Ať chceme, nebo ne, stali jsme se součástí udržitelnosti. Tento vztah k životu se prolíná vším, co děláme. Stačí si to jen uvědomit, položit si pár otázek a hledat na ně odpovědi. Ať jde o nás samotné, tedy jednotlivce, nebo o firmy. Udržitelnost se stává jedním z hlavních motorů transformace podniků napříč odvětvími, nejen jako odezva na klimatickou změnu, ale také jako cesta k větší konkurenceschopnosti, inovacím a zajištění kvalifikované pracovní síly.

Nový globální průzkum společnosti ManpowerGroup ukázal, že budoucnost práce bude formována nejen tradičními „zelenými“ profesemi, ale především širším spektrem rolí, tzv. Green+ a Turquoise, které propojují environmentální cíle s businessovou strategií. Ale 91 % společností má problém najít talenty, které by jim pomohly s udržitelnějším podnikáním, i proto plánuje 47 % společností v tomto roce navýšit investice na tyto aktivity.

Až šest z deseti pracovníků bude do roku 2027 potřebovat nové dovednosti. Hlavními hybateli změn jsou technologie, digitalizace, a právě udržitelnost. „Transformace směrem k udržitelnosti bude vyžadovat nové myšlení napříč firmami, nejen na úrovni výroby či energetiky, ale také ve vedení firem, ve financích, marketingu nebo HR. Právě v těchto oblastech vznikají takzvané tyrkysové role, které kombinují strategické řízení s cíli udržitelnosti. To přináší nejen nové příležitosti, ale také tlak na rozvoj nových kompetencí napříč celou firmou,“ řekla Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup, prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb a prezidentka Asociace personalistů České republiky. Jí také patřily naše otázky:

Ekonomika se mění, vznikají nové obory, například v souvislosti s udržitelností. Jenže se ukazuje, že pro ně chybějí talenty, odborníci. Jací přesně?

Chybějí lidé, kteří umějí spojit technické dovednosti, businessové myšlení a udržitelnost. Nestačí mít zelené přesvědčení – firmy dnes hledají ESG analytiky, specialisty na uhlíkovou stopu, manažery dekarbonizace, odborníky na oběhové hospodářství, datové experty schopné interpretovat udržitelnost v číslech, a také právníky nebo konzultanty schopné překládat ESG normy do smysluplných firemních rozhodnutí. Rostou i nové role na pomezí HR a CSR – například manažeři diverzity, well­being experti nebo interní ambasadoři změn. Problém je, že školství na to není připravené a business teprve hledá, jak tyto lidi přetáhnout z jiných oborů nebo si je vychovat.

Kde je tedy mohou personalisté hledat? A jsou vůbec k mání?

Hledat je klasicky nestačí. Dnešní talenty si vybírají, komu vůbec věnují pozornost. Personalisté musí jít tam, kde se tito lidé vyskytují – odborné eventy, studentské soutěže, platformy kolem udržitelnosti, online komunity. Nestačí inzerát, je potřeba tvořit příběh – proč dává vaše firma smysl. Udržitelně smýšlející kandidáti se často rekrutují z neziskového sektoru, startupů nebo freelancingu. Klíčem je nabídnout jim smysluplnou práci, která má reálný dopad. Ano, jsou k mání – ale rozhodně ne na inzertním portálu s výpisem benefitů a výší stravenky. Je to jiný mindset – a ten vyžaduje i jiný způsob náboru.

Udržitelné podnikání se stává cestou ke konkurenceschopnosti. Zelené dovednosti, tedy umění propojit business s praxí udržitelnosti, je směr, který začal fungovat. V jakých odvětvích zejména?

Největší dynamiku vidíme v energetice, výrobě, stavebnictví a logistice. Právě tam se udržitelnost nejviditelněji promítá do nákladů, investic i reputace. Dále je to retail, který pod tlakem zákazníků mění dodavatelské řetězce, i banky, které se přes ESG hodnotí u investorů. Výrazný nástup mají také oblasti jako udržitelná móda, cirkulární ekonomika nebo dekarbonizace dopravy. Zelené dovednosti se ale začínají prosazovat i v HR nebo marketingu – umět správně komunikovat ESG strategie a interně je implementovat je dnes klíčová konkurenční výhoda.

V této souvislosti se mluví o novém myšlení a tyrkysových rolích. Co si pod tím můžeme představit?

Tyrkysové role a organizace nejsou sci-fi, ale reakce na vyčerpané hierarchické modely řízení. V rámci tyrkysové organizace není tradiční hierarchie, pracovníci mají autonomii, samořízení a jejich role se mění dle potřeby, nejsou vázány na tituly. Lidé často zastávají více rolí současně, podle svých schopností a aktuálních potřeb firmy. Nejde o absenci řízení, ale o transformaci jeho podstaty – sdílená zodpovědnost, autonomie, důvěra, práce podle smyslu, nikoliv příkazů. Typickým příkladem je leadership bez titulu – lidé, kteří táhnou tým díky respektu a odbornosti, ne díky pozici v organizační struktuře. Udržitelnost bez tyrkysového přístupu nepřežije – protože nestačí jen plnit normy, musí mít tým, který je vnitřně motivovaný, chá-pe smysl své práce a je schopný se rozhodovat bez mikromanagementu.

Skloubit firemní strategii s principy udržitelnosti bude stále nutnější. Vědí podnikatelé, jak na to?

Většina zatím ne. Spousta firem se pořád točí kolem compliance – tedy jak splnit požadavky investorů, zákonů a směrnic. Jenže skutečná změna přichází, až když se udržitelnost stane součástí core business modelu. To znamená měřit svůj dopad, přenastavit metriky výkonu, zapojit ESG do rozhodovacích procesů a odměňování. Některé firmy už to pochopily, a budují si díky tomu náskok. Většina ale zatím improvizuje. Strategická integrace ESG je stále spíš výjimkou než pravidlem – a právě proto je to dnes taková příležitost.

A není právě toto velká šance pro ženy v businessu?

Je – a obrovská. Změna paradigmatu v řízení, důraz na empatii, udržitelnost, týmovou spolupráci a otevřenost je přesně tím, co dává šanci novým typům lídrů. A ženy v těchto oblastech dlouhodobě vynikají. Navíc je to i příležitost narovnat roky přehlížené systémové bariéry. Pokud firmy pochopí, že bez pružné pracovní kultury, podpory návratů po mateřské, mentoringu a kariérní transparentnosti ženy ve vedení nepřibudou, mohou na zelené transformaci stavět nejen svou strategii, ale i novou rovnováhu.

ptala se Eva Brixi