Zemědělství je téměř tak staré jako lidstvo samo. Vždy bylo, je a bude odkázáno na přírodní děje. V moderní době je však další rozvoj závislý na vědě, výzkumu a šlechtitelství, které musí řešit stále nové výzvy. Na toto téma uspořádala Agrární komora 22. března 2012 v Praze tiskovou konferenci.

V naší středoevropské oblasti je až 80 % rostlin odkázáno na přenos pylu hmyzem, kde hraje nejdůležitější roli včela medonosná. Jedná se především o ovocné dřeviny jako jabloně, hrušně, švestky, třešně, meruňky, ale i angrešt, maliny a jahody. Zemědělské kulturní plodiny jako např. olejniny (řepka, hořčice, slunečnice), všechny pícniny (různé druhy jetelů, vojtěšky), mrkev, okurky, dýně, tykve i melouny vykazují po opylení včelami výrazně lepší úrodu. Studie dokládají, že zhruba jedna třetina toho, co člověk konzumuje, by neexistovala bez opylovací činnosti včel.

V posledních desetiletích dochází v Americe, Evropě ale i u nás k významnému poklesu opylovačů v krajině. Důvodem jsou změny krajiny spojené s rostoucí chemizací a intenzifikací zemědělské výroby, dále různé negativní vlivy chorob a škůdců. Svou roli také hraje nedostatečná potravní nabídka způsobená zejména pěstováním zemědělských monokultur. Pokles početnosti opylovačů je doprovázen úbytkem druhové rozmanitosti a pestrosti přírody. Ekologové a zemědělci se tímto problémem začali zabývat a snaží se odvrátit hrozbu v podobě porušení ekologické rovnováhy. Jednou z možností, jak může člověk podpořit opylovače i doma na své zahradě, je výsev živných rostlin.

Z tohoto důvodu Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko ve spolupráci se Zemědělským výzkumem, spol. s.r.o. Troubsko vyvinul jednoletou směs MÁJA,Která byla opcenběna Zlatým kasem s kytičkou na agrosalonu Země živitelka 2011 a o kterou je mezi včelaři velký zájem. Směska poskytuje nejen včelám, ale i ostatním opylovačům v průběhu sezóny kontinuální zdroj nektaru i pylu.

Další možností jak podpořit opylovače v krajině je jejich chov. Již v první polovině 80. let byla ve VÚP s.r.o. chovány samotářské včely (čalounice mateřídoušková a šedosrstka tolicová). V současné době se troubské pracoviště zabývá výzkumem chovu několika druhů čmeláků. Chov čmeláka zemního je již zvládnut natolik, že je možné ho dodávat do míst, kde je momentálně opylovačů nedostatek. Důležité je, že se jedná o domácí rasu, takže jeho opětovné vypouštění do přírody je v souladu se zásadami ochrany biodiverzity. Chov dalších druhů by v budoucnosti mohl sloužit jako zdroj materiálu k reintrodukci do míst, kde již tyto druhy vymizely. Nebo ke specifickým opylovacím účelům.

Protierozní význam meziplodin

V rámci projektu Výzkumného záměru byly řešeny možné varianty půdoochranných technologií, které by zamezily nebo alespoň omezily vodní erozi. Byly k tomu využity netradiční meziplodiny, šlechtěné ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, které byly vysety po sklizni hlavní plodiny. Z doposud získaných výsledků bylo zjištěno, že meziplodiny splňují funkci protierozní ochrany půdy, spolu s vhodně zvolenou agrotechnikou k následné plodině. Při použití technologie s vysetými meziplodinami byl omezen smyv půdy v důsledku jednak ochrany povrchu půdy rostlinnými zbytky, jednak v rámci zlepšení fyzikálních vlastností půdy - snížení půdní kompakce, půdní struktury a díky vnosu organické hmoty do půdy (kořenové vlášení, zbytky rostlin) došlo ke zlepšení vláhových poměrů - lepší retenční a infiltrační schopnost půdy.

Co se týče zpracování půdy bylo zjištěno, že nejvhodnější půdoochrannou technologii pro pěstování kukuřice na svahu je buď přímé setí do strniště vymrzající meziplodiny nebo nevymrzající meziplodiny žita svatojánského, která se na jaře desikuje. Ke snížení povrchového odtoku přispěla také minimalizační technologie zpracování půdy spolu se zapravením zbytků meziplodin pod povrch půdy. Obě tyto technologie se vyznačují vysokou protierozní účinností jednak mechanicky tím, že vrstva mulče na povrchu půdy tlumí kinetickou energii dopadajících kapek vody z přívalových dešťů a jednak vnosem organické hmoty do půdy, čímž se následně snižuje povrchový odtok.

