Mnozí z těch, kteří dnes sklízí úspěchy své práce, se nenarodili v době českého tržního hospodářství, ale vpluli do něj v čase, který přivál jiná pravidla do ekonomického i sociálního života lidí než platila po několik uplynulých desetiletí socialismu. Ne každý však s tímto přelomem dokázal své myšlení přizpůsobit jinému hospodářskému soukolí, ne každý byl schopen si například uvědomit, že základy obchodních vztahů je potřeba vyžadovat a ctít jak v roli prodávajícího tak kupujícího. Tedy oboustranně, korektně, i s jistou dávkou samozřejmosti.

Často se totiž setkávám s praxí opačnou. Jeden prodává za cenu, již si stanovil, druhý by měl dávat či prodávat za cenu, která je pod míru té tržní či smluvní. Co z toho plyne? Když už nic jiného, tak zejména to, že někteří nejsou schopni vážit si práce druhých, nejsou ochotni tuto práci ocenit, ani uznat, že každá profese má své zákonitosti, mantinely, know-how i výsledky, které mají mimo jiné za cíl určitý počet lidí uživit, působit na spotřebu. Žijeme v době, kdy se nedává, nýbrž prodává a kupuje. Žijeme však i v době korektních kompromisů, jež kultivují naše vztahy. A pomalu se přesouváme do etapy, kdy bude nutné zejména v menších regionech čím dál více spolu lépe vycházet. Bez takového vztahu porozumění a vzájemné obchodní a partnerské ochoty se business nebude moci provozovat. Sám vydělat na úkor druhého  - to už nepůjde, byl by to směr do pekel. I podnikat se dá důstojně, i když je to zatím pořád docela trnitá volba.

Eva Brixi