Zní to jako pohádka, ale se špatným koncem. Společnost požaduje vzdělance, hledá talenty, potřebuje mladou generaci s motivací přetvářet svět. Jenže podle Koalice učebnicových nakladatelů se děti velmi často učí z knížek starých deset a více let. Školy na nové učebnice prý nemají peníze.

Současně ministerstvo po nich chce, aby intenzivně zaváděly nové postupy a aktivity v návaznosti na probíhající reformu rámcových vzdělávacích programů. Musí například ve všech předmětech rozvíjet digitální kompetence.

Koalice učebnicových nakladatelů se situací není spokojená. Nechala si napříč Evropou zpracovat srovnání pořizovacích nákladů učebnic, pro jednoduché počty vybrala ve všech zemích stejnou učebnici: matematiku pro 6. třídu základních škol. Česká učebnice byla napříč osmi sledovanými zeměmi nejlevnější, školy vyšla na necelých 10 eur (při 184 stránkách). Srovnatelná učebnice v Rakousku přitom stojí téměř 50 eur (při 80 stránkách). Dražší jsou přitom učebnice nejen v zemích západní Evropy, ale např. i v Bulharsku. Tedy české učebnice jsou v porovnání s učebnicemi v Evropě levnější, přesto ve školách chybí. Podle srovnání European Educational Publishers Group (EEPG) z roku 2023 mají v průměru starší učebnice než v Česku už jen v Řecku a Litvě.

V ČR stát ročně vydává na nové učebnice zhruba 400–500 miliónů korun, částka na žáka navíc není přesně stanovena. Řada dalších evropských zemí má přitom stanovenu pevnou částku na jednu osobu, zpravidla v rozmezí 50 až 100 eur. V ČR je přitom letos na základních školách více než milión dětí, i při ekvivalentu 50 eur by tak na učebnice mělo mířit zhruba třikrát více peněz než nyní. Školní rok skončil, nabízí se tedy řada otázek. Položili jsme je Lukáši Tykalovi, mluvčímu Koalice učebnicových nakladatelů:

Vaše koalice se bouří. Proč?

Nakladatelé učebnic jsou mnohými označováni za viníky stavu, kdy se ve školách učí podle deset let starých učebnic. To ale není jejich vina. Nakladatelé mají ve svém portfoliu moderní učebnice, včetně digitální podpory, nicméně školy nejsou schopny – kvůli dlouhodobě nedostatečnému financování – je zakoupit. A to i přesto, že české učebnice patří k nejlevnějším v Evropě.

Tvrdíte, že nízké ceny českých učebnic jsou pro nakladatele takřka likvidační. Je to opravdu tak zlé?

Ano. Například učebnice matematiky je v Česku pětkrát levnější než v Rakousku, a přitom má srovnatelný rozsah. Navíc obsahuje plnou digitální podporu, do jejíhož vývoje nakladatelé vkládají každý rok nemalé částky. Přesto právě na učebnicích školy často šetří nejvíce, protože nemají zajištěné předvídatelné financování. Dlouhodobý cenový tlak a nejistota v systému financování výrazně ohrožují kvalitu výuky.

Co způsobilo tuto situaci?

Jde o kombinaci více faktorů. Historicky u nás nikdy nebyl zaveden jasně daný systém financování učebnic podle počtu žáků, jako je tomu v mnoha evropských zemích. Školy tak často nevědí, s jakým rozpočtem mohou počítat, a jsou nuceny šetřit. K tomu se přidává vysoká konkurence mezi nakladateli, která sama o sobě může být pozitivní, ale v podmínkách nejistého financování tlačí ceny učebnic dolů pod únosnou mez. Výsledkem je, že školy často nakupují učebnice velmi sporadicky, mnohdy jen při akutní potřebě.

