Souhlasím s tím, co tvrdí Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů České republiky. Energie, zkušenosti, um, tvořivost a činorodost žen v České republice, touha po seberealizaci a chuť mít za sebou výsledky, to vše svým způsobem charakterizuje potenciál, který u nás zatím leží ladem.

Zejména v případě těch žen, které odešly do důchodu nebo se na toto období chystají. Neplatí to jen pro běžné zaměstnankyně, ale i pro ty moudré a zkušené, které byly zvyklé zastávat střední i vyšší manažerské posty, a dokonce i pro ty, které velely svým vlastním firmám. Ano, věk je neúprosný, i podnikatelky a manažerky po letech plných velké zodpovědnosti pomýšlejí na poklidnější život. Doma však zůstat ještě nechtějí. Nedokázaly by být vzornými společnicemi svých protějšků, perfektními babičkami, kuchařkami či zahradnicemi. Touží být stále v centru dění, ale méně hodin denně, touží být užitečné, prostě ještě něco dělat. Předávat zkušenosti a znalosti, ve vhodné chvíli poradit, pomoci s úkoly, které se nahromadily. Vypomoci, když je to třeba, nebo se zapojit do místních aktivit, které je budou bavit a naplňovat. Mají k tomu dostatek příležitostí? Ano i ne, přestože mají co nabídnout. Celospolečenská výzva je na spadnutí. Jaroslava Rezlerová situaci na trhu práce komentovala jednoznačně:

Z průzkumů vyplývá, že zájem zaměstnavatelů o práci starších lidí v Česku zatím není příliš velký. Dá se čekat, že se to ­brzy změní?

Musí se to změnit. Demografie je neúprosná. Každý rok odchází do důchodu více než 120 000 lidí, zatímco absolventů přichází sotva 90 000 a rozdíl se bude dál prohlubovat. Na ­trhu práce tak vzniká díra, kterou žádná technologie sama nezalepí. Naše průzkumy ukazují, že zaměstnavatelé už dnes začínají více zvažovat zapojení lidí 55+, ale zatím jde spíše o jednotlivosti. V příštích letech to bude nutnost.

Ženy to na trhu práce mají stále těžší – ať jde o maminky malých dětí, samoživitelky, nebo ty v předdůchodovém věku. Čím to je?

Je to kombinace několika bariér. U nás stále chybí dostatečná nabídka zkrácených úvazků a flexibilních forem práce, přetrvává rozdíl v odměňování žen a mužů kolem 16 %, což je nad evropským průměrem, a navíc ženy často nesou hlavní odpovědnost za péči o rodinu. Když se k tomu přidá věková diskriminace, ocitají se v dvojité nevýhodě. Přitom jde o obrovský nevyužitý potenciál. Statisíce žen by při vhodně nastavených podmínkách mohly firmám okamžitě pomoci.

No, právě... Firmy si stěžují, že jim chybí obchodníci, střední manažeři nebo IT specialisté. Přitom mezi ženami je řada odbornic. Proč se nedaří je více zapojit?

Hlavní problém je v předsudcích. Mnozí manažeři stále věří, že žena po mateřské nebo šedesátnice už nemůže být plnohodnotným členem týmu. Opak je pravdou. V těchto segmentech jde často o vysoce kvalifikované a loajální profesionálky. Klíčové je vytvořit jim podmínky, tedy flexibilní úvazky, možnost kombinovat práci z domova s kanceláří, programy návratu po rodičovské. To je cesta, jak propojit to, co firmy nutně potřebují, s tím, co ženy mohou poskytnout.

Dokážou HR manažeři dnes ženám 60+ nabídnout vhodné pozice? A o jakou práci ony samy stojí?

Stále častěji ano, ale zdaleka ne plošně. Ženy 60+ obvykle hledají částečné úvazky v administrativě, službách, zákaznickém servisu nebo lehčích odborných rolích. Jde jim o to, aby si přilepšily k důchodu a zároveň zůstaly součástí společnosti. Když je pracovní prostředí respektující a vstřícné, jejich přínos je obrovský.

Dá se říci, že už nejsou tak ambiciózní jako před třiceti lety, ale zato přinášejí zkušenost, klid a nadhled. Jsou to přednosti využitelné v praxi?

Absolutně. V době, kdy je na pracovištích tlak a nejistota, je nesmírně cenné mít v týmu někoho, kdo umí situaci uklidnit, dodat optimizmus a poskytnout mentoring mladším kolegům. Zkušenost a trpělivost jsou vlastnosti, které technologie nikdy nenahradí.

V jakých oborech mohou tedy starší ženy najít nejvíce uplatnění?

Největší šanci mají ve zdravotnictví a sociálních službách, kde poptávka dramaticky roste, dále v administrativě, obchodu a službách. V menší míře také v logistice a ve výrobě, pokud jde o méně fyzicky náročné role. Je to vždy o správném sladění zkušeností s možností pracovat v přiměřeném tempu.

Poroste tedy zájem o „čilé seniorky“?

Ano, a rychle. V horizontu několika let to nebude volba, ale nutnost. Firmy už dnes obtížně obsazují volné pozice a bez aktivních důchodců to zvládat nebudou.

Mohly by k tomu přispět i daňové úlevy a jiné výhody pro zaměstnavatele?

Jednoznačně. Administrativní zátěž a vyšší náklady jsou dnes bariérou, která brzdí širší zapojení starších lidí. Pokud stát nabídne jednoduché a transparentní daňové pobídky, mohou se věci výrazně posunout.

Pro mnohé lidi může být i v sedmdesáti příjemné dvakrát týdně zajít do práce – a pro ekonomiku je to přínos.

Přesně tak. Práce v tomto věku není jen o penězích, ale i o smyslu, kontaktu s lidmi a pocitu užitečnosti. Aktivita snižuje riziko deprese, podporuje zdraví a posiluje společenskou soudržnost. Z pohledu státu i firem je to win-win.

Dnešní žena v letech nemusí být jen babičkou a hospodyní, ale může se dál profesně realizovat, podnikat, působit v dobrovolnictví. Sdílíte tento pohled?

Ano, a už to vidíme v praxi. Ženy 55+ se stále častěji vrhají do podnikání, dobrovolnictví nebo komunitních projektů. Často jde o nové služby a iniciativy, které obohacují místní ekonomiku i společnost. Jejich energie nekončí s odchodem do důchodu, jen se přelévá do jiných forem.

Celospolečenská úcta ke stáří se zdá být klíčem. Jak ale probudit zájem firem o ženskou energii a zkušenost?

Klíčem je firemní kultura. Pokud žena musí mít špatný pocit z toho, že ve čtyři odchází vyzvednout dítě, pak není problém v ní, ale ve firmě. Stejně tak platí, že pokud starší zaměstnankyně není vnímána jako zdroj, ale jako přítěž, kultura firmy ji nikdy nepustí k opravdovému přínosu.
Respekt, rovnost a otevřenost jsou základní podmínky, aby ženská energie byla využita naplno.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi