Ing. Romana Hofmanová, členka předsednictva České společnosti pro jakost a ředitelka úseku certifikací ČSJ, je respektovanou osobností mezi odborníky na kvalitu v České republice i v zahraničí. Když se s ní bavíte o tom, co to vlastně kvalita je a jak se promítá do života firem či organizací a jak do našeho každodenního konání, zjistíte, že tento pojem propojuje vlastně vše kolem nás. Že má přesah do rolí, o nichž často ani nevíme, o nichž nepřemýšlíme, ale že kvalitu automaticky vyžadujeme, ať již jako spotřebitelé, zákazníci, kolegové. A že je svým způsobem jednoduché ke kvalitě dospět, stačí si to uvědomit. V odpovědích Romany Hofmanové, která byla loni při příležitosti Dnů kvality v listopadu poctěna Cenou Anežky Žaludové, již uděluje Česká společnost pro jakost, se dozvíte mnoho zajímavého:

V roce 2025 jste získala Cenu Anežky Žaludové. Je to nejvyšší možné vyznamenání v oboru kvality, jehož lze v České republice dosáhnout. Co pro vás znamená?

Získání tohoto vyznamenání mě velice potěšilo. Beru to jako ocenění své mnohaleté práce v oblasti kvality nejenom v České republice, ale i v Evropě. Toho bych ale nedosáhla nemít kolem sebe v práci i v rodině lidi, na které se mohu spolehnout. Navíc udělením tohoto vyznamenání jsem se ocitla ve velmi dobré společnosti, kdy většina držitelů jsou lidé, které jsem obdivovala a obdivuji a od kterých jsem se učila. Opravdu je mi velkou ctí mít toto ocenění.

Inspirovalo vás to již k něčemu, k určitému rozhodnutí, předsevzetí?

Ano, více se věnovat propagaci kvality směrem k mladým lidem, zejména studentům. V minulých letech jsem se soustředila na jiné oblasti, ale ke spolupráci se studenty bych se ráda vrátila. Česká společnost pro jakost byla v minulosti garantem studia kvality na některých vysokých školách jako například Vysoké škole ekonomické v Praze nebo na Jihočeské univerzitě a také pomáhala se zavedením studia kvality na VOŠ v Chotěboři. V současné době ale vlivem nedostatku studentů některé obory na školách skončily a mezi nimi i obory týkající se kvality. Na některých vysokých školách jako např. na Technické univerzitě v Liberci se však naopak na studium kvality před několika lety nově zaměřili. Vše je ale o lidech a vždy záleží na tom, jestli se objeví nějaký vyučující, který se oblasti kvality chce věnovat a připravovat studenty na jejich budoucí povolání v této oblasti. Po absolventech vysokých škol i VOŠ, kteří absolvovali studium zaměřené na kvalitu, je v praxi velký zájem a setkáváme se s nimi napříč organizacemi. V současné době se nedostatek lidí vzdělaných v oblasti kvality nahrazuje vzděláváním dospělých, kdy zaměstnanec po nástupu do firmy absolvuje kurzy zaměřené na kvalitu a tím si nahradí chybějící vzdělání.

Principy kvality zaváděné například do řízení firem a organizací jsou mezi lidmi v businessu vnímány jako nutnost, samozřejmost, ale také jako cesta poznání, zkušeností a objevných výsledků. Na druhé straně jsou pro řadu subjektů těžko uchopitelné, obavy plynou z náročnosti této disciplíny. Jak je rozptýlit?

V této oblasti vždy záleží na postoji vedení firmy. Pokud se zavedení systému kvality prezentuje jako nutné zlo, např. jako podmínka pro získání zakázky, pak je to špatně. Kvalita a její nástroje a principy by měly firmě pomáhat při každodenních činnostech. Zjednodušovat je a usnadňovat lidem práci. Nemělo by to znamenat vyplňování nesmyslných formulářů, ale naopak zpracovat a doplnit stávající systém, tak, aby se systém kvality stal součástí každodenní práce zaměstnanců. Ideální situací je, když se kvalita stane přímo součástí firemní kultury. Vždy ale záleží na postoji vedení. Pokud vedení rozumí systému kvality, případně se i podílí na jeho zavedení, pak je víceméně vyhráno a kvalita bude mít pevné místo ve firemních procesech. Lidé se přestanou kvality bát a vlastně i postupně přestanou vnímat, že některé věci probíhají dle zavedených norem systému managementu kvality. Jak říkal náš předchozí pan předseda: „Kvalita není nic jiného než selský rozum.“ A tímto sloganem by se měli řídit všichni, kdo v oblasti kvality pracují.

O kvalitě se dnes nebaví jen velké společnosti, ale i ty velmi drobné. Co je pro ně v tomto směru zásadní? Jak mohou s kvalitou pracovat, aby byly v tomto ohledu posléze jedničkou?

