Aniž si to často uvědomujeme, hledáme kvalitu na každém kroku. Chceme si koupit kvalitní pečivo, kvalitní sporák, kvalitní cihly, knížku s kvalitním textem „o něčem“, zhlédnout kvalitní divadelní představení, cestovat v kvalitně vyrobené tramvaji. Aby se naše přání a potřeby plnily, je nutné stále kvalitnější řízení firem, organizací, institucí. Kdo byl u nás mezi prvními propagátory tohoto procesu? Například Dr. Anežka Žaludová.

Po ní je pojmenovaná také významná cena kvalitářů. Jako první v historii ji obdržela prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., členka Rady kvality ČR. Je stále nepřehlédnutelnou osobností mezi těmi, kdož se kvalitou trvale zabývají, kdo klade kvalitu na přední místo v životě profesním i osobním.

Uplynula už řada let, kdy jste získala významné ocenění za prosazování fenoménu kvalita do praxe. Šlo o Cenu Anežky Žaludové, již jste přebírala u nás jako první osobnost, která jí byla poctěna, a dokonce přímo z rukou této významné ženy. Vzpomenete si na ten okamžik?

Na okamžik, který zmiňujete, se nedá nikdy zapomenout. Když jsem závěrem roku 1998 přebírala při příležitosti týdne jakosti na pražském hradě první Cenu Anežky Žaludové za osobní přínos v oblasti péče o jakost v ČR, časová procedura celého slavnostního večera nedovolila z mé strany žádné delší projevy díků, říkala jsem si – později vše napravím. Nikdo však totiž ani v nejmenším netušil, že „svou“ cenu paní Anežka předává osobně nejen poprvé ale, žel, i naposledy. A nevím přesně, kdo tehdy a při jaké příležitosti poznamenal, že odchodem Dr. Žaludové skončila významná etapa české jakosti. V průběhu následujícího ročníku mezinárodní konference Jakost 99 tak zůstalo jedno místo vyhrazené pro členy čestného předsednictva a hostů prázdné... Pouze kytice rudých růží a minuta ticha byla vyjádřením našich díků, hluboké úcty, pokory a lásky, ale i slibem, že v díle, které Anežka Žaludová zanechala, budeme se vší odpovědností a vehemencí jí vlastní nadále pokračovat. A když se ohlédnu za obdobím od jejího odchodu, dovolím si vyjádřit v tomto kontextu přesvědčení, a to nejen jako pedagog na dlouho jediné katedry jakosti v ČR, a také jako někdejší ředitelka společnosti DTO CZ, ale rovněž jako člen ČSJ (u řady aktivit uvedených společností totiž Dr. Žaludová stála), že by naše paní Anežka mohla být spokojena.

Celý svůj profesní život se kvalitě věnujete. Jako vysokoškolský pedagog, jako funkcio­nář, organizátor, člověk, jemuž na kvalitě záleží v každém okamžiku. Co kdysi bylo prvním impulzem?

Zde se musím vrátit ještě hlouběji do minulosti. Psal se památný rok 1989 a já jsem v té době již téměř 20 let působila na Katedře slévárenství VŠB-TUO a věnovala jsem se (teoreticky i v praxi) oblasti povrchové jakosti forem a jader s přesvědčením, že tato specializace bude tou jedinou vyvolenou v mém profesním životě... Vše se náhle změnilo po listopadových událostech, velice rychle následoval útlum metalurgie na Ostravsku, za své vzaly vztahy na pracovišti, vztahy mezi lidmi. Jako člen ČSJ jsem v tomto období dostala od pražských kolegů nabídku zúčastnit se Letní školy jakosti a bezprostředně poté jsme s některými kolegy – pedagogy začali připravovat zprvu jen osnovy předmětu Řízení jakosti ve slévárenství, a netrvalo dlouho, i osnovy první katedry řízení jakosti v podmínkách České republiky. Nesmím zapomenout poznamenat, že současně v tomto období začalo při Domě techniky Ostrava pracovat Regionální centrum jakosti, vzápětí pak i ACM (akreditační certifikační místo), a konečně – v úzké spolupráci s Katedrou řízení jakosti VŠB TUO startoval první ročník mezinárodní konference Jakost 99. A když se ohlédnu zpět – nebyla to vůbec jednoduchá cesta...

Měla jste své vzory v oblasti kvality? Asi nejbližším byl prof. Milan Zelený...

