Touha konzumovat ovoce od domácích pěstitelů mezi spotřebiteli roste. Čerstvě sklizené maliny, rybíz, třešně nebo hrušky chutnají úplně jinak než ty k nám z daleka dovážené, kterým chybí slunce a přebývá čas ve skladovacích prostorách. Jak ale nejednou zdůraznila Ovocnářská unie České republiky, českých sadů ubývá a zakládání nových je spíše výjimkou. Je to totiž v současných eko­nomických a legislativních podmínkách doslova drahý špás. Nejen s ohledem na počasí nebo na nevídaný nedostatek lidí, kteří by v zemědělství a v sezónních pracích chtěli přidat ruku k dílu, ale i kvůli přibývajícím omezením. Ing. Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie, komentoval situaci takto:

Jak celkově hodnotí čeští ovocnáři úrodu roku 2025? Bylo všeho ovoce dostatek, nebo lépe – podle předpokladů a vašich odhadů? A dostává se postupně na stůl českých strávníků?

Loňskou úrodu určitě můžeme hodnotit jako velmi dobrou, obzvlášť kdybychom ji porovnávali s tou předloňskou výrazně poškozenou mrazy. Po mnoha letech byla dobrá úroda peckovin, i proto jsme minulý rok nazvali „meruňkovým“, jelikož slušnou sklizeň meruněk jsme měli asi po pěti letech. Většina stolního ovoce končí na našem trhu, zejména na farmách při přímém prodeji, u jablek i v obchodních řetězcích.

Podle toho, že jely moštárny na plné obrátky, a palírny si také nestěžovaly, bych řekla, že všichni mohli být spokojeni...

To je hlavně důkazem toho, že pěkné úrody se dočkali i zahrádkáři, kteří mohou využít pěstitelské pálenice a také moštárny, které jim poskytují služby. I ovocnáři část produkce zpracovali zejména na mošty, ale také na křížaly, povidla či kompoty a na svých farmách nabízejí takové produkty k prodeji vedle čerstvého ovoce.

Kterého ovoce bylo nejvíce? Prodalo se či zpracovalo vše?

Tradičně nejvíce bylo jablek, dobrá úroda byla i hrušek a švestek, což jsou další dva naše významné druhy. Letní ovoce se určitě podařilo prodat a třeba ceny višní byly dobré, horší to bylo například ale s cenou švestek.

Ovoce na zpracování putovalo většinou do zahraničí, u nás již větší zpracovatelské kapacity nejsou. Ke konci sklizně jablek byl problém s jejich odbytem, tedy jablek na zpracování, některé zahraniční zpracovny brzy ukončily sezónu.

Vyvážejí tedy čeští pěstitelé i za hranice?

Ve velkém množství se exportuje hlavně ovoce na zpracování, nejvíce to jsou jablka, ale také višně nebo i rybíz. Vývoz čerstvého stolního ovoce je u nás v malém množství, jsme spíše dovozní zemí a o naše ovoce je zájem hlavně doma, což nás těší.

Změnil se vztah velkých obchodních řetězců k velkopěstitelům?

Pokud máte na mysli tuzemské velkopěstitele, myslím, že už je léta stejný. Pokud akceptují pěstitelé nízké ceny, za které nakupují řetězce ovoce v zahraničí, třeba v Polsku, tak o naše ovoce zájem mají, ale určitě naši domácí produkci nijak nepreferují. Vládnou tu nadnárodní oligopolní řetězce, které mají obrovskou obchodní sílu a operují téměř po celém světě.

Co čeká váš obor v blízké budoucnosti?

Největší problém je pro pěstitele mít dostatek sezónní pracovní síly, zejména na sklizňové práce. Velmi také roste cena práce, jejíž náklady se nedostatečně promítají do realizačních cen. Nepříznivá je situace v ochraně rostlin, kdy kvůli restrikcím EU má skončit v nejbližších letech výrazná část zásadních účinných látek, které nemají žádnou náhradu. Mnoho patogenů nebude mít nástroje k regulaci jejich škodlivosti. Ovocnáři tak čelí stále více problémům, které jsou kvůli restrikcím hůře řešitelné.

O čem vypovídá domácí trh s ovocem?

Domácí trh řídí především řetězce, už více než 80 % čerstvého ovoce u nás lidé nakoupí u několika málo firem, které je provozují. Naprostá většina letního ovoce, jako jsou jahody, broskve, meruňky a další je z dovozu, tedy plody k nám dovážené mnoho dní a tisíce kilometrů, a takové ovoce nikdy nedosáhne ideální konzumní zralosti a chuťově je často podprůměrné, zejména ve srovnání s plody utrženými v plné zralosti a ihned prodané na farmě spotřebiteli. A právě tento lokální, faremní prodej, funguje velmi dobře, a lidé jej, pokud je to možné a v místě dostupné, vyhledávají, a to je dobře, většina pěstitelů právě prioritně chce působit na lokálním trhu.

A bude i nadále ubývat sadů? Nebo už si­tuace vypadá lépe? Podle některých optimistů se například zakládat nové farmy na pěstování ovoce vyplatí...

Bohužel úbytek sadů bude pokračovat, byť pokles ploch je mírnější. Stále se málo vysazuje nových sadů, investice do nových výsadeb jsou vysoké a návratnost financí je z důvodů výraznějších výkyvů v produkci a kvůli častým škodám mrazy, suchem či krupobitím nejistá a dlouhá.

Nové ovocnářské farmy vznikají jen výjimečně, a často když vzniknou, tak po pár letech skončí, málokdo si dovede dobře předem představit, co všechno ho čeká. V lepším případě jsou to pak podniky, které se věnují spíš extenzivnímu pěstování ovoce. Cílem by mělo hlavně být udržení stávajících ovocnářských farem, aby obor neopouštěly, a naopak investovaly do něj. Ale za každého odvážlivce, který se do našeho oboru pustí a daří se mu úspěšně ovoce pěstovat, jsme moc rádi.

Vnímáte vracející se zájem o staré odrůdy jabloní a hrušní?

To nás velmi těší, když se tyto odrůdy, a nejen jabloní a hrušní, ale i dalších druhů ovoce, vrací zpátky do krajiny a do zahrad. Je to příspěvek k udržení našich tradic i kontinuity historie a také možnost ochutnat skvělé odrůdy a připomenout si jejich často už takřka zapomenuté chutě. V sadech profesionálních pěstitelů, kteří produkují ovoce pro čerstvý trh, však už místo nemají, nové odrůdy skýtají daleko vyšší výnos, vyšší vnější kvalitu i rychlý nástup do plodnosti a jedině tyto parametry zabezpečí cenově dostupné ovoce a pěstitelům rentabilitu.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi