Z ověření potřeb doktorandů a mladých vědeckých pracovníků vykrystalizovalo několik základních témat, která mladé vědecké pracovníky zajímají a vidí v nich perspektivní námět pro zlepšení své vědecké kariéry. Jsou jimi plánování kariéry, design výzkumu, publikační strategie, financování výzkumných projektů a možnosti navázání mezinárodní spolupráce.
Pro plánování kariéry je asi nejdůležitější, aby byli vědečtí pracovníci motivováni pro svou práci. Možnost sdílet své zkušenosti se svými vrstevníky, ale i staršími kolegy a tím získávat další zkušenosti a znalosti jim dává příležitost zařazení se do vědecké komunity.
Pro dlouhodobé plánování kariéry je pro doktorandy zásadní, aby si uvědomovali, že i při vědecké práci musí svou kariéru plánovat, zvažovat alternativní možnosti a stanovit si priority. Jen tak se budou věnovat strategicky významnějším záležitostem a ne tomu, co je právě urgentní, snadno řešitelné, ale ve své podstatě nevýznamné.
Z diskuzí nad publikačními strategiemi vyplynulo, že doktorandi málo čtou odborná periodika. Tím pádem se hůře orientují v terminologii, neznají významné světové autority ze svého oboru a hlavně nemají zažitou strukturu vědeckých článků. Dalším důsledkem je, že jsou jen málo schopni argumentovat ve prospěch svého vlastního výzkumu.
Řešení tohoto problému je poměrně jednoduché. Doktorandi by měli více číst. Pokud nejsou sami motivováni ke čtení, měli by jim jejich školitelé doporučit například 10 – 15 vědeckých článků k přečtení během semestru. K tomu, aby se ukázalo, že články skutečně pročetli, není nutná zkouška, ale lepší je setkání s dalšími doktorandy a diskuze nad tím, k jakým závěrům články došly. Diskuze je možné organizovat podle témat. Pokud školitelé nedoporučí literaturu k pročtení, mohou se doktorandi případně sami domluvit a sdílet své znalosti z přečtené literatury. Do budoucna tím ušetří čas čtením textů, které se mohou například zdát na první pohled zajímavé, ale jsou vědecky nebo metodologicky málo přínosné.
S výše uvedeným důsledkem nedostatečné četby odborné literatury a špatnou argumentací ve prospěch vlastních výzkumů souvisí i další identifikované problémy. Doktorandi mají obvykle málo zkušeností s řízením vědeckých projektů a projektů obecně. To je celkem pochopitelné, když jde mnohdy o jejich úplně první zaměstnání, byť jde formálně jen o další typ studia.
V tomto případě je řešením jednak školení v tématice fundraisingu a vyhledávání možností financování a vzdělávání v projektovém řízení. K takto získaným znalostem je ale nutné získat i praktické dovednosti. Již nyní pro začátky své projektové práce mohou doktorandi získávat prostředky z IGA. To jim pak je odrazovým můstkem pro účast ve větších vědeckých soutěžích typu grantů GA ČR či TA ČR.
Samostatnou kapitolou je navazování zahraničních kontaktů. Bez znalosti zahraniční odborné literatury a definování vlastního dlouhodobého výzkumu nemá smysl oslovovat zahraniční autority v oboru. V tomto případě je nejlepším postupem se obrnit trpělivostí, účastnit se mezinárodních konferencí (nejen těch česko-slovenských), představovat ostatním svou práci, sbírat kontakty i na zahraniční doktorandy. Přes ně je pak možné případně oslovit i profesory s výrazně vyšší šancí na úspěch a společné aktivity. Jinou cestou jsou členství v mezinárodních odborných organizacích. Nejde o drahou záležitost, která ale může přinést přístup k zajímavé literatuře, grantům i odborným autoritám.
Výše uvedené řádky nastínily několik základních problémů doktorandů a možnosti jejich řešení. Samozřejmě bude záležet primárně na samotných doktorandech, jak přistoupí k řešení úskalí doktorského studia. Budou-li mít na paměti znalosti, které získali během účasti ve zmiňovaném projektu, půjde jim vše snáze.
Ing. Oto Potluka, Ph.D.,
vědecký asistent na katedře managementu Vysoké školy ekonomické a projektový manažer obecně prospěšné společnosti IREAS
Otevřít PDF
Otevřít PDF
