Nedávno  jsem se dostal do diskuze s bývalými spolužáky a  kolegy na  téma,  jak se  mění  ovlivňování  lidí,  zejména pak  efektivnost vývoje jedince  díky stále  aktivnějšímu a  rychlejšímu šíření    informací. Hlavní  směry úvah spěly do dvou extrémů,  tedy  jednoduše, zda tento stav působení na naše vnímání světa je pozitivní či negativní. Já samozřejmě stejně jako bývalí kolegové pamatují  život bez mobilních telefonů, rychlého internetu či podobných vymožeností doby. Mohu srovnávat vývojové s dobou jdoucí změny v tomto směru u našich dětí a z velké části musím, ač mnohdy nerad, akceptovat jiný systém jejich uvažování než za našich  dob. A to se nezmiňuji o ještě rychlejším vývoji v tomto směru v případě vnoučat, která mnepřivádějí mnohdy na pokraj kolapsu při hledání logiky v jejich myšlení a přijímaných závěrech. Nebudu tuto úvahu dále podrobně rozvádět, neb by to bylo na obsáhlou studii. Závěry by byly podobné, jako ty naše plynoucí diskuze s vrstevníky. Část by jako vždy hledala pozitiva, část zvýrazňovala negativa. Nakonec jsem rezignoval a přijal závěr, že nebudu psát ani studii na dané téma ani nebudu ve vlastní mysli zkoumat, zda jsem laděn v těchto situacích pozitivně  či  negativně. Stejně  jako většina rozumných lidí  jsem musel  konstatovat,  že život se vyvíjí  s věkem, poněkud odlišně se hodnotí některá jeho pozitiva či negativa, ale konečná řešení je potřeba nechat pro ty, kteří se možná pustí do zmíněné  studie.  Já  osobně se vzdávám hledání pozitiv a negativ ve svém myšlení a tvrdím, ač s lítostí, že jsou fakta, kterým možná budu i nadále špatně rozumět nebo je vůbec nepochopím. Pozitivní na všem je však to, že jsme schopni tyto změny a informace vnímat a  většinou musíme přiznat, že pro náš život znamenají především tu  lepší stránku věci a že, i kdybychom  se  snažili  sebe  víc,  koloběh života stejně  nezměníme. Tedy má rada na závěr. Přemýšlejme do úrovně našeho pozitivního vnímání a ostatní nechme k posouzení další  generaci.