Letošní zima ukázala svou pravou tvář, přinesla mnoho sněhu a kruté mrazy. Prověřila také naše zdroje energií. Ve Švédsku museli sáhnout ke klasické výrobě elektřiny, protože zásobování z obnovitelných zdrojů nestačilo. V Chorvatsku došlo k podobné situaci a hrozilo, že evropská přenosová soustava zkolabuje. Ke cti opět přišlo uhlí, jádro a plyn. Tentokrát se blackout podařilo zažehnat, ale příště to třeba už nevyjde. Co se stane pak, když vše převádíme na elektrický pohon - domácnosti, dopravu, továrny, peníze, celý náš život. Vůbec není těžké si představit, že při výpadku elektřiny se vše zastaví a svět přestane fungovat. Úder do našich všedních dní bude mít ještě větší následky než pandemie Covidu-19. Snad si ti, kteří plánují energetickou politiku, uvědomují hrozící rizika a nedopustí, aby došlo k nejhoršímu.
Už víme, jak jsme hospodařili v loňském covidovém roce. Hrubý domácí produkt se propadl o 5,6 procenta, což je lepší hodnota, než se předpokládalo zjara minulého roku. Ukázalo se, že restrikce se méně dotkly průmyslových zemí a více států s rozvinutými službami. Jak se bude vyvíjet rok 2021, dokáže odhadnout snad jen vědma z křišťálové koule. Ve hře totiž zůstává příliš mnoho neznámých. Českou republiku jako obrovského exportéra automobilů však nečeká moc světlá budoucnost. Pokud EU přijme nejtvrdší verzi nové emisní normy Euro 7, bude to znamenat konec pístových motorů s vnitřním spalováním. Budoucnost patří zejména eletromobilitě a další alternativní dopravě. Češi a Slováci, kteří také mají velmi silný automotive sektor, budou muset hledat jiné možnosti uplatnění. A to v dnešní době rozhodně nebude lehké.
Za statistiky se člověk dozví mnoho zajímavých věcí. Ale vždy pak záleží na tom, jak si kdo uvedená čísla vysvětlí, jak je pochopí a interpretuje. Zaujala mě zpráva o počtu cizinců v domácí ekonomice. Za poslední desetiletí se jejich počet ztrojnásobil, i když v posledním roce nastal v souvislosti s koronavirem mírný pokles. A v titulku je i nápověď, co si o tom má čtenář myslet. Češi prý přestávají pracovat. Nesvědčí však údaje o něčem jiném? Například o tom, že těžké a hůře placené práce ve stavebnictví i jiných oborech rádi přenecháváme zahraničním pracovníkům. Nebo že můžeme nabídnout cizincům atraktivnější podmínky než mají ve vlastní zemi. O vyhýbání se práci by spíše svědčil nárůst nezaměstnanosti a zvyšující se podíl lidí na podpoře. A to se, jak známo, zatím neděje, i když se zaměstnavatelé musí potýkat s řadou vládních restrikcí a omezením poptávky některých služeb.
Češi trpí komplexem malosti. A proto každá zpráva, že jsme v něčem před giganty, potěší. Teď jsem si s gustem přečetl informaci, že jsme se zařadili do první třicítky zemí v online podnikání. Za námi se octly takové státy jako Itálie nebo Japonsko. Hodnotil se počet uživatelů internetu a vyspělost logistických služeb. Sám vím, jak úspěšně si vede například Zásilkovna, která velmi rychle expanduje nejen v ČR, ale i okolních státech. Už delší dobu je známo, že patříme k nejlepším na světě v užívání bezkontaktních plateb. A našlo by se toho víc, co povzbudí naši národní hrdost. Jak známo, mezi Goliáši není malý David bez šance, jak se píše v Bibli a jak jsme se o tom v historii mnohkrát přesvědčili.
Nový rok pro nás znamená určitý mezník. Mění se číslo v letopočtu a my máme dojem, že tímto okamžikem přichází něco jiného než jsme dosud zažili. Proto si při této příležitosti dáváme různá předsevzetí, abychom skoncovali se starými zlozvyky a osvojili si lepší životní a pracovní návyky. Zároveň tím vyjadřujeme naději, že nás čeká jen to dobré, zvláště pokud dodržíme pravidla, k nimž jsme se zavázali. Změníme životosprávu, budeme pilnější ve svých činnostech, více relaxovat, a tak dále. Přelom roku nám dává silnější motivaci, abychom neopakovali staré chyby a doufáme, že nad námi teď bude svítit šťastná hvězda. Pokud opravdu ve svém snažení vytrváme, jistě se tak stane. Bez ohledu na vnější okolnosti.
Letošní Vánoce jsou, ať se nám to líbí nebo ne, poznamenané koronavirem. Možná, že právě proto je budeme prožívat jinak, intenzívněji. Každá nesnáz dokáže lidi stmelit a táhnout za jeden provaz. Věřím, že se tak stane i tentokrát. A že na tyto svátky jednou budeme vzpomínat jako na ty nejkrásnější. Zcela určitě nám však zůstanou trvale v paměti. Otázka, co si nyní přát od Ježíška, snad bude jednoznačně zodpovězená: Ať pandemie odejde a my můžeme pracovat, podnikat, bavit se, prostě žít bez omezování, podle svých nejlepších schopností a možností, podle našich přání. A ať nám ani současná situace nevezme dobrou náladu a víru, že zase bude líp!
Není to tak dávno, co vyšla souhrnná zpráva pod hlavičkou OSN upozorňující na nebezpečí vysoce zpracovaných potravin. A čím že jsou nebezpečné? Mají souvislost s výskytem a rozvojem některých chorob včetně těch obávaných civilizačních a duševních. O posledně jmenovaných se dokonce hovoří čím dál častěji jako o epidemii. Není se co divit. Evoluce člověku trvala léta. Jak by mohlo být lidské zažívání zvyklé na látky nebo technologické zpracování surovin, které není starší než století? Zažili jsme boom ztužených tuků, tuků na smažení, průmyslových cukrovinek obohacených o kukuřičný sirup, glukózovo-fruktózový sirup, modifikované škroby, emulgátory, sladidla, přídavky mléčných bílkovin, hrachového proteinu…Ve výčtu by se dalo pokračovat. Otázka tedy zní, když je možné restrikcemi potírat kde co, nebylo by nasnadě také něco zvýhodnit? Třeba...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Pokračování ...