Pro franšízu je typické zejména vycházení z jednotného konceptu, ať už z hlediska vzhledu, nabídky či nastavení vnitřních procesů. I tak ale u tohoto druhu podnikání existují možnosti individualizace. Franšízant totiž může ze zákona nabízet 20 procent služeb či zboží nad rámec konceptu.

Této možnosti využívají v tuzemsku především prodejci potravin. Standardní nabídku rozšiřují o produkty lokálních výrobců, například v oblasti pečiva, uzenin, lahůdek či zákusků. I přesto však drtivou většinu prodejů zaujímá franšízové jádro sortimentu.

Ačkoliv s franšízou bývá spojováno jednotné nastavení jednotlivých poboček, které vychází z takzvaného franšízového konceptu, u každého subjektu existuje určitá možnost individualizace. Podle odborníků je možné pozorovat ji především z hlediska sortimentu, naopak prakticky vůbec se nepromítá do vzhledu či rozvržení prostor franšízové pobočky. „Ve franšízingu jde o společné budování značky a pozice na trhu a k tomu jednotný vzhled poboček napomáhá. Odlišovat se vzhledem by pak byli sami proti sobě,“ řekla franšízová poradkyně portálu Franchising.cz Lenka Nováková.

Jiná situace nastává v případě sortimentu. Podle zákona má totiž franšízant možnost určit si až 20 procent ze svého portfolia dle vlastních preferencí. Obecně přitom prodává zboží a poskytuje služby, které určuje franšízor. „V případě nákupu surovin může například využít také schválené dodavatele či lokální dodavatele. Hodně záleží na oboru, například v případě kosmetiky je dán franšízorem kompletní produktový sortiment od nasmlouvaných dodavatelů,“ uvedl Jiří Krajča z České asociace franchisingu. Rozdíly lze přitom pozorovat jak v mezi regiony, tak mezi státy, kde franšíza působí.

Příkladem může být hobbymarket Kinekus, jehož koncept pochází ze Slovenska, v Česku přitom působí od roku 2018. „V případě průmyslového zboží jsou rozdíly i napříč státy spíše menší. Oproti Slovensku se dle našich statistik lišíme maximálně v deseti procentech sortimentu. Snažili jsme se z tamního úspěšného konceptu vycházet co nejvíce, což je vidět nejen na vzhledu prodejny, ale také na velikosti spádové oblasti,“ řekl šéf prodejny Kinekus Martin Sabela. Větší rozdíly lze podle něj čekat spíše do budoucna, až se franšíza v Česku rozšíří do dalších regionů. Právě v nich by pak prodejny mohly zohledňovat různá specifika, ať už z hlediska unikátních dodavatelů či poptávky spotřebitelů.

Výrazně větší variabilitu z hlediska rozšíření sortimentu naopak nabízí odvětví maloobchodu s potravinami. Podle Novákové se lze právě v tomto segmentu často setkat i se zahrnutím výrobků od lokálních výrobců nad rámec klasického portfolia. Prodejnám potravin pomáhá vlastní sortiment odlišit se od konkurence, zejména pak od velkých řetězců. Místní produkty jsou například z ranku uzenin, lahůdek či zákusků. „Nebo se prodejce může domluvit s člověkem, který dělá zabijačku, na dodávce těchto specialit. Oproti velkém řetězci je to obrovská výhoda a prodejny v tom jen podporujeme,“ řekl předseda Družstva CBA Roman Mazák.
Podle Krajči je právě odvětví prodeje potravin specifickou výjimkou z hlediska nastavení franšízy. Obchodníci, kteří svoji nabídku rozšíří, zároveň musejí počítat s určitou agendou navíc. Kromě speciálního vyjednání smlouvy se totiž starají i například o zvláštní zalistování zboží do centrálního systému. „Na druhou stranu poměrně často se děje, že tyto výrobky dostanou šanci i v dalších pobočkách sítě,“ doplnila Nováková.

Podle předsedy Družstva CBA bývá velmi častým obohacením jednotné franšízové nabídky především pečivo. Nasmlouváním lokálních pekařů se jednotlivé prodejny snaží vhodně doplnit běžný sortiment. Kromě standardních rohlíků či chleba tak nabízejí i koláče či jiné lokální speciality. U pečiva zároveň díky časté absenci obalu není tak důležitý marketing. Právě díky němu drží plošně nasmlouvaní výrobci zhruba 95% podíl prodejů z veškerého sortimentu, i při jeho rozšíření nad rámec standardu.
Ve finále se může i stát, že lokální výrobci tvoří v daném sortimentu i polovinu nabízeného zboží, příkladem může být opět pečivo. „Obchodník se musí vždy řídit dvacetiprocentní zákonnou hranicí. Na druhou stranu to není tolik složité, například u cukrovinek či mražených potravin představují jedinou možnost zásobování právě centrálně nasmlouvaní dodavatelé. Ve finále se tak do tohoto podílu vždy vejdou,“ řekl Roman Mazák.

Podle Jiřího Krajči si franšízant vlastní zboží nakupuje zpravidla tehdy, pokud se to nevyplatí franšízorovi. „Neznamená to však, že by v tomto případě byl franšízor vždy ze hry. Dané produkty může totiž nasmlouvat například pro více prodejen v regionu a vyjednat tak lepší podmínky,“ řekl Krajča. Podle Mazáka lze tento systém demonstrovat na sortimentu piva. „Je důležité rozlišovat místní a regionální výrobce. Pokud se jedná o pivovar působící pouze v daném městě či obci, domlouvá se s ním konkrétní franšízová prodejna. U regionálních pivovarů, které operují například na celé severní Moravě, už pak smlouvy řešíme centrálně pro všechny franšízanty po celé republice,“ uzavřel předseda Družstva CBA.

(tz)

Ilustrace Pixabay.com