Poslanecký návrh na zavedení povinného příspěvku zaměstnavatelů na produkty spoření na stáří zaměstnanců v rizikových profesích je cesta špatným směrem. Je zcela zřejmé, a každý rozumný ekonom to musí potvrdit, že zdroje jsou vždy omezené.

A tak se naprosto jednoduchými počty dostáváme k výsledku, že částku, kterou podnikatelé odvedou státu navíc budou muset ušetřit jinde. A šetřit bude nutné například i na platech. Návrh jde proti samotným zaměstnancům.

Zvýšené odvody (v případě přijetí návrhu) se samozřejmě budou časem negativně projevovat v úsporách na rozvoji samotných firem, a to bude mít za následek snížení konkurenceschopnosti. Návrh je ve všech ohledech špatný, protože se jedná o povinnou normu. Mělo by se jednat o dobrovolný benefit. Pokud budou mít firmy dobrovolně možnost svým zaměstnancům takto připlácet, a zaměstnanci budou mít o tento benefit zájem, mělo by jít o součást kolektivního vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli na úrovni firem nebo oborů.

V České republice je zdanění práce již několik desetiletí neúměrně vysoké. To má vliv na konkurenceschopnost. Je zřejmé, že ekonomice by snížení zdanění práce prospělo. AČN plně souhlasí s Hospodářskou komorou, která upozorňuje, že navrhovaná opatření představují další zbytečnou administrativní a finanční zátěž pro zaměstnavatele, a to zejména pro malé a střední podniky. Přitom právě segment malých a středních podniků je jádrem zdravé ekonomiky. A většina firem vyrábějících nábytek v České republice patří právě do tohoto rámce. Spokojenost zaměstnanců v malých a středních firmách bývá skutečně vysoká a je základem ekonomické úspěšnosti těchto společností. Ohromná administrativní zátěž plynoucí z návrhu, jako sledování počtu odpracovaných rizikových směn se v reálném součtu, musí negativně projevit na efektivitě podniků. A efektivita podniků se zase musí negativně projevit na úrovni výdělků.

(tz)