Jaké životní jistoty má před sebou generace Z? Tedy ta, která se již dnes z velké míry podílí na utváření české ekonomiky a za pár let převezme otěže prosperity naší republiky? Jak přemýšlí, po čem touží, na jakých základech chce budovat své jistoty? To bylo tématem obsáhlého průzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny v listopadu. Generace Z má ambice investovat a zajišťovat se na budoucnost, často k tomu přistupuje na vlastní pěst. Mladá generace si zároveň touží zajistit finanční nezávislost a hledá nové cesty, jak jí dosáhnout. Vyplynulo to z nových dat společnosti Broker Consulting a agentury Ipsos, která mapovala postoje mladých. Lidé ve věku 18–30 let častěji než starší generace investují do dynamických nástrojů, ať už jde o akcie, ETF, nebo kryptoměny. A co ještě čísla napověděla? Na otázky Prosperity odpověděl Petr Šimčák, místopředseda představenstva MONECO investiční společnost, a.s., a investiční ředitel skupiny Broker Consulting:

Řídit firmu s vynikajícím jménem, mít zodpovědnost za zaměstnance a jejich mzdy, dokázat odhadnout vývoj trhu a odolávat přibývající byrokracii, a ještě se umět radovat ze života. Tak nějak si představuji práci šéfa optimisty, který se nevzdává svých snů a vizí. Dovolím si tvrdit, že Cyril Svozil junior, který nyní stojí v čele skupiny FENIX Group, podstupuje denní boj s výzvami i větrnými mlýny s nadhledem, humorem, a především snahou nabízet zákazníkům přesně to, co potřebují, rozvíjet uskupení jednotlivých firem tím nejlepším směrem a mít z toho potěšení. Však posuďte sami:

Obrovská trpělivost, koncentrace, klid, rozvážnost. A zkušenosti, které plynou v čase. Fantazie a odvaha, kreativita a věčné objevování. Asi tak nějak bych charakterizovala atmosféru, kterou jsem poznala v dílně rodinné zlatnické firmy JK šperky v Praze. Viděla jsem, jak se do zlata zasazuje diamant, pozor, nic se nelepí, řemeslná zdatnost a praxe musí úkon zvládnout pouze mechanicky, pozorovala jsem, jak se leští prsten a co to vlastně znamená, i jaký systém práce vede k tomu, že se tu zlatem neplýtvá, že se všechny nejdrobnější milikousíčky znovu vytaví a zužitkují. Bylo to těsně poté, co jsem si poslechla komentář spolumajitele a ředitele Dušana Mlynarčíka k průzkumu o tom, jak šperky lidé u nás nakupují. Jemu posléze patřilo i pár otázek:

Do našeho životního stylu pomalu, ale jistě proniká kromě rychlých technologií a umělé inteligence také touha regenerovat. A vracet se ke kořenům, hodnotám, jež prověřil čas. Mezi ně patří hra na nejrůznější hudební nástroje i poslech hudby, ale ne té reprodukované, nýbrž v provedení klasickém, tedy v podání hudebníků na místě a teď. Hudba totiž osvobozuje. Ne nadarmo už dávno hudební zážitky patřily ke kultuře lidstva, byly povznášející, plné krásných emocí. I v době, která se zásadně lišila od té naší a byla náročná především na fyzickou námahu, si lidé potřebovali nějakým způsobem odpočinout, přijít na jiné myšlenky. Proto se zpívalo při obracení sena na louce, při cestě do vedlejší vsi, při vaření, o výjimečných dnech se domácky muzicírovalo. Dnes máme pohybu nedostatek, zato naše hlava bývá přetížená. Hledáme, jak to napravit. Úloha hudby, zdá se, opět poroste. Pomáhá nám zastavit se, zklidnit, učí nás zase naslouchat. Pro světově známou značku PETROF je to nová výzva. Více naznačila prezidentka skupiny PETROF Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová:

V technologickém světě dnes rozhoduje rychlost, schopnost učit se a odvaha dělat věci jinak. Právě díky těmto kvalitám se čes­ký Vortex Cloud za pouhé tři roky dostal mezi nejrychleji rostoucí partnery Google Cloud v regionu EMEA. O cestě, která vedla od malých projektů k mezinárodním spolupracím, jsem hovořila s IT expertem a technickým šéfem české pobočky Vortex Cloud Tomášem Papežem.

Obtěžují vás všechny ty faktury, objednávky, a další a další doklady, které vypovídají o dění ve firmě? Nenávidíte administrativu, protože vám ubírá čas, který byste rádi věnovali rozvoji podnikání a své seberealizaci? Určitě nejste sami. Stejně tak hodně majitelů a ředitelů věří, že digitalizace a umělá inteligence brzy vyřeší všechny ty záležitosti za ně. Do jisté míry ano, ale jen tehdy, pokud budou k dispozici kvalitní data. Teprve jejich zpracování a výstupy mohou poskytnout zrcadlo toho, jak se firmě daří.

„Naší snahou je, aby klienti získali při váž­ných zdravotních problémech potřebné pojistné plnění. Proto se snažíme pojištění závažných onemocnění zvýhodnit a motivovat klienty sjednat si odpovídající pojistné částky. V následujících třech měsících například mohou získat dvojnásobné plnění při mozkové mrtvici. V případě pojistné události jim vyplatíme navíc až jeden milión korun,“ představil Petr Procházka, ředitel Úseku pojištění osob v Kooperativě, aktuální nabídku. Zeptala jsem se ho na podrobnosti:

Získat akreditaci na daný výrobek či službu není jednoduché, ale má v sílícím konkurenčním prostředí nejen pro firmy, ale i státní subjekty, stále větší váhu. Český institut pro akreditaci, o.p.s., hraje v tomto procesu zásadní úlohu. Jeho prestiž je vysoká, a nejen v rámci České republiky, nýbrž i v mezinárodním měřítku. Jakým způsobem se daří držet laťku jeho práce na odpovídající úrovni, o tom jsem hovořila s Ing. Pavlem Noskem, prvním náměstkem ředitele ČIA:

Důstojně bydlet, a nejlépe ve svém, touží mnoho lidí v České republice. Vlastní bydlení, často v rodinném domku se zahradou, dává člověku jistotu střechy nad hlavou, pocit bezpečí a vidinu optimální investice. Žít si tak trochu podle svého, odpočívat prací na čerstvém vzduchu, pěstovat rajčata a mít radost ze záhonu růží, to je sen řady rodin. A také posléze, pokud se sen stane skutečností, provozovat obydlí s co nejnižšími náklady. Jak to však udělat, když dostupnost bydlení klesá a dědictví v podobě pěkné nemovitosti spadne do klína jen někomu? Jedna z cest je dům, jemuž se říká šetrný. O jeho výhodách jsem hovořila s Milošem Mareškou, spoluzakladatelem firmy Ateliér Šetrné domy:

Těžit z chytrosti národa, zkušeností celých generací, chuti vymýšlet nové, i tak by se možná dalo zjednodušeně popsat poslání aplikovaného výzkumu. Nejlepší z nejlepších subjektů na českém trhu sdružuje Asociace výzkumných organizací. Když jsem na jaře tohoto roku poslouchala připomínky členů k tomu, proč se jim některé aktivity daří méně, než by si přáli, nabyla jsem dojmu, že se jim optimizmus vrátí za dlouho. Možná se mýlím, ale bylo znát, že jejich snahu dát světu něco nového a zajímavého stále brzdí řada složitostí, a ty odrazují, tlumí motivaci. A tak jsem se na názor raději zeptala RNDr. Jana Nedělníka, viceprezidenta AVO: