Agentura CzechInvest má za úkol vytvářet podmínky v mezinárodním obchodně investičním vyjednávání tak, aby motivovala zahraniční investory utrácet peníze právě v České republice. Není to úkol jednoduchý.

Ukázat firmám zpravidla s globální působností, že jsme to právě my, kde se jejich prostředky dobře zúročí, že má smysl u nás stavět a vyrábět. Zahraniční kapitál má tvrdé požadavky. Prokázat, že jim vyhovíme, znamená být nejen přesvědčeni, že tomu tak bude, ale tato tvrzení je nutné doložit fakty. CzechInvest je na to odborníkem. A zejména v investičních záležitostech podává pomocnou ruku také českým podnikatelům. Zpravidla tehdy, potřebují-li poradit, jak se svým nápadem či výrobkem uspět i na zahraničním trhu prostřednictvím ochotného investora. Neméně významná je jeho pozice v přeměně brownfieldů například v podnikatelská centra. O tom všem jsem hovořila s Mgr. Ing. Karlem Kučerou, generálním ředitelem agentury CzechInvest:

Jak se dnes vlastně profiluje Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest?

Jako mezinárodní vyjednávací organizace vůči centrálám především nadnárodních společností. Máme na starost mezinárodní obchodní lobbing, a tedy komunikujeme s investory a s jejich zástupci po celém světě. Cílem je získávat informace, dodávat argumenty, a hlavně je naladit pro to, aby do České republiky směřovaly investice na zřizování podniků, kde by se vyráběly produkty s vyšší přidanou hodnotou. Abychom tu měli pracoviště, která se nebudou muset označovat jako montážní, ale budou trh zásobovat inovativním zbožím, kdy se při výrobě uplatní místní, česká invence.

Kdo utváří vizi a jak ji může generální ředitel ovlivnit?

Agentura je zřízena zákonem, zde tedy o vizi hovořit nelze. Pohybujeme se v mantinelech vládního zaměření, podle představ ekonomiky naší země. Vize a strategie se utváří v rámci agentury s tím, že ji schvaluje Ministerstvo průmyslu a obchodu a náš poradní sbor, který je tvořen zástupci profesních uskupení jako je např. Svaz průmyslu a dopravy ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, jsou tam členové tripartity, členové ministerstev financí nebo zahraničních věcí. Dokumenty, které takto vznikají, jsou pak naší základní orientací s tím, že naše jednání cílíme na takové investory, kteří mají v hledáčku svého záběru projekty zaměřené na Hi-tech invesrice a Hi-tech finální produkty. Prioritu dáváme těm subjektům, které do ČR přinesou nová pracovní místa, kde je jasně zřetelný podíl vědy a výzkumu na nových technologiích, využití potenciálu vysokoškoláků. A i já jsem osobně součástí vyjednávání, často u klíčových sofistikovaných projektů. Jsem zodpovědný za to, aby všechny zúčastněné strany na české ekonomické scéně byly sladěny a správně chápaly motivaci a jednání partnerů. Také nemůžeme naše kroky medializovat, ctíme etiku a důvěrnost obchodních jednání, a nesloužíme lovcům senzací.

Kolik projektů ročně řešíte?

Průběžně jde o sto potenciálních projektů v různé fázi vyjednávání. Vezměme však v potaz, že jen některé projekty dopadnou na jedničku, další mají šanci a některé se ani nezačnou řešit. Ale rozpracovaných je průběžně zhruba sto takových projektů.

Žhavým tématem jsou stále brownfieldy přesto, že mnohé z nich již získaly své nové majitele, funkce i podobu. Jaké jsou podmínky toho, aby si firma nějaký opuštěný objekt či areál koupila? Lze koupit a nevyužívat? Koupit a za 10 let prodat? Anebo si brownfield může pořídit už jen obec, město, kraj?

Dnes máme v podstatě dvě kategorie brownfieldů. Jedny se nacházejí v lukrativním místě ve větších městech, v blízkosti center. Ty již mají soukromého majitele a čeká je v brzké době určité využití. Pokud ne, může se dané město pokusit od něj objekt odkoupit se záměrem brzkého využití. Jsou to často objekty zatížené někdejší výrobou, čekající na odstranění starších zátěží, jež vznikly z předchozího hospodaření. O to má stát samozřejmě zájem. V těchto případech lze čerpat dotace na rekostrukci takových prostor. Pak jsou brownfieldy v místech, kde zatím nenašly využití, ekonomicky by se to nevyplatilo.
Takových nemovitostí by se rád stát zbavil, nebo lépe řečeno, vytvořil z nich objekty, jež by pronajímal drobnějším podnikatelům, živnostníkům. Existuje k tomu speciální program MPO a CI na regeneraci, aby tato místa ožila a podpořilo se i podnikání místních lidí tím, že za zvýhodněných podmínek si plochu budou moci pronajmout a provozovat tam třeba kadeřnictví, autoopravnu nebo půjčovnu lyží. Snaha je takto rozhýbat objekty v lokalitách, kde se například dříve těžilo uhlí nebo rudy, kde je nízká zaměstnanost nebo jiné společensko-ekonomické problémy. Jde nám to o to, aby se zvedla zaměstnanost a povzbudila podnikavost na úrovni obce. Majitelem takových objektů by mělo být město, kraj, obec.

