Miroslav Koberna Přednáška na konferenci České společnosti pro jakost 26. září. Jedna z nejlepších, všichni naslouchali a mám dojem, že i souhlasili. Řečníkem byl Ing. Miroslav Koberna, CSc., ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory České republiky. Hovořil o kvalitě potravin, ale trochu z jiného úhlu, než jsme zvyklí. Okem odborného kritika se podíval na Green Deal. A jak to souvisí s tím, co máme a budeme mít na talíři? Poprosila jsem ho, aby některé myšlenky rozvedl:

Nedávno jste vystupoval na konferenci From Farm to Fork, kterou uspořádala Čes­ká společnost pro jakost, s dosti otevřenými názory na fungování některých celoevropských opatření, která zasahují například do kvality životního prostředí nebo potravin. Proč jste si vzal zrovna toto téma?

Green Deal má zásadní negativní dopady na celou společnost a většinu obyvatel, a potraviny jsou mediálně vděčné a proto je jimi často za strany EK argumentováno velice zjednodušenou prvoplánovou formou typu „Zajistíme kvalitní a levné potraviny pro všechny“, „Zajistíme udržitelné potraviny, které nebudou zhoršovat, ale zlepšovat životní prostředí“... No kdo by to nechtěl? Zapomínáme ale podotknout, co to bude stát a kdo to zaplatí. Říká se, že EK zajistí sociální spravedlnost, zajistí přerozdělení, sociální kompenzace, podpory, dotace, a neříká, kde na to vezme. No přece ze zvýšených daní na vše neekologické, a to bude skoro všechno, takže si lidé vlastně ty kompenzace zaplatí. Nepřipomíná nám to doby nedávno minulé? A nyní už v tom po dvou letech jsme a hledáme viníka. A ten je v Bruselu a jmenuje se Timmermans.

Argumentoval jste mnohými protichůdnými předpisy, které tím pádem vlastně neřeší to nejpodstatnější, aby se tedy určité věci zlepšovaly. Co z toho pro zemědělce či potravináře ale plyne?

Měl jsem patrně na mysli jeden z typicky zelených úletů v oblasti recyklace. Chceme bezpečné potraviny, na tom se asi všichni shodneme. V EU chceme ovšem ty nejbezpečnější potraviny ze všech, a tak zavádíme tisíce předpisů, co výrobce smí, a co ne a co může použít, a co ne. A při zákazech vesměs neřešíme, jestli za to zakázané existuje alternativa a jestli není náhodou horší než ta původní substance, a najednou přijdeme s tím, že budeme pro výrobu PET na nápoje používat recyklovaný PE, který může být znečištěný, a navíc postupně degraduje, a o recyklát má velký zájem třeba automobilový průmysl. Takže do aut budeme nakonec používat primární čistý granulát a na potraviny recyklovaný. To přece není normální.

Mohl byste uvést jiný příklad, nad kterým zůstává rozum stát?

Vydáme F2F a omezíme spotřebu hnojiv na polovinu. Pominu-li, že neřešíme, že je není čím nahradit, a že tudíž úměrně tomu klesne produkce v rostlinném sektoru, a my současně chceme omezit živočišnou výrobu, která by mohla nahradit přírodním hnojivem ten výpadek, takže nebudeme mít ani ta statková hnojiva. Takže se prostě hnojit nebude. Další problém evropského zemědělství, my si suroviny nebo potraviny dovezeme ze třetích zemí. Ale pozor, vedlejší produkt výroby hnojiv je kysličník uhličitý CO2, a když teď kvůli nedostatku plynu a jeho ceně stojí v Evropě výroba hnojiv, není ani kysličník a máme vedle plynové také kysličníkovou krizi, cena letí nahoru a kysličník pořád není. Některé země již omezují výrobu sycených nápojů, dobrá, bez CocaColy se musí spotřebitel obejít, ale my ho potřebujeme na balení masných, mléčných, pekařských a dalších výrobků v ochranné atmosféře. Takže nebude do čeho balit. Anebo ho dovezeme? Z Číny nebo Ruska? Dobrá, nebude se balit. Ale další vedlejší produkt výroby hnojiv je kyselina sírová, která se dříve vyráběla jako vedlejší produkt při odsiřování uhelných elektráren. A ta také není a nebude. A bez ní už se nevyrobí skoro nic. Takže to je o tom „hodnotovém“ řetězci, který, když nabouráme, tak vůbec netušíme, co dál nám spadne, kde udělali rádcové v Bruselu další chybu.

