Oborem, který provází řada složitostí, je dnešní stavebnictví. Potvrdilo se to, nač poukazují bardi s letitou praxí: naší zemi se vymstila nedostatečná péče o technické vzdělávání, celospolečenská neúcta k řemeslům a pohrdání fyzickou prací. Přesto, že se většina specializací v posledních letech technologicky velmi proměnila, stále platí, že „zlaté české ručičky“ jsou cennou přidanou hodnotou v poptávce. Naopak zdaleka již není pravdou, že když se žák ne příliš dobře učí, je hloupý, a tedy „půjde na zedníka“. Fakt, že někdo umí, je ceněným know-how, a toho se u nás nedostává.

Sežeňte natěrače krovů, šikovného malíře pokojů, všeuměla, který si poradí s lecjakou záludností při rekonstrukci prvorepublikové rodinné vily! Když se k tomu přidá náročná administrativa, nespočet předpisů, nových nařízení, čekací lhůty, které se nasčítají, není se co divit, že postavit či opravit jakýkoli objekt, třeba jen „obyčejný domek po babičce“, už takřka nejde. Čekat na stavební povolení je o nervy, stejně jako snaha mladých rodin slušně bydlet. To všechno Svaz podnikatelů ve stavebnictví ví. Uvítal tedy dokument, o němž se nyní hodně mluví: Hospodářskou strategii ČR. O jejím významu je rozhovor s Jiřím Nouzou, prezidentem zmíněného svazu:

Váš svaz se vyjádřil k Hospodářské strate­-gii ČR, o níž se domníváte, že přišla přesně včas, ne-li za pět minut dvanáct. Co si od ní slibujete?

Dokument správně identifikuje strukturální slabiny – pokles konkurenceschopnosti Evropy, nedostatečnou produktivitu, přetížení regulacemi, energetickou nákladovost i demografický tlak. Pojmenování problémů otevřeně a bez iluzí je určitě krok správným směrem. Teď ale rozhodne jediné – schopnost realizace. Pokud chceme skutečnou změnu, musíme ji začít stavět. A to co nejdříve, ideálně v tomto volebním období. Z pohledu stavebnictví, které zaměstnává statisíce lidí napříč regiony a tvoří klíčovou část ekonomiky, je zásadní, aby strategie nezůstala jen koncepčním rámcem. Potřebujeme konkrétní investiční rozhodnutí, legislativní stabilitu a funkční veřejnou správu.

Jaké myšlenky jste v tomto dokumentu ocenili především?

Hospodářská strategie jasně a srozumitelně pojmenovává potřebu odblokovat výstavbu v České republice, což je alfa a omega nejen pro bytovou výstavbu, ale i dopravní stavby a další veřejné investice.

Pozitivně hodnotíme také důraz na potřebný rozvoj infrastruktury – energetické, dopravní i digitální. Dobudování dálniční a železniční sítě, modernizace energetiky, posilování přenosových kapacit, rozvoj vodních cest či digitální konektivity nejsou pouze jednotlivé stavební projekty. Jsou to strategické investice do produktivity ekonomiky a schopnosti České republiky obstát v evropské konkurenci.

Oceňujeme rovněž, že dokument myslí na systémovou podporu technického vzdělávání. Nedostatek kvalifikovaných odborníků je dnes jednou z největších výzev českého stavebnictví a bez systémových změn se bude do budoucna tento problém ještě více prohlubovat.

Velmi kriticky se již delší dobu vyjadřujete k délce povolování staveb. Je ale šance to změnit? Když ano, jak a kdy?

Naše povolovací procesy jsou skutečně nejpomalejší v Evropské unii. Nedávné první čtení novely stavebního zákona vnímáme jako šanci posunout se blíže k systému, který umožní stavět rychleji, efektivněji a s větší mírou jistoty pro všechny zúčastněné – investory, obce i stát. Otázkou však je, co s navrhovanou novelou provedou pozměňovací návrhy. Přílišné množství by mohlo narušit vnitřní logiku a celistvost předkládané úpravy. Zkušenosti z minulosti ukazují, že snaha „vylepšit“ zákon řadou nesystémových zásahů často vede k opačnému výsledku – k větší složitosti, nejasnostem ve výkladu a nejistotě v praxi.

