Mlčení před bouří: proč se raději o nástupnictví nemluví

Seriál o tom, co každá firma potřebuje 1. díl

Rozhodnutí, které ovlivní nejen vaši firmu, ale i rodinu na generace dopředu

Na první pohled to vypadá, že je všechno v pořádku. Firma funguje, zakázky chodí, zaměstnanci jsou spokojení. Majitel – často zakladatel – je stále plný energie a přesvědčený, že na otázku, kdo jednou převezme řízení, je ještě dost času. Děti? Ty přece vědí, že firma je „rodinná“. Rodiče? Ti nepochybují, že „až to bude aktuální“, všechno si řeknou. A tak se o nástupnictví nemluví. Ani u nedělního stolu, ani na poradách. Až do chvíle, kdy přijde první nečekaná událost.

Právě tahle tichá fáze je často nejnebezpečnější. My v AuDePor jí říkáme Mlčení před bouří. Je to období, kdy se zdánlivý klid v rodinné firmě může během pár měsíců proměnit v největší krizi její existence. Důvod je jednoduchý: absence jasného plánu. Jakmile se do hry dostanou emoce, nejistota a protichůdná očekávání, řeší se vše v časovém presu – a to málokdy vede k dobrému výsledku.

Často vídáme tři typické scénáře. V tom prvním rodiče neřeší nástupnictví vůbec, protože mají pocit, že jsou „nepostradatelní“. Ve druhém se téma otevírá jen mezi čtyřma očima s jedním z dětí – což vede k rivalitě a pocitu nespravedlnosti u ostatních. A ve třetím případě se sice o předání mluví, ale chybí konkrétní kroky a časový plán. Všechno končí v mlhavé představě „někdy v budoucnu“. Když se k tomu přidají rozdílné ambice a schopnosti jednotlivých členů rodiny, situace se rychle komplikuje. Rodiče mohou mít ideu, že firmu převezmou oba sourozenci „napůl“. Jenže jeden z nich má o firmu skutečný zájem, druhý v ní vidí spíš jistotu příjmu. A co hůř – o tom všem se mluví až ve chvíli, kdy se zakladatel rozhodne odejít nebo když si to vynutí zdravotní situace.

Co se tedy stane, když se o nástupnictví nemluví? Především se ztrácí možnost připravit všechny zúčastněné na jejich nové role. Přechod je pak chaotický, plný nedorozumění a konfliktů. A firma v tu chvíli ztrácí nejen čas, ale i hodnotu. Místo aby rodina měla prostor připravit hladký přechod, řeší krizové scénáře.
Z praxe víme, že první krok je často nejtěžší – vůbec to téma otevřít. Proto doporučujeme začít u jednoduchých otázek: Jak si představujete, že bude firma fungovat za pět let? Kdo by měl mít rozhodovací pravomoci? A jaké role chtějí po předání zastávat samotní zakladatelé? Odpovědi nemusí být hned konečné. Důležité je, že se o nich začne mluvit.

Tipy AuDePor:

Určete si pevné datum, kdy téma nástupnictví otevřete – a dodržte ho.
Přizvěte k debatě i ty členy rodiny, kteří nejsou ve firmě aktivní – jejich pohled může být překvapivě cenný.
Začněte malými kroky – třeba vyjasněním vizí a očekávání, než se pustíte do právních a finančních detailů.

Mlčení před bouří je zrádné právě proto, že na první pohled vypadá bezpečně. Ale každá rodina, která si prošla krizí kvůli odkládanému nástupnictví, by potvrdila, že by dnes raději mluvila dřív.

Na LinkedIn od začátku září běží náš patnáctidílný seriál o Nástupnictví v rodinných firmách – každé úterý nový díl až do prosince. Takže kdo máte zájem, podívejte se na náš účet nebo webovou stránku: