Jak rychle se mění trh práce? A jak budou vypadat některé tradiční profese za deset let? Kolik nových přibyde a kterak se budou nazývat, co si pod nimi budeme moci představit? Jak náročné bude umění vést týmy k vyšší výkonnosti, kreativitě, jak efektivně si kdo z nás poradí v neobvyklých situacích? Budeme násobně více závislí na nových technologiích, nezblázníme se z počítačů a mobilů, online gramotnosti, dokážeme být k sobě milí, zdvořilí, nepřestaneme spolu mluvit tváří v tvář?
Letiště v nejrůznějších částech světa mají svébytnou atmosféru, tak trochu se jedno podobá druhému, ať jde o ta největší, nebo malá, krajová. Kromě mnohých benefitů nabízejí i špetku nadcházejícího dobrodružství a adrenalinu, které se vážou k překonávání dálek i očekávání od tohoto aktu. Ať už směřujeme na dovolenou, nebo na pracovní pobyt, významnou zahraniční konferenci nebo obchodní jednání, je letiště a letadlo a čas zde strávený podmaněn ojedinělým kouzlem až dramatem.
(pokračování rozhovoru z říjnového čísla)Válcují vás povinnosti, cítíte se k ničemu? Na podobnou notu začínal rozhovor v říjnovém vydání naší Madam Business s Ing. Simonou Mylikovjanovou, Ph.D., MBA, MBE, majitelkou společnosti SiMyCo. Byl o tom, že mnohé starosti a strachy si přiděláváme sami jen tím, že si nedokážeme sami v sobě ujasnit priority a cestu k nim. Že se blokujeme určitými mechanizmy, které nám staví do cesty jen překážky místo toho, abychom měli mechanizmy jiné, osvobozující a povzbuzující. Je to přitom tak jednoduché. I když, jak se to vezme.
Když se u nás rodilo novodobé podnikatelské prostředí, obětovala mu tehdejší generace, která zakládala první firmy v ČR, vše. Svůj elán, rodinu, zdraví, dala mu veškerý svůj čas. A není se čemu divit. Lidé si začali plnit své dávné sny, tužby, představy, které dřímaly kdesi v koutku jejich srdce. A najednou byl prostor. Najednou se jim otevřela náruč neznáma, ale také velké odvahy a pokušení. Chtěli dokázat cosi, co odpovídalo jejich naturelu, touze po štěstí, činorodosti. Bylo to krásné, mámivé. Dnes jsou jejich společnosti buď v rozkvětu, nebo právě teď neví, kudy kam. Potenciál růstu se zastavil, majitelé zestárli a sil jim ubylo. Co dál?
Mnoho z nás na novoroční předsevzetí zanevřela. Nedivím se. Vždycky, když si nějaké dávám, nakonec jsem z něj vystresovaná. Jednoduše proto, že si do hlavy člověk vtiskne slovo musím. O to víc mám chuť na čokoládu, ke které bych začátkem ledna neměla ani přivonět. O to víc mě rozčiluje, že v jógovém studiu je každé úterý pořádná zima a vlastně se mi tam vůbec nechce. A tak jsem nad předsevzetími zlomila hůl. Takhle to prostě nemá smysl. Teď to dělám jinak. Sepisuju si cíle. A každý den, podle zásad Čtyř dohod, velmi inspirativního filozofického díla, dělám to nejlepší, co v daný moment mohu. Ne více, ne méně. Tak, aby mi činila každá moje volba radost. Slovo musím jsem vygumovala ze scénářů, které si v hlavě vytvářím. A nahradila je pocitem hřejivého potěšení, kdy je srdce, mysl i čin v rovnováze. A tak si jógu zacvičím doma, pěkně v...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Pokračování ...