Prodáváte ale vlastně to nejcennější, co na trhu je – vědění, znalosti, tedy to, co vede ke vzdělanosti národa. Nabízíte radu, a jak se říká, dobrá rada drahá. Není to dostatečný argument k tomu, aby byly v České republice učebnice náležitě doceněné?

Přesně tak. Kvalitní učebnice tvoří odborníci, zkušení učitelé, vědci, ilustrátoři, redaktoři. Každá stránka je výsledkem mnoha hodin práce a ověřování. Přesto učebnice často zůstávají na okraji zájmu vzdělávací politiky. Je paradoxní, že mluvíme o modernizaci školství, digitálních kompetencích či umělé inteligenci, a přitom v některých třídách děti stále pracují s učebnicemi z doby dávno minulé. Pokud chceme skutečně vzdělanou společnost, musíme investovat i do samotného obsahu výuky – tedy do učebnic.

Jak vzdělaný je národ, tak se vyvíjí ekonomika. A na to nemají školy, potažmo stát, peníze?

Vzdělání je jednou z klíčových investic do budoucnosti země. A přesto na tak základní věc, jako jsou kvalitní učebnice, v rozpočtu často téměř nic nezbývá. Český stát vydává na učebnice méně než půl procenta z celkového školského rozpočtu. Například v Rakousku stát každoročně pořizuje téměř devět miliónů nových učebnic pro více než milión žáků. V Česku je průměrné stáří učebnic přes devět let, a to má přímý dopad na kvalitu výuky.

Umělá inteligence se řítí světem, naši zem nevyjímaje. Učivo se digitalizuje, požadavky na znalosti se vyvíjejí. K tomu jsou potřeba učebnice jiné než před 20 lety. Přesto žákům slouží, jak tvrdíte, knihy deset i více, dokonce někde až 20 let staré, jejichž pojetí dnešním trendům neodpovídá. Co si o tom myslet?

Je to situace, která není dlouhodobě udržitelná. Takové učebnice neodpovídají aktuálním vědeckým poznatkům, trendům v pedagogice ani způsobu života dětí v digitální době. Přitom právě učebnice jsou jedním z hlavních nástrojů, jak školám pomoci reagovat na nové výzvy, jako je například rozvoj digitálních kompetencí nebo integrace umělé inteligence do výuky. Pokud školy nemají možnost moderní materiály pořizovat, dochází k výraznému znevýhodnění žáků a stagnaci celého vzdělávacího systému. Je třeba, aby učebnice reflektovaly dnešní realitu – a to bez odpovídající investice není možné.

Má vaše profesní uskupení představu, jak situaci řešit? Tedy jak zpřístupnit moderní učebnice školákům za ceny, které pokryjí náklady na jejich vytvoření, výrobu, distribuci? Zaplatí autory, jejich know-how?

Ano, máme konkrétní návrhy. Zásadní je zavedení spravedlivého, předvídatelného a transparentního systému financování učebnic. Navrhujeme, aby stát stanovil pevnou roční částku na každého žáka, kterou školy mohou využít na pořízení učebnic podle svých potřeb. Tento systém je běžný v mnoha evropských zemích a osvědčil se. Dále podporujeme otevřenou soutěž mezi nakladateli, která zajišťuje rozmanitost, kvalitu a různorodost výuky pro pedagogy. Jsme připraveni jednat s Ministerstvem, školami i zřizovateli, a nabídnout odborné zázemí, zkušenosti a spolupráci, která povede ke skutečné modernizaci výuky.

Kdo by vás měl či mohl vyslyšet a pokusit se to změnit?

Ministerstvo školství, ale také zákonodárci, re­gionální zřizovatelé škol a další aktéři vzdělávací politiky. Pokud chceme zlepšit úroveň vzdělávání v Česku, nemůžeme se vyhýbat otázce, z čeho se děti učí. Věříme, že s dostatečnou politickou vůlí a ochotou ke spolupráci můžeme nastavit systém, který bude stabilní, spravedlivý a přinese skutečnou změnu.

otázky připravila Eva Brixi