Kteří podnikatelé a s jakými otázkami se na CzechInvest mohou obrátit?

Například tehdy, pokud jde o investiční záležitosti. Dejme tomu, že má určitá firma partnera, který by do ní rád zainvestoval. Jak může stát, reprezentovaný ChzechInvestem, pomoci? Můžeme například dát stanovisko, co je potřeba vzít v úvahu při takovém kroku, co je nutné při tomto záměru ohlídat, kam takovou investici umístit apod. Je jedno, zda jde o investora českého, nebo třeba rakouského.
Můžeme rovněž podpořit rozvojové projekty v rámci dané firmy, kdy se řeší většinou nějaká úskalí, jako jsou složitá povolení, komunikace se státními úřady apod. Firma, která potřebuje informace, se na nás může obrátit. Pokud jsme schopni vyjít vstříc, pak danou záležitost řeší buď naše pražská centrála, nebo regionální kancelář. Klíčem je pro nás navést daného tazatele na to, co má udělat, jak vyřídit vízové povolení, jak postupovat v projektu týkajícího se vědy a výzkumu, jak se orientovat v otázce dotací (i když se CzechInvest již dotacemi nezabývá). Dále podporujeme podnikatele v tom, aby se zapojili do nadnárodních řetězců, aby se jejich sortiment stal součástí dodávek například do leteckého průmyslu. Je to díky našim kontaktům s centrálami, které v zahraničí rozhodují o investicích, vybírají vytipované destinace.
V poslední řadě službu můžeme prokázat rovněž začínajícímu podnikateli. Může se na nás obrátit, pokud potřebuje specifické informace, zjistit, zda existuje možnost nějaké podpory s prosazením jeho nápadu apod. Můžeme pomoci s otestováním, zda je jeho produkt uplatnitelný jen na domácím trhu, nebo zda má šanci uspět i na zahraničním. Zaměřujeme se na startupové firmy, těm zejména pomáháme v tom, aby se prosadily za hranicemi naší republiky. Aby měla taková firma zabezpečen business jak po právní stránce, z hlediska patentové ochrany, aby i její účetnictví bylo v naprostém pořádku, pomáháme jí v rámci zvláštních programů, a to včetně prošlapání cesty k soukromému kapitálu v cizině.

Mají příležitost obrátit se na vás i mikrofirmy?

Určitě ano, jde zejména o start upy se speciálně zaměřenými programy, jednáme s desítkami firem ročně. Zde bych rád upozornil, že na rozdíl od jiných subjektů poskytujeme naše poradenství bezplatně.

Jsou podle vašich zkušeností české start upy záležitostí mladších lidí, nebo spíše těch ostřílenějších s určitými zkušenostmi z businessu?

Skoro bych si troufnul tvrdit, že jde o zástupce mladší generace, kteří se pro něco nadchli a chtějí za tím jít – velmi často jde o internetové technologie, aplikace apod. Na druhé straně často však start upy zakládají ti, kterým je více než 35 let. Tedy lidé s určitou zkušeností z podnikání, kteří dokáží odhalit mezery na trhu, umí zúročit své dosavadní zkušenosti a kontakty a nejsou to zkrátka žádní nováčci.

Podporujete spolupráci firem prostřednictvím klastrů a technologických platforem. Jaká je praxe? Je zájem utvářet nová uskupení hledající cesty k inovacím nebo k optimalizaci sil k prosazení se na mezinárodním trhu?

Podporujeme a máme zájem na tom, aby se tvořily další klastry. Hlavně v oborech, které vychází z našich tradičních odvětví, jako je automobilový průmysl, strojírenství, letecký průmysl apod. Šance mají uskupení firem, které se zapojí do leteckého a kosmického průmyslu. Naše firmy mají kompetence a schopnost něco velice dobře vyvinout a vyrobit. Výhodou také je, že nejde o transport velikých kusů výrobků. Celosvětový zájem o tento druh výrobků je obrovský, české firmy by toho měly využít. Nyní je žhavou otázkou například letectví – jedná se o tom, aby se české firmy staly subdodavateli pro GE. My bychom rádi k tomuto účelu podpořili zapojení nových, mladých českých firem i těch, které již mají tradici a zkušenosti z jiných oborů.

