Kopíruje, pozměňuje a degraduje se za účelem zisku téměř všechno. Před očima se mění i tradiční potraviny. K nejvíce falšovaným v našich končinách patří český česnek. Lidé ho chtějí, rádi si za kvalitu připlatí, proto ho nabízí kdekdo. A tak se stalo, že se u nás prodá trojnásobek domácího česneku, než kolik se ho vypěstuje. Hojně se totiž zaměňuje za dovoz z Maďarska, Rumunska, nebo Španělska. Zákazník se nechá snadno napálit mazaným obchodníkem, respektive překupníkem. Pomoci může evropské značení. Potravinářská komora ČR usiluje o to, aby se čeští producenti česneku spojili a v Bruselu žádali o chráněné označení původu na své výpěstky. Pokud se to podaří – a Nošovické zelí nebo Všestarská cibule ukazují, že to jde – ,pak bude falšování této zeleniny mnohem obtížnější.

Evropská unie se v tažení za zdravým na talíři zřejmě nezastaví před ničím. Zaměřila se i na základní potraviny a zjistila, že mohou škodit. Český chléb se, bohužel, peče, a tím v těstu vzniká akrylamid, který je podezříván z karcinocenních účinků. Rovněž brambory, pokud jsou smažené, se také stávají potenciálně zdraví škodlivé. Pokud EU půjde ve své bohulibé činnosti dál a bude důsledná, najde na každé poživatině něco, co nebude odpovídat hlediskům správné výživy. Pekaři, kteří jsou postupem bruselských úředníků ohroženi, se na akrylamid podívali zblízka. A vyšlo jim, že pouze spálený chléb ho obsahuje množství nad normu. Jenže limity se mohou v zájmu veřejného blaha zpřísnit, a pak neprojde ani bledá houska. Za pár let nám bude hrozit, že sice nebudeme ohrožováni nezdravou potravou, ale budeme strádat podvýživou. A nebo nám nějaké zdravé jídlo přece jen Brusel dovolí, ale co to bude za život bez křupavého pečiva, smažených hranolků a černé kávy, řekněte?

Za poslední rok si sáhli na život tři čeští fotbalisté, kteří hráli nejvyšší ligu. Okřídlené přísloví, že tužení těla prospívá našemu zdravotnímu stavu, jistě nevzniklo pro nic za nic. Už staří Řekové hlásali zásadu: V zdravém těle zdravý duch. Jenže nic se nemá přehánět. A vrcholový sport v dnešní době, je všechno možné jen ne zdraví prospěšný. Stále častěji se dozvídáme o infarktech třicetiletých hráčů kopané, o neléčených zranění mnohých tenistů, o depresích zdánlivě „úspěšných“ reprezentantů. Bohužel vždy, když se dává přednost velkým penězům a politickým zájmům, jdou ostatní věci, a zdraví především, stranou. Pokud se vrcholový sport nezmění, budeme o tragediích mladých sportovců, včetně sebevražd, číst stále častěji.

Podle premiéra Andreje Babiše je největší problém domácí ekonomiky nedostatek lidí. S tím nelze než souhlasit. Přít se můžeme o to, zda za špatnou situaci odpovídají úřady práce. Nezaměstnanost dnes dosahuje rekordně nízké úrovně - 3,5 procenta. Pracovníků, kteří se ucházejí o práci, stejně jako volných míst, je přibližně čtvrt milionu. Mohlo by se tedy zdát, že stačí rozmístit žadatele do poptávajících podniků, a problém je vyřešen. Bohužel, není. V první řadě chybí nabídka některých profesí. A můžeme se ptát, kolik osob mezi uchazeči o práci skutečně pracovat chce a kolik nikoliv. Má-li dojít ke změně, nesmí být výhodné být nezaměstnanným a chodit na fušky. A změnit školský systém, aby připravoval žádané odborníky, nikoli v praxi nepotřebné absolventy.

Evropská unie leží mnohým Čechům v žaludku, protože vydává řadu více či méně nesmyslných zákazů a příkazů. Už dříve se museli smířit s tím, že nebudou moci koupit oblíbené pomazánkové máslo, slivovici nebo tuzemský rum. Když výrobci tohoto oblíbeného destilátu přišli v novým pojmenováním, vadí úředníkům EU sama aromatická rumová složka, údajně pro karcinogenní účinek. Že několik generací konzumuje „závadný“ alkohol, aniž by jim tresť v něm ublížila, prý není argument, nicméně Česká republika alespoň získala výjimku na pětileté období. Nic proti přísným zdravotním zásadám. Jen mi nejde do hlavy, že v EU mají prokazatelně škodlivé látky stále zelenou a nikoho to neznepokojuje. Na trhu jsou stále některé pesticidy, přestože se jedná o velmi nebezpečné endokrinní disruptory. Povolen v některých zemích EU zůstal i karbendazim, látka, jež má prokazatelně zhoubný vliv na vývoj lidského plodu. Že by Brusel měřil dvojím metrem podle toho, koho se jeho nařízení dotkne?

Zkušení ekonomové, věshlasní analytici i renomovaní prognostici, všichni nás ujišťují, že naše země dosáhla vrcholu hospodářského cyklu a daří se jí snad vůbec nejlépe v historii. Ano, pokud mají na mysli růst HDP, zvyšování mezd a životní úrovně obyvatel, nelze než souhlasit. Krize, která dopadla na českou ekonomiku před deseti lety, je už dávno zažehnána. Přesto mnozí zaměstnavatelé hovoří o vážné krizi – krizi personální. Projevuje se okřídlením rčením z doby socializmu: „Nejsou lidi!“ Což o to, lidí bychom se dopočítali dost, ale chybí odborně zdatní pracovníci. Hospodářská komora nedávno upozornila na predátorské praktiky některých firem při přetahování zaměstnanců a nedodržování zákonných norem z pracovního práva. Ano, tato personální krize skutečně zuří a limituje další rozvoj. Kdy skončí? Paradoxně tehdy, až přijde krize jiná – ekonomická. Zakázek bude méně, pracovních příležitostí také. Lidé si začnou práce víc vážit. Jen nikdo zatím není schopen říci, kdy nastane.