Máme v České republice skvělé manažery a manažerky. Jen to někteří nevidí nebo nechtějí vidět. Ale bez nich by si domácí ekonomika nemohla vést tak dobře. Proto je vítaná každá příležitost, která dokáže manažerskou práci zviditelnit. Hovořili jsme o tom s prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, členem Řídicího výboru soutěže MANAŽER ROKU Janem Wiesnerem.

Jak hodnotíte 23. ročník prestižní soutěže MANAŽER ROKU?

Soutěž měla vysokou úroveň. Ukázalo se to už na výběru nominovaných manažerů. Oceňuji také, že dále stoupl počet nominovaných žen, zastoupení bylo vyšší než v minulých ročnících. Ukazuje se, že manažerky a podnikatelky si vedou velmi dobře. V kvalitě už není podstatný rozdíl mezi manažerem a manažerkou. Obdivuji, že ony vedle řídicí funkce ve firmě ještě zvládnou své rodinné povinnosti, to mají oproti většině mužů navíc. A letos poprvé Manažerka roku 2015 Radka Prokopová dokonce získala nejvíc bodů. Není pochyb, že MANAŽER ROKU je jediná soutěž osobností, která zabírá komplexně všechny ukazatele. Porota nastavila parametry tak, kdy obsáhly nejen tříleté období a konkrétní přínos manažera, tedy dlouhodobé hospodářské výsledky podniku a individuální přínos osobností, ale že stranou není ani společenská odpovědnost, péče o pracovníky, včetně sociálních programů, a rovněž ekologické aspekty. Přihlíží se i k tomu, jestli člověk přišel už k hotovému, nebo firmu sám vybudoval a dotáhl na špičkovou úroveň.

Umí se také triumf náležitě „prodat“?

Manažer i Manažerka roku mají publicitu zajištěnu, a to včetně vítězů odvětví. Snažíme se během roku zveřejňovat výsledky všech nominovaných, protože si to plně zaslouží. Záleží i na nich, jak dokáží svůj úspěch prodat. Víme, že soutěž v podnikatelském životě pomáhá, v řadě případů si ocenění zákazníci všimnou a berou ho jako přidanou hodnotu. Ale mám za to, že zájem médií neodpovídá společenskému významu celé akce. Dávali jsme mnoho informací ke zveřejnění, nicméně odezva nebyla adekvátní. V některých ekonomických médiích se neobjevila ani zmínka, což považuji za trestuhodné. Myslím si, že ekonomika, přední firmy a jejich management, by měly být v centru jejich pozornosti. Ani v dalším tisku nebyla publicita téměř žádná, ač jsme podkladové materiály dali všem k dispozici.

Myslíte si, že role manažera není v České republice oceňována?

Není o ní, bohužel, odpovídající veřejné mínění. Ukázal to nedávno i průzkum popularity různých profesí. Podle mého názoru je to velmi ovlivněno negativním přístupem médií. O pozitivních zprávách se nemluví. Ale kdyby dobrých věcí nebylo, ekonomika by nerostla. To nezařídí ani vláda, ani žádný politik. Co se týká zlepšování podnikatelského prostředí, ubývání administrativní zátěže podnikům, nic se nezlepšilo. Naopak, přibývá regulace a firmám další povinnosti. Lidé si neuvědomují, že se postavení zaměstnavatelů stále zhoršuje. Je pro ně těžší sehnat zakázky, nabrat zaměstnance, dobře je zaplatit. My v současnosti jednáme o problémech, které zavinil stát. Jde například o potíže se stavebním zákonem, o to, jak naložit s posouzením staveb EIA. Bez ohledu na to, co udělá nebo neudělá státní správa, firma musí jet dál. Jsou to soukromí zaměstnavatelé, kteří se snaží lidem zajistit práci, ne ti, kteří vládnou žebříčkům popularity. Mimochodem, na slavnostním vyhlášení výsledků MANAŽERA ROKU 2015 jsme sdělili přítomnému prezidentovi republiky a premiérovi, že by se i politici měli víc podílet na popularizaci pozitivních příkladů. Všude jich najdou dost, jen se rozhlédnout.

Co by měli vláda a zákonodárci udělat pro ulehčení manažerské práce, pro rozvoj firem, růst ekonomiky?

Především by měli vytvářet jednoduché podnikatelské prostředí, ne si vymýšlet další složitosti. My nyní jednáme o dodatku zákoníku práce a několik posledních let o reformě školství. Nelíbí se nám, že podnikatelům přibývá administrativní náročnost, která je odvádí od vlastní práce. Ti, kteří legislativu tvoří, by si měli uvědomit, že nynější příznivá situace na pracovním trhu nevznikla pro nic za nic. A jediní, kdo stojí za vysokou zaměstnaností, jsou firmy, podnikatelé. Dalším problémem je kritický nedostatek odborně vzdělaných lidí, mladých a dobře připravených řemeslníků. Za to může politika minulých vlád, která zlikvidovala učňovské školství a nezabývala se systematicky zvyšováním úrovně vzdělávacího systému. Výsledky se projevují právě teď a bohužel se budou projevovat v mnoha dalších letech, než i schválené změny budou působit. Bohužel, ač jsem optimista, i kdyby se reforma v současné době schválila, tak výsledky či změny nastanou po minimálně pěti letech. Firmy se musí uchýlit k náhradním řešením, například k dovozu pracovní síly z Ukrajiny nebo Vietnamu a dalších zemí, aby dokázaly zakázky vůbec realizovat. A každé odmítnuté zakázky je škoda, už jen proto, že je převezme někdo jiný a již se k nám nikdy nevrátí.

A vidíte světlo na konci tunelu?

Samozřejmě, že dlouhodobě usilujeme o nápravu. S každou vládou jsme jednali o nejožehavějších věcech. Když už jsme téměř dospěli k dohodě, přišla vláda nová a začínali jsme znovu od Adama. Jsem rád, že nyní dobře probíhá sociální dialog. Věřím, že v tripartitě se podaří některé záležitosti vyřešit. Jednáme teď například o financování regionálního školství a vzdělávací soustavě s ministryní Kateřinou Valachovou a o mnoha dalších neřešených problémech. Tak věřím, že se nám snad něco podaří do voleb dotáhnout až do konce. Ale k tomu je potřebná vůle především neustále se rozrůstající státní správy.

rozhovor připravil Pavel Kačer