Historie nejsou jen letopočty, stavby, vynálezy, osobnosti. Jsou to zmapované milníky doby, která učí i povznáší současnost. Interpretovat odkaz minulosti znamená dávat současníkům podněty k zamyšlení, ponoukat je k odvaze měnit svět, a ještě si to užít. Dějiny k nám patří a vypovídají neskutečné příběhy. Potvrdil to Mgr. Zbyněk Šolc, ředitel Muzea města Brna v následujících řádcích:

Muzeum nemapuje pouze historii, ale určitě jí dává i nový život, snaží se posouvat poselství minulých časů k inspiraci současníků… Daří se to?

Ano – a právě v tom vidím smysl muzea v 21. století. Historie není jen soupis dat, je to obrovský zdroj zkušeností a inspirace. My se snažíme, aby návštěvník odcházel s pocitem, že minulost mu může pomoci i dnes. Proto vyprávíme velké příběhy na Špilberku, třeba o obraně města v roce 1645, ale také osobnější příběhy v Arnoldově vile, kde nahlédnete do života jedné rodiny a zároveň do kulturních dějin ­Brna. Vila Tugendhat ukazuje světový rozměr našeho města a jeho moderní architektury, zatímco vila Wittal se stane novým centrem židovské kultury a připomene bohatství i tragédie židovského Brna. A Měnínská brána? Ta je jako časová kapsle každodennosti starého města. Nejde nám jen o vystavení exponátů – vytváříme prostředí, které návštěvníka vtáhne, a umožní mu minulost skutečně zažít.

Co vám osobně ukazují dějiny Brna?

Ukazují mi, že Brno je město, které se nikdy nevzdává a umí se znovu a znovu proměnit. Z pevnosti, která odolala Švédům, se stalo průmyslovým srdcem monarchie, z průmyslového města laboratoř moderní architektury, a dnes líheň vědy, inovací a IT. To je fascinující kontinuita – město, které mění pravidla hry, a přitom neztrácí svou identitu. I naše muzejní instituce se tím inspiruje: snažíme se ukazovat Brno jako odvážné, tvořivé a strategické.

Odkud čerpáte nápady, na jejichž základě se snažíte zájemcům nabídnout zajímavé informace, prohlídky unikátních staveb, díla osobností?

Nápady se rodí na pomezí tří věcí: odbornosti, dialogu a odvahy. Nasloucháme návštěvníkům, sledujeme trendy, a zároveň se opíráme o práci našich kurátorů a spolupráci s univerzitami, architekty i komunitami. Nápad často vznikne v okamžiku, kdy respekt k faktům spojíme s hravostí a odvahou riskovat v tom, jak podávat historii, i současnými trendy – nemluvit jen jazykem hodin dějepisu, ale třeba i jazykem Instagramu. A právě v té chvíli se muzeum stává místem, kde se historie opravdu nadechuje.

ptala se Eva Brixi