Mimořádná situace žádá mimořádné činy. Bezprecedentní zdražování základních životních potřeb a růst výrobních nákladů nemůže zůstat bez pozornosti a zásahu vládního kabinetu. Proslýchá se, že se chystá základní energetický tarif, jenž by snížil cenu elektřiny pro odběratele s nízkou spotřebou. K tomu by však stát potřeboval mít na dodavatele elektrického proudu potřebnou páku. Jenže největší z nich, polostátní ČEZ, má soukromé vlastníky, a tak si politici s ním nemohou dělat, co chtějí. Nabízí se tedy řešení na znárodnění společnosti, respektive na její rozdělení – na část v majetku státu a část privátní. Ano, je to řešení, i když přichází se zpožděním a jistě vyjde draho. Bude zřejmě třeba akcionáře vyplatit, a to v době, kdy jsou na burze akcie hodně vysoko. Nabízí se i otázka, zda bylo správné dát ze státních rukou také plynárenskou infrastrukturu a vodovodní systém. Protože právě energie a voda jsou politicky velmi citlivé záležitosti a stát by je měl mít pod kontrolou zejména v tak turbulentní době, jako je tato.

Pavel Kačer