V dalších letech se bude pokračovat ve výzkumu optimálního zakládání porostů meziplodin v rámci protierozního opatření, bude se řešit vhodnost způsobu zapravení a množství organické hmoty z posklizňových zbytků a různých kompostů pro zachování účinné hloubky půdního profilu pro plodiny, aby neklesala transformační a asanační schopnost půdy.

Přínosy a principy půdoochranných opatření s využitím meziplodin, které již byly ověřeny, jsou uvedeny v certifikované metodice a dány k dispozici široké odborné veřejnosti v zemědělské praxi.

Houbové mikroorganismy a člověk

Houbové mikroorganismy a člověk, dvě nedílné součásti genetické diverzity na zeměkouli. Dvě součásti, které se navzájem velmi ovlivňují v kladném i záporném slova smyslu. Pokud bychom měli určit, která z těchto dvou součástí je důležitější, tak by to možná vyhrály mikroskopické houby, bez nichž by nebylo života v půdě, bez nichž by nedocházelo k dekompozici organické hmoty, mikrobiální život by bez nich téměř neexistoval. Mikroskopické houby jsou pro člověka také producenty např. antibiotik, jsou součástí mnohých kvalitních potravin a většina z nás, věřím, že ráda ochutná botrytický výběr vína. Samozřejmě ale houby mají také negativní vliv na život člověka, ať už jsou to zdroje alergií nebo původci různých kožních mykóz. V poslední době se stále více studuje schopnost mnohých houbových rodů produkovat chemické látky, které obecně nazýváme mykotoxiny. Jsou to chemické sloučeniny velmi stálé v různých chemických či fyzikálních prostředích, ale zároveň jsou to látky velmi toxické pro teplokrevné živočichy. Běžná veřejnost se s těmito látkami setkává např. při informacích o záchytu aflatoxinů v dovozových partiích ořechů. V naší republice se můžeme setkat s produkcí mykotoxinů tzv. polními plísněmi na téměř všech typech rostlinných surovin. Výzkum velmi výrazně přispěl ke zdokonalení analytických metod pro stanovování těchto sloučenin a průběžně se zabývá studiem kontaminace surovin pro výrobu krmiv a potravin tak, aby byly k dispozici nástroje pro jejich detekci a produkci bezpečných krmiv a potravin. Výsledky výzkumu slouží jako podklad pro jednání našich státních orgánů v bruselských orgánech, kde se stanovují hygienické limity těchto látek. Kromě otázky bezpečnosti potravin, je to i výrazně politická a ekonomická otázka, protože ne všechny země jsou ochotny přistoupit na přísnější limity, které by mohly ohrozit případný vývoz z těchto zemí. Na základě mnohaletých sledování lze konstatovat, že přes všechny problémy je pořád úroveň českého zemědělství velmi vysoká a pokud pěstitelé respektují zásady správné zemědělské praxe, nehrozí českému spotřebiteli z českých surovin potenciální nebezpečí.

Přínos výzkumných ústavů pro šlechtění nových odrůd

Pracovníci výzkumných ústavů přispěli v průběhu jejich cca 60 leté existence významně k rozvoji šlechtění polních a zahradních plodin. Za tuto dobu byly vytvořeny desítky odrůd obilnin, řepky , luskovin, technických plodin, zeleniny a ovoce. Praktické šlechtění probíhalo již v období před II. světovou válkou. Domácí šlechtění má význam hlavně pro to, že odrůdy plodin jsou šlechtěny na místní převládající podmínky a jsou odolnější např. proti vymrzání než importované odrůdy event. odolnější k domácím rasám rzi a sněti u obilnin. Jsou často vytvářeny na základě materiálu pocházejícího z genových zdrojů Národní genové banky. Z minulých let známe odrůdy ozimých pšenic ( Zdar, Sparta, Samanta) které většinou vznikly ve spolupráci se šlechtitelskými institucemi, ze spolupráve Výzkumného ústavu rostlinné výroby s firmou SELGEN a.s. je registrace 7 odrůd pšenice se spoluautorstvím VÚRV (Sakura, Raduza, Sultan, Secese, Septima, Seance, Izzy) disponujících zvýšenou rezistencí ke rzím a snětím, využitím genů zakrslosti byly vytvořeny ve spolupráci se ŠS Úhřetice a SELGEN a.s.. odrůdy ozimé pšenice Šárka, Vlasta, Mladka a Rheia, které se významně dále uplatnily v zemědělské a i ve šlechtitelské praxi. Odrůda Rheia byla oceněná Cenou ministra zemědělství za nejlepší realizovaný výsledek výzkumu a vývoje v roce 2006. V posledních letech vzrostl zájem o málo využívané druhy (v současné době pěstované v ekologickém zemědělství) a do praxe byly zavedeny pšenice špalda Rubiota a pšenice dvouzrnka Rudico.

