Technologická transformace přináší změny na trhu práce. AI zaměstnanci se už dnes objevují jako částečné zastoupení lidské pracovní síly, nejčastěji v administrativních rolích. Strach, že nástup umělé inteligence bude znamenat dlouhodobý nárůst nezaměstnanosti, je ale zbytečný.

„Stejně jako účetní nepřišli o práci s masivním nástupem výpočetní techniky nebo bankovní úředníci neskončili na ulici s příchodem internetového bankovnictví, ani v případě umělé inteligence nejsou obavy na místě,“ napsal nedávno Vojtěch Komenda, zakladatel a CEO společnosti AI Excellence.

A dále uvedl: „Novinky v oblasti AI každý týden překvapují celosvětový trh. V současnosti se na trhu práce intenzivně mluví o tzv. agentech, kteří jsou označovaní jako třetí vlna a další vývojový krok umělé inteligence. Ve zkratce jde o autonomní systémy postavené na velkých jazykových modelech. Rád srovnávám složitost AI s matematikou – pokud jste si právě otevřeli ChatGPT, tak se zrovna učíte sčítat. Poté se pokoušíte strukturovat prompt, a dostáváte se tak k násobení. A když se přesunete k tvorbě AI asistentů, operujete v oblasti mocnin.

Agenti se v tomto přirovnání pohybují někde na úrovni diferenciálního počtu. Pomáhají řešit komplexnější problémy, firmám již dnes přinášejí velkou hodnotu. A to je rozsah jejich využití ještě stále v plenkách. Výsledky již dokážou splňovat požadavky, které se kladou na některé pracovníky, tudíž takový systém můžeme směle nazvat AI zaměstnancem. Jak to funguje? Podle složitosti požadavku se jeden, případně více instancí modelů umělé inteligence samostatně rozhoduje a realizuje kroky nebo změny uvnitř vnitropodnikového systému. Prohlédne e-mail, zaúčtuje fakturu, eviduje informace k proplacení a připraví vedoucímu platební soubor.
AI zaměstnanec dokáže vyřešit úlohy, které dnes svěřujeme konkrétním zaměstnancům v rámci firmy. Ve všech aspektech člověka nedokáže nahradit, ale to není jeho cílem. Cílem je, aby dokázal realizovat činnost, kterou lidé dělají opakovaně, i když má řadu neobvyklostí a výjimek. Na trhu přetrvává dlouhodobá snaha tyto činnosti automatizovat, ale zatím k tomu ve firmách nedošlo – ať už z finančních, nebo procesních důvodů. Umělá inteligence bude postupně zakomponována do každého kroku našeho pracovního života, v zásadě při každém využití počítače bude součástí integrace s umělou inteligencí.“ Tato tvrzení přinášejí další otázky. Na některé z nich odpověděl právě Vojtěch Komenda:

Dvě písmenka AI jsou snad nejvíce frekventovaná v našem současném slovníku. Pro mnoho lidí však znamenají hrozbu. Proč? Čeho se nejvíce obáváme?

Moje zkušenost získaná bezpočtem rozhovorů se zaměstnanci našich klientů je ta, že nejvíce se lidé obávají, že je AI postupně připraví o práci. Ale tyto pocity i tato situace není nová. Je tu pokaždé, když nastane nějaký skok v lidském vývoji (parní stroj, elektřina, internet...). AI lidi nenahradí, aspoň ne v blízké budoucnosti. Nástup AI naopak přináší neuvěřitelné nové možnosti, jak se zbavit toho, co nás nebaví, a najít ve své práci zase smysl.

Neměli bychom se spíše zajímat o to, co nového, lepšího do našich životů přinese?

Přesně tak. AI nám může odebrat ty části naší každodenní práce, kterých nám vůbec nebude líto.

Jak umělá inteligence změní trh práce?

Každopádně se změní struktura kompetencí, které budou žádané. Zvlášť v těch firmách, které lze označit jako založené na informacích, bude akcentována schopnost kritického a logického myšlení, schopnost ověřovat informace, správně se ptát a dobře vysvětlovat.

Osvobodí v daleké budoucnosti člověka od stresu z nedostatku času? Přispěje k jeho lepší organizaci?

Může, a já doufám, že to tak bude. Průmyslová revoluce a nástup počítačů v 50. letech minulého století nám tuhle úlevu nepřinesly, ačkoli i tehdy si mnoho lidí dělalo naděje, že bude díky technologiím více času na život. Záleží tedy na tom, zda dokážeme efektivně využít, co nám AI nabízí, nebo zda ji použijeme jen k tomu, abychom znásobili svůj výkon ve stejném časovém rámci.

V čem pomůže managementu firem při řízení?

Například v kontrole a rozhodování za nejistoty nebo za rizika. Velkou výhodou je, že AI nemusíte dávat přesně strukturovaná zadání, můžete si s ní povídat o svých potřebách a problémech svým jazykem.

Bude umět korigovat i podnikatelské vize majitelů? Jakým způsobem?

To dělá už teď! Existují konfigurace a prompty, které fungují jako strategický poradce, jenž se umí doptat na specifika a detaily, pátrat v relevantních zdrojích, dělat kvalitní rešerše a vyvozovat z nich použitelná doporučení.

Mohla by si poradit také s důchodovým systémem, jinými slovy a trochu naivně lze předpokládat, že jejím využíváním vzroste produktivita práce, lidé se ve větší míře budou věnovat třeba výzkumu, rychleji zavádět nové myšlenky do praxe, ekonomika poroste, a budou i peníze pro seniory, jichž rychle přibývá... Není to utopie?

S důchodovým systémem se především musí vypořádat politici. Ti musí určit jeho strategické směrování. AI jim může pomoci, ale rozhodnutí za ně udělat nemůže.

Ve svém komentáři jste nedávno napsal, že budeme chtít takovou umělou inteligenci, která za nás umyje nádobí a vypere prádlo. Tedy že jí svěříme rutinní záležitosti a ušetřenou energii budeme moci věnovat záležitostem potřebnějším nebo zábavnějším. Je to tak?

Nikoho nebaví trávit čas věcmi, které ani pořádně neumí. Těším se na asistenta, který za mě nakoupí, zorganizuje party, vybere dodavatele papíru do tiskárny a udělá cokoli dalšího, co potřebuji k pohodlnému životu. Přesně na takových asistentech pracujeme. A nástroj na mytí nádobí nebo praní prádla již máme několik desítek let. Ale ani ten robot, co nádobí do myčky vloží, nemusí být až zas tak vzdálená budoucnost.

V ideálním případě by měla umocnit a podpořit kreativitu jednotlivců, neubírat prostor pro jejich seberealizaci. Zatím někteří z nás mají pocit, že je tomu naopak, že AI píše skvělé slogany, básně, maluje úžasné obrazy, vytváří působivou a podmaňující reklamu. Co s tím?

No, Seifert to ještě není. Rýmy už sedí, ale za mě musím říct, že tomu pořád něco chybí. Člověk je a ještě dlouho bude ten, kdo musí AI říct, co má dělat. Kdo řekne, jakou myšlenku do obrazu vložit, a šestkrát ji požádá, aby tam nějaký detail upravila.

Zatím na obzoru nevidím úplně autonomní agenty, kteří si sami určí, co mají dělat, a pak to udělají. Čili kontrola, idea a vize musí pocházet od člověka. Zatím...

ptala se Eva Brixi