Firmu bez fungujícího strategického řízení někdy v nadsázce přirovnáváme k vozu řízenému za tmy bez rozsvícených světel. Je většinou jen otázkou času, kdy při jízdě naslepo narazí. Přitom je takových firem u nás stále nespočet. Co strategické řízení vlastně je, kde jsou příčiny toho, že v praxi stále nefunguje, jaké výhody přináší a jak je v praxi efektivně uchopit?

Pohled do budoucna ...

Strategii v moderním slovníku skloňujeme ve všech pádech. Hlubší pohled do řízení firem ale ukazuje, že zdaleka ne všude tam, kde se o strategickém řízení mluví, se o strategické řízení opravdu jedná. Ve skutečnosti je mnoho takzvaných strategií jen seznamem ad hoc aktivit, které mají ke kvalitní strategii poměrně daleko. Nebo strategické řízení chybí úplně.

Aby byla strategie skutečně strategií, která firmě přinese dlouhodobou konkurenční výhodu, musí splňovat minimálně dvě podmínky – musí řešit dlouhodobou budoucnost firmy a musí být nastavena na základě systematické strategické analýzy. Ta by měla zhodnotit všechny potenciální faktory, které mohou mít na budoucí fungování firmy vliv – celkové podnikatelské prostředí, ale i obor, zákazníky, konkurenty, dodavatele a interní možnosti firmy.

V praxi také nestačí strategii jen „mít". Stejnou pozornost jako nastavení strategie na základě strategické analýzy musí firma věnovat i řízení její implementace – realizaci v praxi. Strategii je nutné překlopit do krátkodobějších (například ročních) plánů, které stanoví, co, kdo, kdy a s jakou investicí ve firmě zrealizuje. A těmito plány se musí firma důsledně řídit. Nakonec, ne však v poslední řadě, by měl být vymezen soubor indikátorů určených k objektivní kontrole plnění strategických cílů. Strategické plány samozřejmě mohou být v průběhu aktualizovány a často se tak stává v důsledku potřeby reagovat na změny vnějších i vnitřních podmínek.

Předsudky i nedostatek času

To, proč strategické řízení v praxi stále nefunguje, má řadu důvodů – manažeři jej podceňují, obávají se, že jeho zavedením omezí flexibilitu firmy, nebo si mylně myslí, že je časově a finančně náročné. Časté jsou i hlasy, že vývoj v oboru půjde tak rychle kupředu, že než bude strategický plán hotov, bude už podnikatelská realita úplně jiná. Na strategické řízení také v záplavě optativů jednoduše nezbývá časová ani „myšlenková" kapacita a často neviditelnou bariérou jsou obavy, že diskuze o dlouhodobém směřování firmy vynese na povrch latentní konflikty. Někdy je důvodem i obyčejná neochota ke změnám.

Strategie jako spojovací článek

Fungující strategické řízení je významnou konkurenční výhodou. Udává firmě jasný směr jejího směřování – je „pojidlem", které zajistí, že se vše, co firma dělá, ubírá v jednom (správném strategickém) směru. Díky tomu jsou aktivity ve strategicky řízené firmě vnitřně konzistentní a firma neefektivně netříští své síly. Zejména u velkých mezinárodních firem, kde jsou organizační struktury velmi složité, uvádí také strategie v soulad jak řídící aktivity na různých řídících úrovních, tak mezi různými částmi firmy – marketingem, výrobou, financemi, lidskými zdroji a dalšími.

Další podstatnou výhodou strategického řízení je, že firmu nutí dívat se dále do budoucnosti, systematicky předvídat trendy a změny v podnikatelském prostředí, odhadovat a plánovat budoucí síly a na odhadovaný vývoj flexibilně reagovat. Strategie proto svým proaktivním zaměřením dává firmě jistou míru „kontroly" nad svou budoucností a pomáhá jí definovat její dlouhodobou konkurenční výhodu.

Strategické řízení bude v budoucnu dále nabývat na významu. I proto je dnes součástí mnoha vysokoškolských studií – jak programů MBA, tak nových moderních doktorských programů. Na společném PhD programu vysoké školy BIBS a finské University of Jyväskylä do řad studentů usedají mnozí již úspěšní čeští i zahraniční manažeři a podnikatelé. Pomocí doktorského výzkumu zde hledají odpovědi na praktické problémy, se kterými se setkávají ve své manažerské praxi.

Ing. Alena Hanzelková, PhD, MBA

ředitelka doktorských programů pro manažery a podnikatele (PhD a DBA) na BIBS – vysoká škola