Co se týká jiných plodin, Agrotest fyto, s.r.o., Kroměříž vyšlechtilo první českou odrůdu bezpluchého ječmene AF Lucius pro potravinářské účely. V roce 2011 byla oceněna Zlatým klasem na výstavě Země živitelka. Ve výzkumné organizaci Agritec Plant Research, s.r.o., byla vyšlechtěna odrůda lnu olejného Raciol. Vyniká velmi nízkým obsahem antinutričních látek. Je vhodná k výrobě stolního oleje, pro využití v racionální výživě, v pekárenském průmyslu na posyp pečiva i k přimíchávání do těst. V instituci Zemědělský výzkum, s.r.o., Troubsko byla vyvinuta jednoletá směs pro opylovače Mája, chráněná užitným vzorem. V roce 2011 byla oceněna Zlatým klasem na výstavě Země živitelka.

V Čechách probíhalo také šlechtění brukvovitých zelenin – košťálovin již od počátku 60. let minulého století. Šlechtění probíhalo většinou ve spolupráci se šlechtitelskými stanicemi organizace SEMPRA, později MORAVOSEED a přineslo 10 původních českých odrůd květáku. Studium metod hybridního šlechtění plodových zelenin vyústilo ve vyšlechtění prvních domácích F1 hybridů rajčat a okurek nakládaček. Tyčkové rajče Start F1 byl první domácí hybrid rajčete, spojující ranost a vysoký výnos. Hybrid Start S F1 se pěstuje dosud.

V roce 1997 vzniklo z iniciativy VÚRV sdružení „Česká řepka", které sdružuje domácí výzkumné a šlechtitelské organizace, zabývající se šlechtěním ozimé řepky s využitím nových technologických postupů. Členské organizace sdružení, jimiž jsou OSEVA PRO s.r.o., SEMPRA PRAHA, a.s., SELGEN a.s., AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o. a VÚRV Praha v.v.i., řeší od roku 2000 tvorbu genetických zdrojů řepky s vysokým výnosovým potenciálem, požadovanou kvalitou semene a oleje a s vysokou odolností proti biotickým a abiotickým faktorům.. Výsledkem dosavadní činnosti sdružení je pět nových českých liniových odrůd ozimé řepky (Oponent, Oksana, Opus, Aplaus a Benefit).

Česká akademie zemědělských věd

Česká akademie zemědělských věd je odbornou institucí téměř s 90 letou historií trvání soustřeďující pracovníky zemědělského výzkumu, vývoje a vzdělávání i pracovníky ze zemědělského provozu. Má v současné době 625 členů, reprezentuje však přes 2000 pracovníků v zemědělském výzkumu a školství a další odborníky v zemědělství a je tak nejvýznamnějším reprezentantem zemědělského základního i aplikovaného výzkumu. Rezortní výzkumné instituce (veřejné výzkumné instituce i privátní výzkumné ústavy) se zabývají převážně aplikovaným výzkumem a v tomto dosahují dlouhodobě velmi kvalitních výsledků, nejen ve výsledcích s praktickým využitím (odrůdy, technologie, metodiky, užitné vzory a patenty), ale i v produkci vědeckých a odborných publikací. Zemědělské univerzity pracují převážně v oblasti základního výzkumu.

Základním posláním ČAZV je ovlivňovat vědeckou úroveň výzkumné činnosti a vzdělávání a popularizovat získané vědecké poznatky a přispívat k využití těchto výsledků v praxi. ČAZV vydává a odpovídá za odbornou úroveň jedenácti vědeckých časopisů se zemědělskou tematikou. V současné době 6 z nich má tzv. Impakt faktor, což je významné ocenění úrovně časopisu.

ČAZV se hlásí k tradici a navazuje na činnost Československé akademie zemědělské, která byla zřízena v roce 1924 jako ústřední vědecká zemědělská instituce, podporující badatelskou práci, osvětu a využití vědeckých poznatků v praxi. Československá akademie zemědělská byla třetí nejstarší vědeckou zemědělskou institucí tohoto typu v Evropě (po Švédsku a Francii). Vybudovala Ústřední slovanskou zemědělskou knihovnu (třetí největší v Evropě) nyní Zemědělská a potravinářská knihovna. Česká akademie zemědělských věd v letošním roce převezme na dva roky předsednictví Evropských zemědělských akademií a v roce 2014 uspořádá celoevropskou konferenci zemědělských akademií u příležitosti 90 let svého založení.

(tz)