„Vaše zboží musí být od nynějška značeno čárovými kódy!“ Československo přijalo evropské standardy pro automatickou identifikaci zboží pomocí čárových kódů jako první země socialistického bloku. Nejstarší čárové kódy se objevily na dodávkách čokolády, piva či LP desek pro západní trhy.

Na konci loňského roku zemřel vynálezce čárového kódu Norman Joseph Woodland, díky jehož patentu a globálním standardům Systému GS1 je denně na kasách celého světa automaticky načteno cca 6 miliard položek. Podle odhadů se jen ve Francii díky čárovým kódům v maloobchodu každoročně ušetří 11 miliard eur nákladů na identifikaci zboží. Univerzální a mezinárodně kompatibilní systém automatické identifikace pomocí čárových kódů má svoje počátky v severní Americe. Ve středu 26. června 1974 v 8:01 naskenovala pokladní Sharon Buchananová první čárový kód v historii. Prvním výrobkem, který byl na kase namarkován, byl balíček žvýkaček Wrigleys. Systém UPC (Universal Product Code), využívaný v USA a Kanadě brzy našel svůj protějšek v Evropě. EAN (European Article Number) vznikl v roce 1977; pod jménem EAN je systém dodnes
u nás v povědomí, ačkoli po více než čtvrtstoletí došlo ke sloučení obou standardizačních organizací, americké UCC (Uniform Code Council) a evropské EAN (European Article Numbering), do globální neziskové organizace GS1 sdružující více než 110 států.

Zpět v rodině tradičních průmyslových zemí

První čárové kódy do ČSSR přivezl ředitel oddělení exportu národního podniku Čokoládovny Ing. Jaroslav Camplík z Velké Británie počátkem 80. let. Tehdejší obchodní partner Čokoládoven, Tesco, svého dodavatele postavil před hotovou věc: „Zboží musí být od nynějška značeno čárovými kódy!“ (Každoročně Čokoládovny do Velké Británie vyvážely na 900 tun zboží.)

Československo se jako 19. země stalo členem EAN již v roce 1983 (jako první stát bývalého socialistického bloku). Díky tomu mohlo do západních zemí snáze exportovat zboží jako např. pivo, bonboniéry nebo LP desky. V tomto roce si tak připomínáme 30. výročí počátků automatické identifikace.

ČSSR však mělo ve světě čárových kódů i několik dalších významných prvenství. V roce 1985 realizovalo pilotní projekt obchodního domu s aplikací čárových kódů, který se měl stát vzorem pro ostatní státy RVHP – v pražském Domě elegance se tak s čárovými kódy poprvé setkali běžní zákazníci. Československo bylo rovněž odpovědné za přípravu závazných norem upravujících oblast čárových kódů, a to opět pro celou RVHP. Rovněž jsme byli prvním socialistickým státem, který disponoval zařízením na přípravu tiskových předloh pro čárové kódy a byl tak plně soběstačný při jejich výrobě (zařízení dovezl Výzkumný ústav polygrafické techniky při n.p. Grafotechna).
Zkrátka: byl to právě náš stát, který se jako první ze zemí s plánovanou ekonomikou zařadil mezi vyspělé státy využívající moderní technologie automatické identifikace.

Jaroslav Camplík byl za EAN Česká republika po dvě funkční období zvolen členem představenstva EAN International, a to jako první zástupce ze socialistických zemí. Významně se zasadil o návrat ČR mezi tradiční evropské průmyslové státy, nově v éře IT.

Tou dobou již začíná éra moderního retailu. První čárové kódy pomáhaly k rychlému odbavení zákazníků v obchodním domě Kotva či Pronto Plus. Identifikaci zboží bez rychlého načítání čtečkami, spojenými s charakteristickým pípnutím si už dnes nikdo neumí představit.

Podrobnější informace

V roce 1977 se zástupci obchodních a výrobních organizací z 12 evropských zemí (Francie, Německa, Velké Británie, Belgie-Lucemburska, Dánska, Finska, Norska, Švédska, Švýcarska, Itálie, Nizozemska a Rakouska) dohodli na vytvoření jednotného identifikačního standardu a jeho převodu do podoby symbolu čárového kódu, který umožní spolehlivou a efektivní automatizaci sběru a komunikace dat pro navzájem nezávislé informační systémy.