Pro reálný úspěch novely je také klíčové ne­jen její schválení, ale především to, jak bude uvedena do života. Zcela zásadní bude důsledná a včasná implementace zahrnující metodickou přípravu úřadů, školení úředníků, jasné výkladové materiály a otevřenou komunikaci s odbornou veřejností i samosprávami. Bez této fáze hrozí, že i dobře nastavený zákon zůstane v praxi nenaplněný.

Dalším nezbytným krokem by pak mělo být pokračování prací na rekodifikaci územního plánování a revize následných regulací obsažených v technických normách, na které se odvolávají prováděcí předpisy k zákonu. Právě množství regulací, jejich složitost a možný nejednoznačný výklad dnes výrazně ovlivňují délku, náklady i rizikovost přípravy staveb. Inventura těchto předpisů je nutnou podmínkou pro to, aby se deklarované cíle stavební legislativy promítly do reálné praxe.

Pokud se všechny tyto dílčí kroky spojí a úspěšně na sebe navážou, mohou se v budoucnu povolovací procesy významně zrychlit a zjednodušit. I tak je to však běh na dlouhou trať.

Tvrdíte, že stavebnictví je připraveno realizovat velké investice. Poradí si s chybějícími pracovníky, řemeslníky, mistry, stavbyvedoucími? Zahraniční zájemci o zaměstnání v ČR asi nejsou jedinou cestou...

Nedostatek lidí je skutečně zásadní problém a nemá jednoduché řešení. V celém oboru už dnes chybějí tisíce řemeslníků, techniků i projektantů. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků vnímáme napříč všemi stavebními profesemi. Pokud stát nezajistí systematickou podporu technických oborů, nebude mít za pár let kdo rea­lizovat ani klíčové veřejné zakázky. Nebo se všechny pracovní síly upnou právě k velkým zakázkám, ale budou chybět řemeslníci pro obyčejné lidi. Z našeho průzkumu z roku 2024 vyplynulo, že za pět let bude české stavebnictví potřebovat o 74 000 pracovníků víc než nyní. Avšak zájem o technické obory rok od roku klesá a demografická křivka dává tušit, že situace se v dalších letech bude zhoršovat.

Žákům na základních školách chybí kontakt s řemesly, starší studenty děsí náročná matematika na technických oborech. Zatímco celkový počet studentů VŠ vzrostl od roku 2001 o 55 %, počet studentů univerzitních technických oborů naopak klesl o 27 %. Stát namísto toho, aby cíleně podporoval technické obory, dělá v posledních letech svými kroky pravý opak. Veškerá podpora směřuje spíše k všeobecným oborům.

Najímání cizinců je jen částečným řešením. V současné situaci českému stavebnictví ohromně pomáhají Ukrajinci, kteří tvoří asi desetinu pracovníků. U jiných národností však jazyková bariéra i kulturní odlišnosti způsobují problémy v komunikaci. Navíc integrace cizinců do pracovního procesu zatím u nás není optimálně zvládnutá – i na tom je třeba pracovat.

Na Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsme sestavili osmero klíčových kroků, které můžou pomoci odvrátit personální kolaps:

1. Zdůrazňovat roli stavebnictví coby oboru s trvalou perspektivou pracovního uplatnění, bez kterého nemohou být splněny strategické cíle ČR.
2. Přizpůsobit veřejnou podporu řemeslného a technického vzdělávání potřebám stavebnictví a průmyslu, aby Česká republika neztratila konkurenceschopnost.
3. Podporovat klíčové řemeslné a technické obory formou stipendií a dalších pobídek – i ve spolupráci se zaměstnavateli.
4. Inovovat výuku a pracovat na zavedení duálního systému vzdělávání s využitím zahraničních zkušeností.
5. Nastavovat systém vzdělávání a kapacitu škol v souladu s potřebami zaměstnavatelů.
6. Aktivně podporovat vzájemná partnerství firem, škol a žáků.
7. Zvýšit informovanost rodičů a žáků prvního a druhého stupně škol o stavebnictví.
8. Snížit administrativní, finanční a časovou zátěž povolovacího procesu pro studenty a pracovníky ze zahraničí, podporovat dlouhodobé pobyty.

