Češi nakupují velmi rádi. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale těší mě, že svou zálibu mají kde pěstovat. Počet prodejen, jejich nabídka a otevírací doba se vůbec nedá srovnávat s tím, na co byly zvyklé starší generace. Ale nic není jen samo od sebe, jsou za tím konkrétní lidé, konkrétní činy. Hovořil jsem o tom s generální ředitelkou Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Mgr. Alexandrou Rudyšarovou.

Obchod prošel za čtvrt století obrovskými změnami. Kdo už si nevzpomíná, jak to tehdy chodilo, může se podívat na režimně přikrášlený seriál Žena za pultem. Když dnes vidím obří prodejny plné zákazníků s vrchovatě naloženými nákupními vozíky zbožím, říkám si, jak to výborně funguje. Nebo ten dojem není správný?

Maloobchod v ČR zaznamenal obrovskou změnu. Nejenom změnou společenského klimatu, ale i obecným vývojem. Výsledkem je hustá síť hypermarketů a tzv. „shopping center“. ČR dokonce v rámci Evropy vede v podílu metrů čtverečních obchodní plochy na obyvatele. Tento fakt má několik významných důsledků. Jedním z nich je kultura prodeje. Velká konkurence nabídky obchodních prostor vede k neustálému zkvalitňování služeb. Plocha prodejen pak přímo souvisí se sortimentem a objemem nabídky zboží, což má za následek snižování cen zboží.

            Na vývoji českého maloobchodu v posledních 10 letech se zcela jistě negativně podepsala ekonomická krize. Několik zástupců velkých prodejců odešlo z ČR úplně, což způsobilo určitou koncentraci trhu, a do jisté míry snížilo konkurenci v sektoru maloobchodu. Zatím však toto snížení konkurence nemá vliv na kvalitu služeb a cenu zboží. Významným faktorem, který se na vývoji maloobchodu podílí čím dál tím víc, je internetový obchod. E-commerce zaznamenává zejména v posledních pár letech obrovský nárůst a je velkým konkurentem pro kamenné obchody. V ČR je oblíbenost internetového obchodu jedna z největších v Evropě. Můžou za to zejména ceny zboží, které jsou na internetových obchodech výrazně nižší. V některých zemích jsou přijímána opatření, která se snaží narovnat podmínky mezi internetovými a kamennými obchody. Takovým případem je například Francie, kde byl nedávno přijat zákon, kterým se ruší omezení otevírací doby v kamenných obchodech, s cílem narovnat jejich nevýhody proti internetovým obchodům.

Na veřejnost se dostal spor obchodníků s potravináři ohledně zákona o významné tržní síle. Proč se stavíte proti jeho novelizaci?

SOCR obecně zastává názor, že regulace není dobrá. Natož regulace v obchodních vztazích. Obchodní vztahy jsou staré jako lidstvo samo. Vybalancování poměru mezi obchodními stranami je otázkou jednání smluvních stran, a ne regulačních zásahů. Státy mají letitou snahu o regulaci obchodních vztahů, které pravidelně končí neúčelným zvýšením administrativní zátěže na všech stranách. V poslední době se v souvislosti s globalizací trhů a udržitelným rozvojem objevuje otázka regulace obchodních vztahů v oblasti potravin. U nás byla regulace prodeje potravin zavedena již v roce 2009 zákonem č. 395/2009 Sb. Tento zákon však nepřinesl žádné zlepšení. Jako důkaz uvádím, že za téměř pět let jeho platnosti nebylo vydáno ani jedno pravomocné rozhodnutí, které by zajistilo nebo změnilo podmínky uzavírání obchodů mezi prodejcem a dodavatelem. Přesto je jednoznačné, že k určitým pozitivním změnám ve struktuře dodavatelsko-odběratelských vztahů došlo. Proto je jasné, že obchod není o regulaci, ale o nabídce a poptávce.

Jaké změny můžeme v obchodech očekávat, pokud zákon v navrhované podobě projde legislativním procesem?

Jednoznačně zdražení, což bohužel zasáhne ty nejširší sociální vrstvy. Důvodem zdražení bude zásadní omezení prostoru pro vyjednávání o cenách. Takže v zájmu prospěchu jedné malé skupiny budou poškození všichni, a to jak na ceně, tak i na kvalitě. Vracíme se zpátky „na stromy“. Chápu, že pro některé se zdá jako ideální doba podpultového prodeje potravin, kdy se za to, že jsme si mohli koupit kus dobrého vepřového, platily úplatky, a zelináři a řezníci byli považování za elitu národa a etalon úspěšného občana.

Už dlouho se také hovoří o omezení prodejní doby ve svátcích. Komu vadí, že si lidé mohou v neděli nakoupit, a proč?

Vadí to podle mne tzv. sociálním inženýrům, kteří se myslí, že se stav společnosti, výchova dětí a rodinný život zlepší, tím, že se vrátíme do stylu života o 30 let nazpátek. Že místo nakupování a trávení času v shopping mallech budou rodiny trávit nedělní dopoledne ve volné přírodě, nebo neberou do úvahy udržitelný rozvoj...

Média mají obrovskou moc. Když Čechům vsugerují, že nakupují nekvalitní, podřadné a ošizené potraviny, budou tomu věřit. Ale kde se dozvíme pravdu? Můžeme věřit tvrzení obchodních řetězců, že nabízejí prověřenou kvalitu?

Asi to není pouze tvrzení obchodních řetězců, které by nás mělo přesvědčit o kvalitě nabízených potravin. Určitě je zde potravinářská a veterinární inspekce jako orgán kontroly kvality potravin. Možná by novináři taky mohli plnit svůj společenský a osvětový úkol i tím, že nebudou hladovět pouze po negativních senzacích. Média mohou být i platformou komunikace pozitivních sdělení, když budou utvrzovat naše spoluobčany v tom, jak jsme dobří, a ne v tom, jak je u nás všechno špatně. Mně osobně například vadí, že informace o tom, že máme 25. nejlevnější potraviny ze 109 zemí, kde průzkum probíhal, nebyla skoro vůbec komunikována.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer