Business je velké divadlo, shodli jsme se onehdy s kolegou, a pak s jedním majitelem jisté firmy, a ještě s dalším, dalším a dalším. Nikdo to nemyslel zle, ale trochu toho popichovačného i pochybovačného tónu v tom konstatování přece jen bylo. Jako by se v té větě zračily všechny ty ústrky, jimiž každá firma ve svém osudu prošla, jako by každý vzpomenul na úskalí, jež se na klikaté cestě k úspěchu na trhu vynořila, na překážky, pro které musel ustoupit dobré víře v cokoli. Již přes 20 let se mluví o tom, jak je třeba kultivovat podnikatelské prostředí, čas od času se pereme s etickými kodexy, jejich náplň často v praxi vůbec nic neznamená. Usilujeme o to, abychom naplnili plán zakázek, sehnali kšeft, aby bylo zaměstnance z čeho zaplatit, nepatrně investovat. Postrádám radost, optimismus, nadšení. Ne, nejsem jen snílek. Jsem i potrestaná, vím, zač je čeho loket. Ale pořád si říkám, že i ta prkna, která znamenají svět, musí vyprávět pohádky s dobrým koncem.

Eva Brixi