Hledáme zázračný recept na produktivitu a loajalitu mladých lidí. Snažíme se jít jejich zvyklostem naproti. Přetváříme pracovní prostředí, benefity i způsoby komunikace. Na základě studií a vědeckých šetření věříme, že se nám tyto investice vrátí. Odpověď je ale stejně nejistá jako perspektiva budoucnosti. Zapomněli jsme si položit základní otázku: proč se chování mladých lidí v pracovním prostředí tolik proměnilo? Mnozí se snaží najít odpověď ve výrazu work-life balance. A částečně to pravda je. Ale přeci jen to není všechno. Spíše jen zlomek toho, co na mladé lidi působí.

Co to tedy z předchozích generací dělalo dříče, kteří byli schopní zatnout zuby? Vidina jistoty, vidina vlastního bydlení. Tyhle oblasti spolu souvisejí. Realitní trh je podstatným dílkem rovnice. Předchozí generace intenzivně usilovaly o to domov vybudovat se vším všudy. S trochou snahy to nebyl bláhový sen, ale dosažitelná tužba. Šlo o cíl, k němuž bylo možné a reálné se po krocích přibližovat.

Ale současné ceny nemovitostí vysílají mladé generaci úplně jiný signál – proč si ukrajovat z komfortu, proč se snažit, když si vlastní bydlení dovolit nebude moci. Možná je nasnadě konečně přestat potírat symptomy pomocí benefitů a kdejakých líbivých blbůstek, ale začít se věnovat tomu, co vše vlastně důstojný život představuje. Bude-li bydlení dostupnější, i zaměstnavatelům se uleví, protože pracovní nasazení bude přímo odpovídat cíli, za nímž jeho mladí lidé jdou.

Kateřina Šimková