Opět se debatuje nad živnostníky. Tentokrát by měli platit více na zdravotní pojištění. Zdá se mi, že hodně let po změně režimu, kdy i v České republice je jasně dané, že ten, kdo se o sebe nepostará, má smůlu, se dějí nepravosti už v názorové hladině těch, kteří rádi rozhodují údajně z vůle lidu. Své reprezentanty do politiky a potažmo do vlády volili i živnostníci, jak jinak. To ovšem netušili, jaký si upletli bič. Ti, kterým důvěřovali a které podpořili, nyní prosazují, aby se na živnostníka hledělo stále skrze prsty. Je to zkrátka někdo, kdo je vychytralý, kličkuje mezi zákony, okrádá, kde může a je potřeba mu přitvrdit.

Obrátila bych to. Nařídila bych, aby každý občan starší 18 let se povinně stal živnostníkem a musel si částečně na sebe vydělat jinak, než v roli zaměstnance. Ať jde o politika, šéfa odboru na ministerstvu, vrátného v hotelu nebo asistentku generálního ředitele nadnárodní korporace. Jen ať si to každý vyzkouší. Ten noční adrenalin, kdy člověk přemítá, kde sehnat klienta, jak lépe nabídnout, co umí,  jak zaujmout a přesvědčit. Možná by úcta k lidem, kteří mají živnostenský list a pracují třeba deset let bez dovolené, aby si svoje jméno posvětili kvalitou, důvěrou a zavedli se na trhu jako dobrá značka, vzrostla.

Také se zaměstnáváním absolventů je v ČR potíž. Ať to má důvody jakékoli, jedno je jasné – tu a tam si mladí pořizují živnostenský list, stejně jako někteří již při studiích, aby si mohli přivydělávat nebo zkoušeli své podnikatelské štěstí. Začíná se těžko a bez nákladů to zcela nejde. I těmto snaživým tedy zvedněme zdravotní pojištění. Určitě je povzbudíme. A k příštím volbám, které budou možná již povinné, stejně nepůjdou. Nebudou věřit. Nebude proč.

Eva Brixi