Je určitě prima, že máme zájem se den co den dovídat nové věci. Že čteme o významu vitamínů a minerálů, o tom, jak lépe chodit, jak se lépe stravovat, jak neplýtvat vodou, jak si zefektivnit účetnictví a celý chod firmy, jak správně investovat. Je skvělé, že se vlastně stále něco nového učíme. Tedy trénujeme mozek, aby pracoval optimálně. Jenže, má to svá úskalí. Zdá se mi, že do něj vpouštíme čím dál více pesimistických informací o tom, kdy dostaneme mrtvici, kdy přestaneme chodit, kdy nebudeme mít na placení energií, kdy dojdou čeké potraviny. Ano, chápu, je to i v tomto případě otázka výběru, tedy co cheme číst, slyšet, vidět. Manipulace strachem ale začíná mít navrch. A podléháme jí. Není škoda brzdit optimistickou energii a plýtvat jí, když je to právě ona, která je nositelem kvality? Možná jsem staromódní, možná mé zkušenosti brzdí mé vnímání. Ale v paletě šedi přisuzujeme nadbytečnou pozornost směrem k černé, to je jasné. A z toho nic dobrého nekouká.

Eva Brixi