Nedostatek bytů je víc než jen společenské téma. Za jak dlouho by se mohla situace změnit? Je to o desítkách let? Nebo bude bytů prostě stále málo?

Aktuální nedostatek bytů je tak vysoký, že ještě řadu let nemůžeme očekávat doplnění deficitu, a tudíž ani výrazný pokles cen.

Modernizace tradičních průmyslových oborů, digitalizace. Oč ve stavebnictví přesně půjde? Pomohou roboty, nové technologie, zefektivní práci umělá inteligence?

Moderní technologie se ve stavebnictví velkou měrou uplatňují už nyní. Stavebnictví tak už dávno není ten „špinavý“ obor, za který ho veřejnost často považuje. Řada lidí by se asi hodně divila, jak to v reálu funguje v dnešní době na stavbách. V mnoha oblastech se stále výrazněji uplatňují nové technologie, robotizace, automatizace i umělá inteligence. Zároveň ale není důvod se obávat, že by AI lidskou práci ve stavebnictví masivně nahradila. Naopak. Budeme ještě více potřebovat odborníky, kteří budou umět s umělou inteligencí a dalšími technologiemi ve stavebnictví pracovat. Lidský faktor zůstává klíčový – jak při práci s moderními systémy, tak při samotné realizaci staveb i v řemeslných oborech. Jako speciální bonus vnímám to, že ve stavebnictví lidé můžou krásně vidět výsledky své práce – to také řada oborů nenabízí. My se tohle vše snažíme prezentovat dětem už na základních školách, abychom postupně proměňovali vnímání stavebnictví v očích dětí i jejich rodičů. Na základních školách například proto průběžně pořádáme workshopy s profi mentorem řemesel Michalem Balážem, který dětem v praxi ukazuje, co všechno může zručný řemeslník dokázat. Několika školám jsme zase pro mladší děti pořídili řemeslné stavebnice, které pak učitelé využívají v hodinách pracovní výchovy. Obojí se setkává s nadšenými ohlasy.

Kritizujete časté změny pravidel, výkladovou nejistotu a přetížení regulacemi. To vše výstavbu v Česku brzdí. Firmy se utápějí v administrativě, místo aby stavěly. Do jaké míry může váš svaz pomoci věci řešit?

Naši zástupci jsou průběžně v kontaktu s předními politiky a pracovníky relevantních ministerstev. Účastníme se tripartit. Jsme jednoticím hlasem stavebnictví, který trvale upozorňuje na nedostatky a hledá způsoby, jak věci řešit a měnit pro stabilnější podnikatelské prostředí firem v oboru. Nově náš hlas posiluje i to, že jsme se od letošního roku stali začleněným spolkem Hospodářské komory ČR.

Oč budete usilovat letos především?

Klíčovým tématem bude zejména již zmiňovaný nedostatek odborníků ve stavebnictví. A nejen pro tento rok, ale i pro mnoho dalších, protože je to věc, kterou je potřeba řešit v dlouhodobém horizontu. Budeme proto dál hledat cesty, jak zatraktivnit technické obory a srozumitelně komunikovat jejich perspektivu i široké možnosti uplatnění. Realizovat budeme například výzkum mezi rodiči, abychom lépe porozuměli jejich motivacím při výběru škol pro jejich děti i obavám, které mohou pociťovat v kontextu stavebních oborů. Získaná data chceme využít pro cílenější komunikaci i konkrétní návrhy změn v technickém vzdělávání.
Velmi důležitým tématem pro tento rok, které budeme řešit i na politické úrovni, je dále nedostatek primárních surovin a potřeba otevírání nových surovinových ložisek.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi