Zní to jako pohádka, ale se špatným koncem. Společnost požaduje vzdělance, hledá talenty, potřebuje mladou generaci s motivací přetvářet svět. Jenže podle Koalice učebnicových nakladatelů se děti velmi často učí z knížek starých deset a více let. Školy na nové učebnice prý nemají peníze.

Rok 2025 je podle OSN Mezinárodním rokem družstev. Družstevníci si to zaslouží, ať již se profilují jako sektor výrobní, bytový, spotřební, nebo zemědělský. Představují systém, který reprezentuje nejen podnikání, ale také vzájemnou pomoc respektující sociální soudržnost, rozumný vztah k okolí, přírodě, hospodaření. Svými principy, možnostmi i výsledky předběhlo družstevnictví dobu, dalo by se vznešeně tvrdit.

Čokoláda z Kutné Hory opět nese značku Lidka. Znovu ji gurmánům a fandům kvality nabídli manželé Lada a Pavel Bartošovi. Přidali nejmenší muzeum čokolády na světě, řadu novinek jedinečné chuti, spousty elánu, nápadů i odhodlání jít naproti úspěchu. Lada Bartošová poodkryla kouzlo rodinného podnikání:

Ať chceme, nebo ne, stali jsme se součástí udržitelnosti. Tento vztah k životu se prolíná vším, co děláme. Stačí si to jen uvědomit, položit si pár otázek a hledat na ně odpovědi. Ať jde o nás samotné, tedy jednotlivce, nebo o firmy. Udržitelnost se stává jedním z hlavních motorů transformace podniků napříč odvětvími, nejen jako odezva na klimatickou změnu, ale také jako cesta k větší konkurenceschopnosti, inovacím a zajištění kvalifikované pracovní síly.

Rodinné podnikání má u nás už silné kořeny. Staví na pevných hodnotách, využívá synergií a možností společnými silami přinášet na trh výrobky a služby, které jsou potřeba. I pro ně se ale stala víc než naléhavá otázka nástupnictví nebo hledání zaměstnanců s odpovídající kvalifikací.

Tišnovsko vždy patřilo k baštám textilní výroby. Svou zásluhu na tom má i rodinná firma, jejíž tradice sahá víc než sto let do minulosti. Kv.Řezáč je největším výrobcem uzlových sítí u nás. Třetinu své produkce exportuje. I přes řadu krizových momentů si drží svůj rodinný charakter a staví na dlouholetých zkušenostech místních šiček a tkalců, na vztahu k řemeslu, lokalitě i kvalitě.

Zemědělství se proměnilo. České farmy vstoupily do éry inovací, sny a vize sahají k budoucnosti, o jaké se našim předkům ani nesnilo. Přesto, že v posledních letech bojují s mnohými nástrahami, před výsledky nelze než smeknout.

Kam nejraději směřujete po nepovedeném pracovním dni, po schůzce, která zmařila vaše očekávání? Komu potřebujete sdělit své dojmy, když se vám v podnikání podařilo něco famózního? S kým toužíte probrat starosti, které se hromadí nejen ve vztahu k firmě, již řídíte, ale také třeba s dospívajícími dětmi, jež netuší, jaká rizika na ně číhají třeba na sociálních sítích? Otázky a zase otázky. Odpovědi na ně však mají význam.

Pokora, skromnost, ale i hrdost na svou profesi a výsledky, radost z toho, když se něco podaří. Záležitosti, o nichž většina příslušníků rodinných firem nemluví, i když se prolínají vším, co k jejich práci patří. Je to znát i ze slov Ing. Hany Jenčíkové, která reprezentuje již čtvrtou generaci lihovarníků. Firma, již vede, je známá: Jenčík a dcery. Zabývá se produkcí likérů, mezi nimiž je snad nejproslulejší Ďábelský krvesaj.

„A opravdu, jak dříve měla každá instalace fotovoltaické elektrárny návratnost zajištěnou, tak dnes se bez baterek vesměs žádná nekoná. Pouze úložiště dodá této technologii nějaký smysl a řád.“