Nacházím se na půdě jedné z nejmenovaných institucí a čekám, až na mě dojde řada. Lístečkový systém mne poctil číslem 682. Přede mnou čeká dalších 20 klientů, dá-li se to tak říct. Sleduji dění za přepážkami. Slečna úřednice, na niž se obrací starší žena, babička s hůlčičkou, je ze současných systémů a pokynů zmatená a žádá o pomoc, neodlepí v podstatě oči od klávesnice a monitoru. Řeč těla prozrazuje, že nemá chuť naslouchat. Z klienta se stává malý a ponížený člověk. Nezasluhuje si žádnou pozornost. Smrskává se v číslo, které mu vydal pořadník při vstupu. Úřednice se neusměje, nepoděkuje, řekne jen suché na shledanou. A tečka. Můj pocit z této scény byl plný rozčarování. A tak si říkám, jak chutná moc společně s jistotou zaručenou tabulkami. Je možné dát jí lidskou tvář? Kateřina Šimková

V Izraeli ponesou potraviny s vyšším obsahem tuku, cukru a soli varovnou samolepku. Spotřebitelé by se z ní měli dozvědět, že příliš mnoho těchto látek škodí zdraví. Nepochybuji o tom, že tato informace není pro nikoho ani nová ani překvapivá. Přesto šest z deseti Izraelců trpí nadváhou. U nás to nebude jiné. Lidé moc dobře vědí, co jim škodí, přesto dál tloustnou. Problém je v tom, že toho snědí víc, než dokáže jejich organizmus spálit. Nezdravý životní styl se léty projeví nějakou nemocí. Samolepky nepomohou, jen odpovědnost každého člověka za své zdraví. Nebo že by chtěly úřady v budoucnu zavést přídělový systém, kdy by strávník vyfasoval určité množství kalorií na hlavu, a nic víc? Nevím, kam taková kampaň povede, ale vím, že dobrý úmysl se vždy podaří zneužít. Pavel Kačer

Dlouhé čekání na inflaci stále nepřináší očekávané výsledky. Evropská centrální banka dělá vše pro to, aby se rozběhla na doporučované dvě procenta (zejména tzv. kvantitativním uvolňováním, čili extrémním tiskem nových peněz), výsledek se nedostavuje. Analytici přicházejí se zajímavým vysvětlením. Přestože nezaměstnanost se snížila, vyjednávací pozice pracujících není dobrá, protože konkurenci vytváří globálně levná pracovní síla v Asii, a rovněž nástup robotů. Tam, kde jsou lidé ve výrobě, a dokonce i ve službách, příliš drazí, nastupuje stále dokonalejší a také levnější technologie. Ta snižuje náklady, zvyšuje produktivitu a kvalitu. Rotačky na eura a dolary se mohou otáčet ještě rychleji, přesto spící inflaci neprobudí. Nevím, jestli z toho mám být smutný... Pavel Kačer

Socializmus měl čtyři velké nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu. Na náš kapitaliztický dnešek zase útočí nebezpečné bakterie. Ze všech, a často nečekaných, stran nám usilují o zdraví, životní pohodu a blahobyt. Podle informace z médií patří k nejšpinavějším místům, kde číhají celé armády bacilů, nákupní vozíky. Jejich držadla prý jdou z ruky do ruky. Že to nejsou ruce řádně umyté a dezinfikované, není pochyb. Velice se divím tomu, že stále ještě je národ relativně zdravý, když spoustu času tráví nakupováním, respektive osaháváním nákupních vozíků v obchodních centrech. Odborníci doporučí dva způsoby, jak se chránit. Buď používat neustále antibakteriální hygienické pomůcky a účinně likvidovat mikroorganizmy všude tam, kde s nimi přijdeme do styku. Nebo si vytvořit odolnost proti kontaminovanému prostředí a výzvám se postavit čelem. Odtud pochází i doporučení rodičům, aby nechali batolata válet v blátě, osahávat nemyté předměty i zvířata, tím si vytvořit dostatek protilátek. Nabízí se i třetí cesta. Ignorovat nebezpečí, o nichž se dovídáme od odborné i laické veřejnosti. Pavel Kačer

Aféra s emisemi automobilů nebere konce. Když prasklo na Volkswagen, že používal „dvojí metr" pro své dieselové motory, aby při testech splňovaly přísné normy Euro, nikdo netušil, že špína se vylije i na další značky. Poslední informace hovoří o tom, že v Německu budou prověřovat software i automobilky Daimler (vozidla Mercedes). Nejde pouze o stovky miliard korun, které musí zaplatit VW za poškozování životního prostředí a spotřebitelů, jde rovněž o důvěryhodnost celého businessu. Tvrdé emisní limity byly zavedeny s podporou výrobců nejen z ekologických, ale i konkurenčních důvodů. Pouze několik největších hráčů může investovat dostatek prostředků na vývoj stále čistších pohonných jednotek. Ostatní buď zkrachovali (u nás například LIAZ), nebo jsou nuceni nakupovat motory cizích značek (Tatra). Stále není jasné, kdo všechno ještě v emisních podvodech „jel“ a proti komu se nakonec tato kauza obrátí. Platí stále, že podvod se nevyplácí? Pavel Kačer

Československo patřilo k motocyklovým velmocím. Jak ve výrobě jednostopých vozidel tak ve sportovních disciplínách se Češi řadili ke světové špičce. Dneska to už neplatí. Jawa jako značka je odkázána na non euro trhy a na motory, které v licenci vyrábějí Číňané. Motorkářů v našich zemích přibývá, ale nikdy už nedosáhnou počtů z dob, kdy motorka byla v rodinách hlavním dopravním prostředkem. Světový průmysl poznamenala poslední krize. Tehdy odbyt klesl o desítky procent a od té doby stagnuje. Svět se mění, nejlidnatější země přesedají z motocyklů do osobních aut. Na nejvyspělejších trzích zachraňují situaci padesátníci. Těchto motorkářů potkávám na silnicích stále víc. Mnoho z nich se vrací na jawě, hondě nebo čínském skútru do mladých let. Touží po relaxaci a mírném adrenalinu za řidítky, chtějí ještě poznat kus světa a odmítají stárnout. Motocyklové značky musí pamatovat na ně i mladou krev. A přitom nemohou moc riskovat na rozcestí, které je nasměruje buď do prosperující budoucnosti, nebo do zapomnění. Pavel Kačer