Povědomí o duševním vlastnictví, jeho významu v podnikání i celé ekonomice země, nutnosti je chránit a odpovídajícím způsobem usilovat o výhody, které nabízí, to jsou témata, která ne vždy rezonují ve strategiích firem či organizací. Je to škoda. Proto nejen Úřad průmyslového vlastnictví, ale také například IP mediační centrum Praha, zapsaný ústav, vyvíjí množství aktivit na podporu správného chápání nehmotného majetku a péče o něj. Hovořila jsem o tom s JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., ředitelem centra a špičkovým odborníkem v tomto směru:

V tomto vydání zakončíme seriál o IP mediacích a jejich využití při řešení sporů v oblasti ochrany duševního vlastnictví nahlédnutím do zahraničí. Konkrétně se zaměříme na zkušenosti a na mediační případy úspěšně vyřešené v Arbitrážním a mediačním centru Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) v Ženevě a v Singapuru.

IP mediace je možné využití v celé řadě případů, kdy předmětem sporu je právo k duševnímu vlastnictví. Smírné urovnání sporu je například výslovně upraveno v § 26b zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) přihlašovateli a namítajícímu na základě jejich společné žádosti stanoví v průběhu námitkového řízení lhůtu alespoň dvou měsíců ke smírnému urovnání.

V předchozím příspěvku jsme se seznámili s tím, jak se formulují zásady mediační dohody. Tyto zásady odrážely výsledky předchozích fází mediace a přinesly stranám konkrétní řešení pro každý předmět jednání. Strany za pomoci IP mediátora formulovaly, jak se vybrané řešení konkrétně uskuteční, kdo a co konkrétně udělá, do kdy, co to bude stát apod. Současně strany formulovaly i pojistky pro případ, že by některá ze stran dohodu nedodržela, případně nastala nějaká neočekávaná situace, nestihne se termín splnění závazku apod. Podle potřeby si strany dohodly i sankce za porušení dohody.

V předchozích příspěvcích jsme se seznámili s těmi fázemi mediace, ve kterých IP mediátor navozuje pocit vzájemné důvěry a pozitivního ovzduší pro mediační jednání, nastavuje základní pracovní a společenská pravidla, a také aktivně naslouchá stranám a pojmenovává předměty jednání. Strany konfliktu však nebyly zatím připraveny spolu efektivně komunikovat a vzájemně si na­slouchat.

V minulém příspěvku jsme se seznámili s druhou fází mediace, ve které IP mediátor aktivně naslouchá stranám. V rámci této fáze mediace je cílem IP mediátora zjistit skutečné potřeby a zájmy stran konfliktu.