Zvýšení zájmu o oblast kvality, např. systémové, produktové nebo personální certifikace, je ve valné většině způsobeno vyhlášením různých výzev, výběrových řízení, grantů, kdy hlavní podmínkou bývá získání certifikátu. Teprve při zavádění systému nebo přípravě na certifikaci se firmy začínají blíže seznamovat s normami ISO, nástroji kvality a příslušnou legislativou. Je pak na jednotlivých subjektech, jestli si na danou oblast najmou někoho mimo organizaci, nebo jestli zavedou systém svými vlastními silami. Druhá možnost je z dlouhodobého hlediska výrazně lepší, neboť zapojí do zavádění systému většinu zaměstnanců a zaměstnanci to pak vezmou za své. Což je ideální situace.

Kudy vedla vaše osobní cesta ke kvalitě a do České společnosti pro jakost?

Při zpětném pohledu byla tato moje cesta předurčena již na vysoké škole, která byla technicky zaměřená, a tak mezi absolvované předměty patřily i statistika, teorie pravděpodobnosti nebo znalost technických norem. A z toho vycházelo i téma mé diplomové práce – Konstrukce komplexního ukazatele jakosti vybraných druhů jednoduchých bavlnářských prstencových přízí. Docela divoký název, ale při zpracování diplomové práce jsem se podrobněji seznámila s československými normami a tím, jak se tvoří a uplatňují v praxi. Po vysoké škole jsem nastoupila do firmy Triola, později TIMO, která bylo jako první oděvní firma certifikována podle normy ISO 9001. Na začátku 90. let pak textilní a oděvní průmysl nemohl konkurovat levnému zboží z Asie, a tak spousta firem skončila svou činnost nebo ji přesunula mimo Prahu. Při hledání nového uplatnění jsem se orientovala na to, co trochu znám, a tak jsem odpověděla na inzerát České společnosti pro jakost. A byla to šťastná volba, protože v ČSJ jsem dodnes.

V běžném občanském životě vnímáte kvalitu jako všudypřítomný element, nebo spíše jako „nedostatkové zboží“?

V běžném životě vnímám kvalitu jako všudypřítomný element, jehož přítomnost si ale většina lidí ani neuvědomuje. V současné době se však kvalita přesouvá i do jiných oblastí. Příkladem je stále více stoupající význam cirkulární ekonomiky. Před pár lety téma pro pár zasvěcených, ale v současné době velmi diskutované a podporované. I v tomto směru jde vlastně o kvalitu, systém, firemní kulturu. Jsem velmi ráda, že postupně firmy dospěly k tomu, že kvalita má přesah do spousty oblastí a není to pouze to ISO.

Dobrým příkladem je holistický přístup certifikace podle normy ISO/IEC 27001 pro Systém managementu bezpečnosti informací. Kdy firmy, které mají tento systém zavedený, již zároveň mají dobrý základ pro splnění všech požadavků Zákona o kybernetické bezpečnosti a navazujících vyhlášek.

Další oblastí, která má velkou budoucnost, je BCMS (Business Continuity Management System). Jde o systém řízení kontinuity činností, kdy firma může i po narušení (např. přírodní katastrofa, kybernetický útok, pandemie) pokračovat v kritických funkcích a dodávat produkty/služby. Cílem je minimalizovat dopady incidentů, zvýšit odolnost a zajistit rychlé zotavení. I když firmy nejsou certifikované podle normy ISO 22301, tak pro zajištění svých činností musí přijímat opatření, která jsou v této normě. Jak se ukázalo po několika blackoutech v loňském roce, které byly v Evropě i u nás, tak je nutné být na tyto incidenty připravený.

ČSJ reprezentujete velmi aktivně v oblasti zahraniční spolupráce. Když srovnáváte vztah českých odborníků ke kvalitě s tím, jak je tomu v jiných zemích, co z toho plyne?

V České republice se na oblast kvality klade velký důraz. Je to dáno zejména velkým zastoupením automobilového průmyslu na našem trhu, kde je kvalita klíčová. V jiných zemích není zastoupení automotive tak velké, a tak i společnosti pro kvalitu v jiných evropských zemních nemají takové postavení na trhu jako ČSJ. Samozřejmě mimo Německa a Turecka, kde je automobilový průmysl velmi silný, a to se odráží i v postavení jejich společností pro kvalitu, které jsou silnými hráči na místním trhu.

Trochu jiná situace je ve státní správě. V ČR funguje Rada kvality při MPO, která má šest odborných sekcí zaměřených např. na kvalitu ve vzdělávání nebo v průmyslu. Takováto podpora kvality ze strany státu také ve spoustě zemí není běžná. V minulosti jsem se zúčastnila různých projektů financovaných z fondů EU, které byly zaměřeny na zavedení kvality např. ve služebních úřadech. Problémem ČR ale je, že tyto projekty fungují pouze v době, kdy jsou peníze z EU k dispozici, pak končí. Jako příklad dobré propagace kvality a spolupráce s firmami v oblasti kvality bych uvedla kolegy z Portugalska, kteří spolupracují nejenom s vysokými školami, ale i s více než 500 firmami. Proto je pro ČSJ velmi důležitá mezinárodní komunikace, kdy dochází nejenom k výměně zkušeností, ale i ke sdílení dobré praxe.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi

Strana vychází pod partnerskou záštitou České společnosti pro jakost