Naznačil jste také, že by se trh potravin mohl brzy razantně změnit. Co nás tedy vlastně čeká? Dá se to nějak odhadnout?

Trh se evidentně začíná dělit na dva segmenty. I když současná krize může vše ještě dál změnit. Prémiový s produkty vyráběnými kvalitně, bezpečně, udržitelně, ekologicky, atd. v EU, avšak pro prémiové zákazníky ochotné, a hlavně schopné si takové výrobky koupit a zaplatit. Kolik jich bude, je otázka podle zemí, někde možná 60 %, někde 40 % někde méně, ale obecně to asi odpovídá těm záměrům na zmenšení rozměru evropského zemědělství. Jak jsem zmínil, otázkou je, zda to ještě platí. A ten zbytek bude low cost potraviny pro sociálně slabší, budou sice bezpečné, ale asi o nich nebudou platit všechna ta nej a určitě budou ze třetích zemí, kde budou ty požadavky trochu jiné. Prostě evropská produkce bude stále dražší a stále nižší. A důležité je, aby čeští producenti zůstali v té skupině výrobců prémiového segmentu, což nebude jednoduché, protože jinak spadnou na ten chvost, a už teď vidíme, že cenově se jiným produkčním oblastem konkurovat nedá.

Český zemědělec, uzenář, mlékař nebo pekař nemá dnes na růžích ustláno, mnozí uvažují o tom, že své podnikání skončí. Jak jim to rozmluvit, čím je motivovat, abychom v „soběstačnosti“ ještě nepoklesli? Aby se neztratilo know-how, lidi nebyli bez práce, aby se zlepšila koupěschopnost obyvatelstva?

To kdybych věděl, tak jdu někam kandidovat. To byl vtip. Podnikání je prostě podnikání. Kdo to neumí, tak má skončit, a má to dělat ten, kdo to umí lépe. Bohužel pokřivené dotační prostředí EU udržuje při životě často ty, kteří jsou ve skutečnosti dávno po smrti, akorát to ještě neví. K tomu přispívá obecné podnikatelské prostředí, a o tom českém by se mohly psát romány, pouze nevím, jestli ze žánru humorného, nebo hororového. Rozmlouvat? A proč? To je špatně, kdo chce skončit, ať o tom nevykládá do novin, ale udělá to a nejlépe hned. Třeba to vezme ten, kdo to umí lépe, a zase to pojede, anebo také ne. Pokud se rozhlédneme kolem sebe, vidíme, že bude hůř, ale Češi jsou přizpůsobiví a s tím asi vláda počítá v duchu „ono to nějak dopadne“. A to je asi největší současná jistota.

A kde hledat východiska z problémů, které se promítají do nálady lidí na poli, ve stáji, v provozovnách? Nevidíme běh světa až příliš černě? Co ukázala vaše analýza?

Svět černě neběží. Černě běží Evropa. Ale co si lidé zvolili, to mají. Pokud si do Bruselu navolili zelené aktivisty, kterých se členské země rády zbavily, tak dobře, proč se teď diví. Naše analýza před dvěma lety řekla, že takhle to dopadne. A nemáme vůbec žádnou radost z toho, že jsme to na rozdíl od renomovaných ekonomů a poradců tak správně odhadli. Pouze jsme dopady Green Dealu, protože to je ta jediná příčina všech současných problémů, časově zasadili o několik let dále. Ukrajina to všechno pouze akcelerovala, ale nezpůsobila. A Brusel nabádá: urychleme zelený přechod. Ale já se ptám: Kam? Jaká jsou řešení? Ta, co je mají vědci vymyslet? Brusel nezvládl uprchlickou krizi, nezvládl kovidovou krizi a nezvládá energetickou krizi, tak proč by měl zvládnout cokoliv jiného? To není kritika EU jako takové. Bohužel platí, že když i dobré myšlenky realizují špatní lidé, nemůže to dopadnout jinak než špatně. Podstata Green Dealu je veskrze dobrá, ale problém je uchopení. Politika špatně načasovaná, s absencí dopadových studií a variantních postupů, a realizovaná, je proto krásné slovo ze žargonu jedné bývalé političky, zpovykanými politiky a servilními úředníky. Nadřadíme-li politiku, a je jedno, jakou barvu jsme jí zrovna dali, teď třeba zelenou, nad ekonomiku, nemůže to fungovat.

otázky připravila Eva Brixi