Je šance, aby vznikl například klastr ryze rodinných firem, které by byly neoborově schopny řešit jisté zadání?

V minulosti jsem se v roli poradce mezi rodinnými firmami dosti pohyboval, vím, že mají v porovnání s jinými subjekty mnoho předností, například jsou flexibilnější v rozhodování, myslí v dlouhodobější perspektivě apod. Avšak jako pojítko k založení klastru se mi to zdá nešikovné. Klastr je nástroj oborový, má podpořit tah na branku v zakázkách v určitém odvětví. Ale rodinné firmy s různým zaměřením – to mi nedává smysl. Mají jiné zákazníky a také jiné problémy, takže málo společných témat.

V čem jsou čeští podnikatelé ve svém inovačním potenciálu napřed před zahraničím?

Určitě v technických dovednostech a schopnosti řešit problém. Český člověk má ideální míru kreativity a zároveň schopnost dotahovat věci do konce. Má dar věci vytvořit, dát jim strukturu, je schopen improvizovat, poradit si za všech okolností. Toto vše dohromady jsou obrovské přednosti. Také se umí nedržet jen vymezených pravidel, rád je překračuje, hledá jiné cesty. Jinými slovy: český podnikatel řeší produkt úžasným způsobem, ale zapomíná na to, že ho musí prodat. Neumí vysvětlit zákazníkovi, že to, co vymyslel a vyrobil, má nadčasovou hodnotu, smysl, a že to klient potřebuje. Čech rozumí technickému jádru věci, ale rozený obchodník není.

Když srovnáte své zkušenosti ze zahraničních cest a misí, dá se tvrdit, že Česká republika podnikání reguluje přespříliš, anebo jsme světovým průměrem?

Neřekl bych, že je u nás přeregulováno, spíše se o tom moc mluví. Což vytváří dojem, že je business opravdu nadměrně svázaný. V cizině je tomu často naopak – regulace je vyšší a pravidla hry se důsledně dodržují, a nediskutuje se o tom.

Byl jste mezi nominovanými osobnostmi prestižní soutěže MANAŽER ROKU 2016 za své úspěšné řízení agentury. Co nového jste během svého působení v pozici generálního ředitele CzechInvestu prosadil?

Za pozitivní považuji naši současnou roli – posunuli jsme se na pozici oficiálního hráče na mezinárodní scéně investic, a to má pro Českou republiku velký potenciál. V řadě případů jsme se stali rovnocenným partnerem při vyjednávání, a to dříve CzechInvest nebýval. Prosadil jsem změny v organizaci tak, aby bylo dvakrát více našich pracovníků v kontaktu se zákazníky.
S dalšími manažery mého týmu se povedlo změnit a zmodernizovat image agentury, dnes nás v zahraničí vnímají jako plnohodnotného reprezentanta pro vyjednávání na mezinárodní úrovni v oblasti nejnovějších technologií.
A co k tomu přispělo? Jsem jedním z nejdéle sloužících generálních ředitelů CzechInvestu, jsem na pozici již třetím rokem, měl jsem tedy čas změny realizovat. Také mi jednoznačně pomohlo to, že naše současná vláda jeví zájem o ekonomický rozvoj země a agentura má prostor ukázat, že má její práce smysl. Že přispíváme k rozvoji české ekonomiky.

A jaké trendy v businessu lze v České republice mapovat, například u generace Y? Pokud vím, tito lidé se do podnikání příliš nehrnou, riziko a odpovědnost jsou podle nich největší překážkou. Také podnikání nemíní obětovat osobní život či zdraví, na rozdíl od jejich rodičů...

Když jsem četl články o generaci Y v médiích, tak jsem si říkal, co si počnu, až mi tito lidé přijdou do agentury a budu je muset řídit. A pak jsem se podíval na náš věkový průměr a zjistil jsem, že už je zaměstnáváme. Takže články o nich beru s rezervou. Každopádně podstatně více řeší, ne kolik si vydělají, ale jestli je práce bude bavit. Chtějí dělat něco, čemu věří, v čem vidí budoucnost, smysl, co je zajímá. K tomu jen dodatek – u nás v CzechInvestu mají obrovský potenciál růstu. Nedívají se tedy na svět očima mých rodičů, možná proto, že existenční záležitosti mají vyřešené tím, že vyšší životní úroveň a spousta věcí je samozřejmá. Více si hlídají osobní čas, vztahy, potřebují radost ze života. Chtějí-li pracovat, mají hodně možností, a práce by jim měla posloužit k osobnímu rozvoji...

za rozhovor poděkovala Eva Brixi