O kvalitě se dá psát donekonečna a pod různými úhly pohledu. Na pořad dne, ale i celého roku 2013, se dostala problematika vzdělávání v České republice.Diskuze a názory vyvrcholilyMezinárodním workshopem IPN KVALITA 2013. Zaměřen byl na kvalitu terciálního vzdělávání a uskutečnil se v Praze 4. a 5. prosince. Byl součástí projektu IPN Zajišťování a hodnocení kvality v systému zmíněného terciálního vzdělávání.

Specialisté, manažeři vysokých škol a osobnosti s mezinárodními aktivitami, jež mají letité zkušenosti, prezentovali nejednu zajímavou myšlenku. S cílem získat další poznatky a zkušenosti, které by vedly ke zlepšení českého školství a tím posléze také k nastartování konkurenceschopnosti naší ekonomiky, jež v posledních letech nápadně v celosvětovém žebříčku poklesla.

Podle mínění předních odborníků je současná situace mimo jiné výsledkem zastaralého způsobu nahlížení na poslání škol a málo kvalitního řízení, které neobsahuje životaschopné vize a opomíjí nejen současné potřeby hospodářství, ale i let budoucích. Pokud školy neabsorbují základní tržní požadavky, a absolventi se neuplatní na trhu práce, neporoste schopnost konkurovat a Česká republika se dostane do dalších a ještě svízelnějších potíží.

Několik řečníků apelovalo na ochotu myslet při vytváření nových školských koncepcí na bázi kvality opřené  o obchodní mechanismy. Tržní principy při vzdělávání by se měly chápat tak jako ve firmách – vztah dodavatel-odběratel, zákazník a poskytovatel služeb by měly být na prvním místě. Žák a student představují zákazníka a jemu by měla být poskytována taková výuka, která přispěje k sebeuplatnění, seberealizaci, zaměstnání anebo nasměruje k podnikání. Vyzbrojí je takovými dovednostmi, které na trhu práce budou žádané.

Jak zdůraznil na setkání prof. Milan Zelený, přední světový ekonom, kvalita vzdělávání je problémem celosvětovým, nejen českým. A celý svět hledá nové způsoby vzdělávání, tak, aby se lidé uměli zařadit do praxe, aby byli těmi, kdo něco dokáží. Nebudou-li například absolventi potřebně kvalifikovaní, odrazí se to okamžitě právě v konkurenceschopnosti.  Češi se ročně propadají o deset příček v celosvětovém žebříčku v posuzování kvality vzdělávání.

„Účelem vzdělávání je, abychom fungovali jako ekonomika i celá společnost, a to lze pouze zvyšující se konkurencechopností. To proto, abychom dokázali vstřebávat výhody inovačních a podnikatelských aktivit, které probíhají globálně, a sami k nim přispěli. Potíž je už v tom, že například ve funčních znalostech angličtiny je ČR nejhorší v Evropě. A to jsme národ Komenského, Masaryka, Bati,“ připomenul Milan Zelený.

„Vzdělanost a vzdělávání musí přidávat hodnotu, nikoli ji ubírat. A co svět žádá? Znalosti. Nejlépe hodnoceni jsou ti, kteří něco umí. Ti, kdož umí, dosahují výsledků. Po těch je poptávka. Pouze znalosti mohou přidávat hodnotu. Ve vzdělávání a v tzv. moderním přístupu k životu dáváme zbytečně velký prostor přenosům informací, a to je špatné. Jde o to, aby lidé něco uměli, nejen věděli, kde hledat informace, ty se staly již komoditou. Je tedy třeba učit znalosti,“ vysvětlil Milan Zelený. A jak podotkl na závěr, není třeba jen číst kuchařské knihy, ale také podle nich vařit.

Pokud další generace nebudou nic umět, neuplatní se, lidé zůstanou nezaměstnaní. Nejde však jen o to, aby školy vychovávaly zaměstnance. Mají vést také k podnikavosti. Podnikání je významná forma sebeuplatnění, a to vede k zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. V současné době jak v Evropě, tak také v ČR chybí tisíce až miliony podnikatelů. Jsou to firmy, které musí najít způsob, jak zaměstnávat. Jak vyplývá ze situace v české ekonomice, vytváření pracovních míst se zde nechává náhodě, neřeší se systematicky a pro východiska, tedy  například kvalitním řízením škol se zákaznickou orientací. „Mrzí mne, že jsme se tak vychýlili  - Češi měli ve 30. letech fantasticky našlápnuto stát se nejlepší celosvětovou malou ekonomikou. Tak jako je dnes např. Singapur. Ve světové  konkurenceschopnosti dnes vede Švýcarsko, Singapur, Finsko, Německo, USA a na 46. místě je ČR. Naopak úžasně posílil Ázerbajdžán, který se stává dynamickou velmocí.“

Workshop se zabýval mnoha rozmanitými otázkami, například hodnocením kvality vysokých škol s využitím modelu Excelence EFQM, hodnocení kvality vysokých škol z pohledu zahraniční praxe či návrhem národního systému pro komplexní vnitřní i vnější hodnocení kvality v systému terciálního vzdělávání.

Eva Brixi