Jak v nákladech na život ukočírovat všechny vlivy tak, aby se nám volné finanční prostředky neznehodnocovaly, a přitom jsme měli jistotu, že forma, kterou k tomu zvolíme, je optimální cestou k našim cílům i prvek ladící k našemu životnímu stylu? Podle čeho se rozhodujeme, co naši vizi ukotvuje a co ji brzdí? A jak naše konání dokládají čísla? Zorientovat se můžeme například podle průzkumu Indexu prosperity a finančního zdraví, který společně ­realizují Česká spořitelna a portál Evropa v datech. Šetření nedávno prezentovalo novinářské obci velké množství údajů, které pro náš časopis komentoval Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech:

Pravidelně zkoumáte v rámci projektu Evropa v datech vztah Čechů k investování. Co vyplynulo z nejnovějších údajů?

Obliba investic a snaha o zhodnocování peněz v české populaci roste. Zatímco v roce 2024, kdy jsme se tématu v průzkumu věnovali naposledy, se své prostředky snažilo alespoň nějak zhodnotit 66 % populace, dnes už je to 82 %. Nárůst nastal i rovněž u investic, které se zvedly z 41 % na 55 %.

Opravdu už investuje polovina naší populace? Jakých produktů využívá především?

Je to tak, častěji jde o muže, mladší generace, jedince s vyššími příjmy a vyšším vzděláním. Napříč populací jsou nadále nejoblíbenější spořicí účty a obecně lze říct, že se skladba využívaných nástrojů oproti předchozímu šetření moc nezměnila. Pokud se zaměříme přímo na investiční nástroje, s přehledem vedou investice skrze investiční fondy nebo ETF, které využívá 58 % těch, kteří nějak investují. Následují přímé nákupy akcií, ale ty už využívá jen 23 % českých investorů. O pět procentních bodů níže jsou pak nákupy nemovitostí a podobně jsou na tom drahé kovy. Nárůst v oblibě oproti předchozímu zaznamenaly alternativní investice, jako jsou investice do umění nebo kryptoměn.

Spořicí účty jsou stále velmi oblíbené, není to škoda?

V rámci zhodnocení nejsou spořicí účty tím nejefektivnějším nástrojem, ale mají řadu jiných výhod – snadné zřízení a používání, okamžitý přístup k prostředkům nebo nízká rizikovost. Spořicí účty by však měly obecně sloužit spíš jako doplněk k investičním aktivitám v rámci diverzifikace rizik než jako hlavní nástroj zhodnocování prostředků. Realita je však zatím stále bohužel jiná.

Mnoho lidí se investování stále bojí, obavy vyjadřují zejména s ohledem na možnou ztrátu peněz. Když je mají na účtu, je to pro ně větší jistota než zhodnocování dosavadních úspor. Dokážete odhadnout, kdy se tento postoj změní?

Právě strach ze ztráty finančních prostředků je jednou z hlavních bariér, proč se Češi do investování nepouštějí. Podle průzkumu je vidět, že v očích Čechů investování nabývá na důležitosti pro všechny demografické skupiny – i pro ty, kteří se mu třeba kvůli nedostatku prostředků věnovat nemohou. Ostatně, jen 4 % populace označují investování za něco, co nepovažují za důležité. Ačkoliv je investování skutečně ztrátové jen pro 4 % investorů a pozitivní vztah k němu roste, strach ze ztráty peněz tu nejspíš bude vždy.

Z průzkumu také vyplynulo, že převažující část investorů se za investory považuje již v případě, že pracují se sumou 100 000 Kč. To je ale žalostně málo a vzbuzuje to nejednu otázku...

Celkem 30 % má v investicích do 100 000, dalších 21 % mezi 100 000 a 300 000, a dalších zhruba 16 % se pak pohybuje mezi 300 000 a 500 000 Kč. Když tyto skupiny sečtete, tak z toho vychází, že mají zhruba dvě třetiny investujících Čechů v investicích do půl miliónu korun. Do jednoho miliónu se už bavíme o 80 % investorů. Celkem 4 % pak převyšují tři milióny.

V jakém věku jsou ti nejzdatnější investoři?