Tady bych navázala na předchozí odpovědi, že těch kolegů – vzorů byla celá řada. Abychom mohli v Ostravě nastartovat výše zmíněné aktivity v oblasti managementu jakosti, museli jsme, vedle studia dostupné literatury (převážně ze zahraničí), absolutoria řady dalších manažerských kurzů, především trvale konzultovat s těmi nejlepšími odborníky z oblasti řízení jakosti. A na tomto místě musím vzpomenout v té době vynikající spolupráci s kolegy z ČSJ, kdy vedle Pavla Ryšánka, Květy Kořínkové, Jindřicha Franka, Evy Bosákové, Jaroslava Jiráska, Jaromíra Vebera, Petra Kunčického, Jana Hnátka, Marie Šebestové a řady dalších se na všech těchto aktivitách významně podepsala právě Anežka Žaludová.

Když jsem s Anežkou Žaludovou poprvé konzultovala, možná i ne právě profesně připravené historicky první osnovy studia, nikdy bych nepředpokládala, že v této křehké bytosti může být tolik vnitřní síly, moudrosti, skromnosti, nadšení pro nové věci a ochoty pomoci. Skutečnosti, které se zprvu zdály být jen těžko překonatelné, mi najednou připadaly jednodušší, snáze řešitelné, a byť jsem byla téměř o generaci mladší, vždy to byla Anežka, která mě uklidňovala, když se mi tzv. nedařilo. Náš vztah s Anežkou se udržoval a prohluboval při všech našich setkáních, která se pro mne stala opravdovým svátkem, a to nejen pro chvilky se špičkovým odborníkem a pro mne trvalou příležitostí „učení se“, ale především pro okamžiky s vynikajícím člověkem. A zde si jen dovolím poznámku, že tuto roli po odchodu Dr. Žaludové plně převzal můj noblesní kolega a učitel Milan Zelený (této mimořádné osobnosti jste se více věnovali ve vaší dubnové příloze Madam Business při příležitosti jeho nedožitých narozenin).

Je kvalita krédem i ve vašem osobním životě? Co si pod tím ale vlastně představit?

Máte zřejmě na mysli kvalitu života, přesněji kvalitu osobního života. V otázce lze vytušit filozofický nádech, pod kterým si každý jednotlivec zřejmě představí (podobně jako já osobně) kvalitu toho vlastního života, respektive toho, co od života člověk očekává... Jsem přesvědčena že odpovědi budou velmi různorodé, a samozřejmě i diametrálně odlišné v závislosti na každém z nás. A mám-li já zjednodušit (možná i zobecnit) odpověď na tuto poměrně složitou otázku, pak za kvalitu života pokládám především osobní uspokojení z toho, jak se zachovat v jednotlivých životních situacích, a to jak v té osobní, tak profesní rovině, aniž by se člověk při pohledu zpět musel za své skutky, chování či rozhodování stydět.

Jak souvisí kvalita a morálka?

Je už všeobecně známo, a to dnes více než kdy jindy, že má-li být podnikové řízení dlouhodobě úspěšné a naše podniky konkurenceschopné i v současných podmínkách globalizace, vysoké automatizace, robotizace, digitalizace a umělé inteligence, musí nabízet nejen tu nejvyšší kvalitu své produkce (ta už je víceméně samozřejmostí), ale musí současně vycházet z trvale platných principů úzce souvisejících s kázní, etikou a morálkou. Tyto aspekty jsou už dnes nejen nezbytným předpokladem jejich fungování, ale i předpokladem udržitelnosti, chcete-li, harmonické vyváženosti s lidmi i přírodou... Ale to přece není nic nového v podmínkách českého řízení a já nemohu jako „baťovec“ nevzpomenout fenomenální Soustavu řízení Baťa, která dodnes udivuje současný světový management, a to především svými komplexními, integrujícími a inovativními přístupy. Již zde, v těchto baťovských principech, lze totiž „vystopovat“ odpověď na vaši otázku, že pouze prostřednictvím etiky a morálky, kde zejména lidská důstojnost, spravedlivost, poctivost, pracovitost, odpovědnost a vzájemná úcta a respekt hrají prim, lze zajistit takovou vizitku společnosti, ve které může každý z nás žít kvalitně, naplno, spokojeně a důstojně. Ostatně řada příkladů z tuzemska i zahraničí jednoznačně dokládá, že kvalitní řízení a podnikání, jehož základem je etické a morální jednání, dostává tyto principy do souladu s efektivitou, a potažmo tak generuje zisk jak z hlediska krátkodobého, tak i dlouhodobého.

Liší se pohled mladší a starší generace na kvalitu?

