„Cože, jakže, zelí není? To je pěkné nadělení!“ Takhle rýmoval v padesátých letech básník Pavel Kohout a já jsem si jeho verše nedávno připomenul. Dostal jsem chuť na dušenou mrkev a vyrazil jsem do zeleniny, abych si ji koupil. Jenže jsem ani ve dvou krámech nepochodil. Jak mi vysvětlila prodavačka, přestali ji objednávat, protože ji nikdo nechtěl a museli ji vyhazovat. Nežijeme v přídělovém systému, ekonomice vládne trh, přesto narážím na problém pořídit si to, co chci. Paradoxně se na pultech válí hromady výrobků, které nechci ani já ani nikdo jiný. Druhý den jsem karotku sehnal v jiném městě a odnášel se ji domů se šťastným pocitem vítěze. Poučení z toho nevidím žádné. Ale v paměti jsem si osvěžil na staré časy, kdy se podobným způsobem získávalo skoro vše.
Pavel Kačer
Otevřít PDF
Otevřít PDF
