Verva je nejen značka prémiového automobilového paliva, ale v názvu ji má i novopečený mistr ČR v ledním hokeji z Litvínova. Spojení benzinu a sportu není náhodné, patří ke sponzorským aktivitám, kterých mají členové České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu celou řadu. Právě o nich, ale také o ekologii a společenské odpovědnosti v tomto oboru, jsme hovořili s výkonným ředitelem ČAPPO Ing. Janem Mikulcem, CSc.

Češi mají rádi svá auta, s chutí cestují, ale na „pumpaře“ a rafinerie se dívají s jistou nedůvěrou. Vznikla patrně už v minulosti, kdy výroba a prodej pohonných hmot s sebou přinášely i ekologické škody a větší či menší podvody a podvůdky. Proměnila se výrazně situace v oboru a jeho vnímání veřejností?

Máte pravdu, ona nedůvěra byla a stále ještě trochu přežívá jako důsledek minulosti. Situace v oboru se změnila radikálně, péče o životní prostředí je samozřejmostí v každodenním životě členských firem ČAPPO. Životní prostředí požívá nejen velké legislativní ochrany, ale dnes ve všech společnostech je ohled na okolí a respekt k němu vnímán jako přirozená součást každodenního života. A pokud jde o paliva, pak jenom pro připomenutí – prodej olovnatých benzinů byl ukončen v roce 2000 (a to jejich podíl byl minimální). Významným zdrojem znečištění ovzduší byl vysoký obsah síry v palivech, který dnes podle normy ČSN EN 590 je 10 mg/kg, zatímco před rokem 2005 to bylo 500 mg/kg. Tak významné snížení obsahu síry je pro životní prostředí blahodárné, ale také bylo vykoupeno náklady v řádu stovek milionů korun na změnu technologií v rafineriích – obsah síry v ropě se samozřejmě nezměnil.

            A pokud jde o podvody a podvůdky, o problematice podvodů v oblasti pohonných hmot jsme rozhovor už vedli a po zavedení kaucí skutečně karuselové podvody v oblasti DPH pohonných hmot prakticky ustaly. A ještě něco – „menší podvody a podvůdky“ na čerpacích stanicích – to si dost dobře neumím představit na čerpacích stanicích našich společností, ale nejenom našich společností – každé společnosti či čerpací stanice, dbalé své pověsti. Prostředí je velmi konkurenční a každý má zájem, aby se zákazník vrátil.

Vím, že zpracování ropy bylo nejen nepřehlédnutelné, ale bylo i na dálku cítit. Že se blížím k pardubickému Paramu, jsem zaznamenal i se zavřenýma očima. Dneska už rafinerie neobtěžují, ale půda je stále kontaminována, a vím, že v zemi jsou nevybuchlé bomby z války. Co s nápravou tohoto stavu dělá vlastník a jakou roli má sehrát stát?

Rafinerie o sobě dnes opravdu nedávají tolik vědět, i když někdy při nestandardních stavech úniku nevonných látek tomu úplně zabránit nejde, ale to je opravdu výjimečné. Stále velký problém pro dnešní vlastníky jsou staré ekologické zátěže, ať už jde o rafinerie, sklady, či „staré“ čerpací stanice. Jde o kontaminaci, která v řadě případů vznikala desítky let, sanace řady těchto zátěží je velmi obtížná. Náklady (a jsou velké) nese ministerstvo financí, neboť za staré ekologické škody převzal při privatizaci zodpovědnost dnes již zaniklý Fond národního majetku. Přes veškerou snahu likvidace postupuje pomalu, a je smutné, že je často zdržována ještě mnohými odvoláními proti výsledku výběrového řízení na konkrétní sanační zakázku.

            Ale i dnes mohou vzniknout (pro mne nepochopitelně) značné problémy. Připomenu jenom případ z konce roku 2013, kdy na Havlíčkobrodsku parta zlodějů navrtala produktovod Čepra a unikající nafta zamořila kromě rybníka i 12 000 tun zeminy na ploše kolem jednoho hektaru. Bomby v zemi – nikdo nechce sedět na tikající bombě, takže je to problém víceméně náhodných objevů.

Ke společenské odpovědnosti se hlásí stále víc firem. Jaký postoj k ní zaujali členové ČAPPO?

To je velmi široké téma. Členové ČAPPO se ke společenské odpovědnosti nejenom hlásí, ale opravdu hodně konají v mnoha oblastech a spektrum sahá od podpory vzdělávání, charitativních sociálních i zdravotních projektů a nadací, podpory vzdělávání až k podpoře sportu. Když jsem se připravoval na tento rozhovor, tak jsem si trochu tyto aktivity zmapoval a byl jsem sám překvapen jejich šíří a rozsahem a zdá se mi, že možná naše členské společnosti zbytečně skromně šetří publicitou. Někdy přitom jde o milionové částky.

Jak už jsem naznačil, petrolejářský průmysl poznamenal města, kde má svou výrobní základnu – Litvínov, Kralupy nad Vltavou, Pardubice, Kolín... Dokáže místním komunitám ukázat i svou přívětivější tvář? Nemám na mysli jen pracovní místa...

Jistěže ano, vždyť sousedé mají žít v přátelských vztazích. A jde nejenom o spolupráci v konkrétní lokalitě, ale i širším regionu, např. Unipetrol na smluvním základě spolupracuje s Ústeckým krajem a řadou měst a obcí, často formou finančních darů na potřebné aktivity pro jejich občany. Stejně jako v předchozím – na webových stránkách členských firem zájemce objeví řadu konkrétních informací, které jej možná překvapí stejně jako mě.

Nesmím zapomenout na událost, která k vám také patří. Letos Benzina jako sponzor HC Verva Litvínov slavila spolu s hokejisty dobytí prvního mistrovského titulu. V čem vidíte hlavní smysl podpory sportu? A je sponzorství extraligového hokeje typickým, nebo spíš ojedinělým počinem členů ČAPPO?

Získat po 56 letech nepřetržitého působení v nejvyšší soutěži titul je úžasná věc. V Litvínově se podařilo vybudovat báječný tým, funguje na ledě i v zázemí. Projevila se také obrovská vůle po úspěchu. Generální partnerství Benziny je mezi členy ČAPPO spíš ojedinělá záležitost. Vypovídá o sepětí fabriky s místními obyvateli. Hokej a Litvínov prostě patří k sobě, kvůli němu i město všichni znají. Ale nejde jen o vrcholový sport, ale o nabídku smysluplného využití času pro celý region. Co považujeme za zásadní věc, je fakt, že se díky litvínovskému klubu vytvořila široká základna pro uplatnění dětí a mládeže. Věnují se hokeji a povinnostem, ne různým svodům.

mnoho dalších úspěchů popřál Pavel Kačer