Čtvrt století žijeme nikoli v totalitě, ale v demokratickém státě. I dnes se najde dost těch, kteří se tenkrát měli lépe, vzhledem k odvedené práci si užívali nad poměry a rozhodovali o věcech, kterým nerozuměli. Tito lidé jsou stále slyšet, jaká že to byla krásná doba a jak se měli (všichni) dobře. Pakliže o své výhody přišli, sotva budou nynější situaci chválit. Nabízím však objektivnější kriterium, podle něhož se dá společenský a osobní život měřit. Zkusme porovnat počet vojáků (českých i sovětských), policajtů (uniformovaných a tajných) a byrokratů (členů KSČ i bezpartijních), na něž musela pracující třída vydělávat s nynějšími stavy ve vojsku, policii a veřejné správě. Porovnejme, o kolik procent dýcháme čistší vzduch, pijeme zdravější vodu a jíme potraviny z neotrávené půdy. A vedle toho dejme seznam malých, středních i velkých soukromých firem, které si vedou na volném trhu někdy lépe, jindy hůře, ale bez diktátu na vše dozírající strany. Nezapomínejme, že díky 17. listopadu o tom všem můžeme diskutovat na svobodě a ne jen snít a konspirovat po hospodách.

Pavel Kačer