Pokud bychom se zaměřili na ty, kteří mají v investicích přes milión korun, mají největší zastoupení mezi investory ti ve věku 50–65 let. Jde o 20 % této věkové kategorie. Nejméně „mi­liónových investorů“ pak najdete v nejmladší kategorii do 29 let – zhruba procento. To je ale samozřejmě dáno i množstvím prostředků, které mají k dispozici. Starší si za svůj život jednoduše více naspořili, zatímco mladší pracují s tím, co právě mají. Důležité je totiž zmínit i to, že mezi nejmladší kategorií je investorů více než mezi nejstarší. Obecně nejčastěji se pak k investování přiznávají lidé ve věku 30–39 let.

Mezi nimi převažují stále muži, ale žen přibývá. V čem se liší jejich přístup k věci?

Zatímco mezi muži je zhruba 62 % investorů, mezi ženami jde o 48 %. To ale není jediný rozdíl, který mezi těmito skupinami panuje. Zajímavé je například podívat se na to, jak přistupují k riziku a zisku. Obecně jsou totiž tyto přístupy relativně vyvážené. Celkem 49 % Čechů vybírá především na základě co nejvyššího zhodnocení, zatímco 47 % volí dle očekávaného rizika. Když se ale podíváme na muže, zhodnocení poráží bezpečnost investic a u žen je to přesně naopak. Ženy také podle posledních zjištění více zohledňují společenskou odpovědnost firem, do kterých investují.

Mužům hodně záleží na zisku, ženy v Česku jsou rozvážnější a při rozhodování o tom, kam vloží své peníze, berou v potaz například udržitelnost firem, jak jste naznačil. Co ještě charakterizuje dámské publikum?

Kromě vyššího využívání zhodnocovacích i investičních nástrojů a motivace výběru investic těch genderových rozdílů zase tolik není. Využíváme podobné nástroje, bojíme se obdobných věcí. Kdybychom měli přeci jen nějaké ještě najít, tak lze říct, že více žen tvrdí, že investování nerozumí, což je i častěji důvodem, proč se mu nevěnují, častěji se obávají, že je při investování někdo podvede nebo jim špatně poradí. Muži častěji berou investování jako svůj koníček, častěji znají pojem diverzifikace a své investice považují za úspěšnější.

Investiční fondy jsou pro velkou část veřejnosti přijatelnější než přímý nákup akcií. Souvisí to s neznalostí, malou zkušeností, opatrností, příliš složitou problematikou?

Investiční fondy jsou nejčastější formou investic z několika důvodů, které se navzájem prolínají. Fondy preferují Češi především proto, že řeší jejich největší obavy najednou. Hlavní bariérou investování je strach ze ztráty peněz a obavy ze špatného rozhodnutí a fond obojí adresuje tím, že diverzifikuje riziko a přenáší složité rozhodování na správce. Neznalost hraje roli spíše u mladších, kde výrazně převažuje přesvědčení, že nevědí, jak začít, ale u celé populace je dominantním důvodem spíše opatrnost než nevědomost. Jednoduše řečeno: lidé vědí, co akcie jsou, ale bojí se sami rozhodovat o tom, kterou koupit a kdy.
Zájem o investice výrazně podpořila kombinace snadno dostupných mobilních aplikací a zavedení Dlouhodobého investičního produktu (DIP), který investování legitimizoval jako standardní nástroj zajištění na stáří. Fondy a ETF jsou přirozeně první volbou – dají se nastavit jednorázově, automatizovat a nevyžadují průběžná rozhodnutí, na rozdíl od přímého nákupu akcií. Takže k opatrnosti a strachu ze špatného rozhodnutí přibývá ještě pohodlí a nízká vstupní bariéra.

Roste poptávka po kryptoměnách. Bude se zvyšovat jejich důvěryhodnost?

Vztah Čechů ke kryptoměnám se transformoval z divoké spekulace v uznávanou třídu aktiv, kterou dnes značná část investorů vnímá jako nástroj pro diverzifikaci portfolia. Klíčovým milníkem byl rok 2025, kdy evropská regulace MiCA a narovnání daňových podmínek v ČR vytáhly krypto ze šedé zóny. Regulace tedy už důvěryhodnost výrazně posílila. Zda důvěra poroste dál, bude záviset především na stabilitě těchto regulatorních rámců a na tom, zda se trh vyhne velkým skandálům, které v minulosti důvěru opakovaně podrývaly.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi