Politické strany obvykle ve svých volebních programech pamatují i na podporu ekonomiky a soukromého podnikání. Všichni slibují, že zaměstnavatelům zjednoduší administrativu, aby se ti mohli více věnovat výrobě a službám. Zdánlivě jde o jednoduchou a účinnou záležitost. Státu to jenom prospěje, protože získá od poplatníků vyšší odvody, a podnikatelskou sféru to potěší, protože kdo miluje zbytečné papírování? Jenže přejdou volby, vytvoří se vládnoucí koalice a na sliby se zapomene. Dokonce byrokraté jako kdyby pokaždé vyhráli a okamžitě začnou prosazovat svůj program. Teď se chystají v novelizovaném zákoníku práce přidat další povinnosti a komplikace. Home office, nebo-li práce z domova, má být sešněrována přísnějšími pravidly stejně jako najímání brigádníků. Smluvní spolupracovníci by měli mít nárok i na dovolenou. Tedy studenti, kteří si chtějí o prázdninách přivydělat, budou povinně odpočívat. Zdá se, že dnešní doba není pro podnikání tak těžká, aby se ho nedalo ještě víc zkomplikovat…

Letos máme štěstí na úrodný rok, alespoň co se ovoce týká. Nyní dozrávají jablka a je jich tolik, že pěstitelé nevědí, co s nimi. Nejde jen o sběr a prodej plodů, ale také o jejich uskladnění. Udržet ovoce v dobré kvalitě až do příští sklizně vyžaduje kromě jiného i spoustu energie. A ta se nedostává. Ovocnářská unie předpokládá, že možná až třetina úrody tentokrát zůstane na stromech. Řešení se však nabízí. Podle osvědčené praxe na jahodových plantážích se mohou lidé dostat ke kvalitním plodům za velmi příznivou cenu samosběrem. Uvidíme, jak se novinka v intenzívních sadech osvědčí. Vylézt do koruny za jablky bývá totiž obtížnější a nebezpečnější než se ohnout k zemi pro jahodu. A také uchování úrody v paneláku, když vám chybí vhodný sklep se správnou teplotou a vlhkostí, asi bude oříšek. Tak uvidíme, jak si Češi poradí…

Komunální volby klepou na dveře v době, kdy lidé nevědí, co je čeká v zimě. V takové nejistotě, respektive v očekávání špatných a ještě horších časů, se špatně kandiduje. Ve volebních programech sice strany a sdružení mohou slibovat, co udělají, co zlepší v chodu měst a obcí, ale voliči tuší, že hlavní slovo bude mít aktuální energetická a ekonomická situace. Co je například platné, že se vybuduje nové veřejné osvětlení, když ho z úsporných důvodů nebudeme moci používat? Jak naplánovat investice, když stavební materiály zdražují z měsíce na měsíc o desítky procent a městská pokladna bude mít jen omezené finanční prostředky? Ti chytřejší raději toho moc neslibují, ale upozorňují na pozitiva, kterých jejich místo pro život v uplynulém volebním období dosáhlo. V každém případě zvolit si v této těžké době schopné a odpovědné manažery na radnici považuji za nutnost. To můžeme přece sami bez ohledu na vnější okolnosti dobře ovlivnit!

Už od mala z pohádky víme, že sůl je nad zlato. A teď začínáme chápat, že existuje něco ještě dražšího. Ano, mám na mysli energie. Asociace hotelů a restaurací ČR zveřejnila, že zálohy na elektřinu se některým hoteliérům a hospodským zvedají z roku na rok až na desetinásobek. Některé firmy už omezují nebo zastavují energeticky náročné provozy, všichni pak uvažují nad tím, jak budou s tak vysokými vstupními náklady schopni fungovat. Tady už nejde jen o to obléknout si v zimě další svetr a stáhnout topení o tři čtyři stupně. A na nejhorší scénáře nechtějí podnikatelé ani pomyslet, totiž že elektrický proud nebo zemní plyn budou jen na příděl v nedostatečném množství, případně nebudou vůbec. Ani sebelepší manažer teď sám mnoho nezmůže. Kritickou situaci musí řešit ti, kteří k tomu dostali kompetence – česká vláda. Musí přinést nejen účinné, ale i rychlé opatření. Protože pro mnohé firmy by za pár týdnů mohlo být pozdě.

V současné ekonomické situaci je o dobré zprávy nouze. A přitom by byly tak potřeba! Ze všech stran se na nás valí informace o tom, co zase zdražilo a na co se ještě můžeme „těšit“ na podzim a v zimě. Každý počítá, jak vyjde s domácím či firemním rozpočtem, kde si bude muset utáhnout opasek a čeho se zříci, případně jaké investice odložit o rok, o dva, na neurčito. Čtenář novin, posluchač rozhlasu a divák televize může nabýt dojmu, že pracovníci v médiích mají sado-maso sklony a že sdělovat co nejhorší zprávy jim dělá potěšení, trumfují se, kdo namaluje truchlivější prognózu, kdo vylíčí ještě černější budoucnost. Naštěstí se občas objeví i něco, co obyčejnému člověku, podnikateli či manažerovi, na chvíli uleví. Zřejmě jedinou radost teď dostáváme u čerpacích stanic, kde benzin a nafta už několikátý týden zlevňují. A podle analytiků trend bude pokračovat. Vím, že vyhráno tím zdaleka nemáme. Ale vzpomeňme na přísloví, že nemusí pršet, jen když kape.

Svět se dostal do bezprecedentní situace. Kdo by před rokem řekl, že Evropská unie bude firmám a lidem nakazovat, jak si mají zatopit. Kolik stupňů Celsia bude v pořádku, kolik ne a kdy si budou teplomilní hříšníci koledovat o trest. Vracíme se tak do časů direktivní ekonomiky, do dob, kdy strana a vláda nařizovala, co kdo smí a nesmí. V kapitalizmu přece měla místo nařízení a zákazů usměrňovat chování společnosti neviditelná ruka trhu. Jenže ani ta, jak se ukazuje, nezískala plnou důvěru vedení. Ano, zemního plynu, elektřiny i dalších energií se nebude dostávat, ale s jeho kritickým nedostatkem roste jejich cena. Kdo tedy bude moci příští zimu topit „pánu Bohu do oken“? Myslím si, že skoro nikdo. Omezovat se ve spotřebě a snižovat náklady se stane nutností, pokud mají firmy a domácnosti přežít krizové období. Tento ekonomický zákon bude nad všechny evropské direktivy, které se podle mého názoru ukáží jako zcela zbytečné.