Organizace Člověk v tísni a Transparency International v tiskové zprávě a na tiskové konferenci popsaly médiím situaci okolo alarmujícího počtu lidí v exekuci, a také apelovaly na politiky, aby zavedli v České republice místní příslušnost soudních exekutorů, takzvanou teritorialitu. Zástupci organizací upozorňovali na to, že v současném exekučním systému je prostor pro korupční jednání ve vztahu exekutorů a velkých věřitelů, a že právě teritorialita by tomu měla zabránit.

Uskupení Exekutoři proti teritorialitě, které sdružuje na dvě desítky soudních exekutorů, považuje některá dnešní vyjádření zástupců Člověka v tísni a Transparency International za zavádějící. Zavádění teritoriality coby léku na předluženost a některé problémy exekučního systému nepovažuje za správné.

Samozřejmě jsou tu faktická čísla o tom, kolik lidí se v České republice aktuálně potýká s exekucí. „Nerozporujeme, že se jedná o velký problém, především pak v souvislosti s narůstajícím počtem vícenásobných exekucí u jednoho dlužníka. Nicméně desítky procent evidovaných pohledávek jsou sice vedeny v centrální evidenci exekucí, zároveň jsou ale už řešeny v insolvenčním řízení, o čemž statistiky mlčí. O tyto pohledávky by měly být výpočty poníženy, což by pak ale nevypadalo zřejmě dostatečně úderně. Ohrazujeme se proti interpretacím, které vyvolávají dojem, jako by problém zapříčinili samotní soudní exekutoři tím, že nesplacené a soudem uznané dluhy vymáhají. Řešení leží v mnohem lepší finanční gramotnosti občanů a také v zákonných mechanismech, které opravdu zamezí půjčování peněz lidem, kteří už mají problémy s dluhy. Zavedení teritoriality tento problém skutečně nevyřeší,“ vysvětluje postoj uskupení jeden z jeho mluvčích a litoměřický soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M.

Exekutoři proti teritorialitě dále nesouhlasí s tím, jak dnes organizacemi Člověk v tísni a Transparency International byli prezentováni soudní exekutoři. „Zaznělo několik obvinění v tom duchu, že mezi exekutory a velkými věřiteli dochází ke korupčnímu jednání, že je současný systém tak nastavený. Nezaznělo přitom nic konkrétního, nic, co by mělo charakter faktu nebo dokonce důkazu. Mrzí mě, když představitelé těchto organizací očerňují náš stav, přičemž jejich obvinění nejsou ničím podložena a slouží jen jako záminka k řešení, na něž není náš právní řád připraven,“ vymezuje se vůči některým dnešním výrokům soudní exekutor Mgr. René Mohyla, další z představitelů uskupení Exekutoři proti teritorialitě.

Oba soudní exekutoři zároveň vyvracejí další z argumentů „pro teritorialitu“, který zazněl ve veřejné diskuzi už mnohokrát, a i dnes byl použit: Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde si věřitel vybírá svého exekutora zcela podle svého uvážení. K tomu JUDr. Ondřej Mareš říká: „Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Za prvé, v řadě evropských zemí teritorialita není, například ve Slovinsku, Nizozemí, Anglii a Walesu, v Srbsku, Makedonii či Albánii. Za druhé, a to je nejpodstatnější, není teritorialita jako teritorialita. Jednak jsou země s fungující teritorialitou mnohem větší než Česká republika. Jednotlivá teritoria pak dosahují podobné velikosti, jako je celá naše země. A pak je tu podstatný bod, kterým je konkurence. Teritorialita, kterou chtějí někteří zavést u nás, je teritorialitou bez jakéhokoliv konkurenčního prostředí. Exekutoři by byli přidělováni soudem, věřitel by ztratil jakoukoliv možnost výběru podle toho, jaké má exekutor reference, kvalitu nebo zkušenosti. Tak to ale v Evropě nefunguje. V Belgii, Estonsku, Francii, Irsku, Litvě, Řecku, Skotsku nebo ve Španělsku mají sice místní příslušnost exekutorů, ale zároveň v těch teritoriích probíhá volná soutěž. Bez konkurence u nás opravdu dojde k rapidnímu poklesu vymahatelnosti, bude ohrožen celý exekuční systém a pozitivně to nepocítí nikdo. Ani věřitelé, ani dlužníci.“

(tz)