Pro správu a řízení nově se rodícího standardu bylo založeno sdružení E.A.N.A. (European Article Numbering Association) se sídlem v Bruselu. Prvním prezidentem správní rady se stal Nizozemec Albert Heijn, zakladatel maloobchodní společnosti Ahold (společnost v ČR provozuje síť maloobchodních prodejen Albert). Socialistické Československo se stalo členem EAN International
v roce 1983, kdy tato asociace již zdvojnásobila počet svých členských organizací a reprezentovala téměř 50 tis. uživatelů z celého světa. O našem vstupu tehdy rozhodovala vláda, členství bylo realizováno prostřednictvím Československé obchodní a průmyslové komory a první metodicko-technické pracoviště bylo zřízeno při Správě federálních hmotných rezerv. Začátky fungování čárového kódu EAN v Československu byly spojeny výhradně s exportní činností tehdejších podniků zahraničního obchodu, a to pouze směrem na západ. Tomu odpovídal také sortiment prvních standardem identifikovaných produktů. Šlo o naše tradiční vývozní artikly, jako bylo pivo, cukr, bonboniéry, šunka, ale i zápalky, smaltované nádobí nebo gramofonové desky. Pokusy o využívání standardní identifikace na domácím trhu byly prakticky až do konce 80. let pouze na úrovni velmi limitovaných zkušebních implementací.

Radikální změny přišly až se změnou politického zřízení. Československo se záhy rozdělilo na dva samostatné státy, což logicky vedlo k založení EAN Česká republika a EAN Slovakia. Zakládajícími členy nezávislého sdružení EAN Česká republika se v listopadu 1993 staly společnosti ČOKOLÁDOVNY, GRAFOTECHNA, KODYS, MSB LOGISTIK, PORS a PRONTO PLUS. Počet zaregistrovaných uživatelů se pohyboval kolem tisíce (oproti 150 v roce 1989).

2005: Sloučení EAN International a UCC

Ještě významnější však byly změny, které probíhaly na trhu. Otevření a postupná integrace české ekonomiky do evropského prostoru znamenaly mimo jiné i příchod velkých obchodních řetězců. S nimi přišly do českého maloobchodu informační technologie, pokladní skenery, automatický sběr dat i elektronická komunikace. Potřeba standardní identifikace významně stoupala a sdružení EAN Česká republika registrovalo každoročně tisíce nových uživatelů. V roce 2002 počet zaregistrovaných společností dosáhl sedmi tisíc a dodnes se pohybuje mírně nad touto hranicí. V posledním desetiletí je rozvoj Systému GS1 na českém trhu méně extenzivní, ale o to více orientovaný na kvalitu a efektivitu implementací, na sofistikovaná řešení využívající různé identifikační struktury a datové nosiče.

V roce 2005 došlo k přejmenování globální organizace. Zavedení nového názvu GS1 formálně završilo proces spojení evropské centrály EAN International a americké UCC. Celý proces trval pět let. Americká strana se zavázala k akceptaci „evropských“ 13místných kódů a postupnému přechodu na názvosloví a identifikační struktury Systému EAN.

Nově vzniklá globální organizace GS1 (Global System One) se stala největší privátní standardizační organizací na světě. Národní členské organizace dnes působí ve více než 110 zemích světa a počet uživatelů dávno přesáhl milionovou hranici. Systém GS1 dnes představuje integrovaný systém standardů pro identifikaci a komunikaci v rámci celé řady průmyslových sektorů, obchodu, logistiky, zdravotnictví i státní správy.

O GS1

GS1 je mezinárodní neziskové sdružení s národními členskými organizacemi ve více než 110 zemích světa (správa Systému GS1 ve zbylých státech světa spadá pod Global Office GS1 sídlící v Bruselu). GS1 Czech Republic, jako jedna z těchto národních organizací, slaví právě letos 30 let existence na českém trhu. Hlavní činností GS1 je tvorba a implementace globálních standardů a řešení, jejichž cílem je zvyšování efektivity a přehlednosti logistických řetězců po celém světě a napříč průmyslovými sektory. Systém GS1 je celosvětově nejrozšířenějším souborem standardů v oblasti výroby, obchodu a logistiky. GS1 nabízí širokou škálu standardů, služeb a řešení. Systém GS1 je integrovaným souborem norem pro jednoznačnou identifikaci a komunikaci informací o produktech, hmotném majetku, službách i společnostech v globálním logistickém řetězci. Z tohoto pohledu je jedinečným a proto nejvíce používaným standardem svého druhu na světě. Představuje základ pro aplikace a technologie, které hrají rozhodující roli v budování efektivně fungujících vazeb a procesů na globálním trhu.

(tz)