Dovoluji si navázat na problematiku linie kvalita – morálka a opakovaně zdůraznit, jak je přínosné trvale kultivovat etické myšlení při rozhodovacích procesech a se vší možnou pokorou vysvětlovat stupnici trvalých hodnot, a to zejména mladým lidem, a tím podporovat jejich znalosti a povědomí o kvalitě produkce, kvalitě společnosti, rodiny, a potažmo i kvalitě života, a přispívat tak ke značně diskutované mezigenerační spolupráci a soužití, která tak může nápomoci k lepšímu vnímání kvality i mladší generaci. Vnímání kvality zatím tedy zůstává generačním problémem, a pokud bych měla charakterizovat konkrétně tyto odlišnosti, to už by byl jiný příběh, který by si zasluhoval daleko detailnější analýzu. Máme řadu šikovných a nadaných mladých lidi (najdeme je nejčastěji na VŠ a univerzitách), kteří o oblast kvality, udržitelnosti a odpovědnosti projevují nebývalý zájem (často tato problematika rezonuje při výběru témat jejich bakalářských, diplomových i doktorských prací. Avšak nemalé je procento těch, kteří nic neřeší, požadují všechno hned za každou cenu, bez ohledu na kvalitu – nerozumí jí a rozumět nechtějí, schází jim pokora, trpělivost a přiměřenost. Přiměřenost ve finančních požadavcích, přiměřenost v hodnocení vlastních schopností a dovedností. Proto velice vítám snahu Rady kvality ČR a jejích odborných sekcí, kteří v současné době stojí za přípravou letošní Národní konference kvality, věnované tentokrát zejména inovacím a kvalitě ve vzdělávání se zaměřením na novodobé trendy, šance a perspektivy ve výuce ZŠ, SŠ a VŠ. Osloveni byli i vybraní podnikatelé, aby prezentovali budoucí potřeby ve vzdělávání s praktickými ukázkami vedení moderní výuky. Dlouhodobě také již hovoříme o propojení výuky více s praxí, aby se mladí lidé nebáli skutečné práce ani osobní odpovědnosti a disponovali postupně kvalitními znalostmi a dovednostmi, díky kterým mohou potažmo pomoci firmám a podnikům udržet či vylepšit jejich konkurenceschopnost a míru uplatnění v mezinárodní dělbě práce. Možná je právě nyní nejvyšší čas, abychom všechny tyto skutečnosti přísně definovali a urychleně rozhodli, jakým směrem naše české vzdělávání půjde dál. A nezapomínejme na jeho kvalitu.

Prosazování managementu kvality do firem, aby se staly ještě úspěšnějšími. Je to těžký úkol? A daří se?

Fenomén kvality je stále na programu dne, ostatně důvod uvádíte už ve své otázce... Kvalita zůstává trvale významným aspektem, rozhoduje o konkurenceschopnosti a úspěšnosti našich firem. Dokladem náročností cílů v této oblasti může být mimo jiné i řada odborných aktivit, konajících se tradičně v průběhu roku, kde se pravidelně setkávají odborníci a příznivci kvality, aby prodiskutovali nejnovější trendy a vzájemně se podělili o nejzajímavější praktické zkušenosti a řešení. Momentálně máme za sebou kupříkladu tradiční SYMU, pořádanou dlouhodobě Českou společností pro jakost, stejně jako květnovou konferenci Kvalita-Quality 2025, pořádanou společnosti DTO CZ v Ostravě (letos proběhl už v pořadí neuvěřitelný 34. ročník), v současnosti se chystá už výše zmíněná Národní konference kvality a udržitelnosti, tradičně s garancí RK ČR, a konečně, v přípravě je už konference Kvalita, kterou bude pořádat na podzim společnost ČEZ. Tyto velké odborné konference, ale i ty další, menší, doplňující vzdělávací akce jsou trvale zaměřeny na hledání nových dimenzí „integrované kvality“ spojené s novými a novými tématy, jako jsou už výše zmíněná problematika etiky a morálky v řízení, společenská odpovědnost, firemní kultura, udržitelnost, problematika spojená s predikcí rizik, kybernetickou bezpečností, automatizací a robotizací, problematikou digitalizace, v neposlední řadě pak jde o zařazení pro­blematiky umělé inteligence. I když s ní teprve začínáme, už nyní vidíme velkolepé možnosti, jak zkrátit životní cykly vývoje produktů, jak zvyšovat přidanou hodnotu pro zákazníka, jak změnit strukturu zaměstnanosti ve firmách, to vše za současného zvyšování produktivity a kvality.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi