Topící se automobilku Opel, která je součástí amerického koncernu GM, má zachránit francouzská skupina PSA. Je nejvyšší čas, protože Opel vykazuje posledních 17 let ztrátu a nepomohl ani kapitálový vstup německého státu. Francouzi si od nákupu slibují, že jim Opel otevře dveře na největší evropský trh. Ať tak či onak, Opel musí zvýšit konkurenceschopnost, protože trvale dotovat ztrátu nedokáže nikdo. Nový většinový vlastník to bude mít o to těžší, že Němci budou vstup nového investora podmiňovat zachováním pracovních míst. Jak vše dopadne, ukáže teprve budoucnost. Ale že boj o zákazníka bude ještě tvrdší než dnes, je nabíledni. Pavel Kačer

Americký erotický magazín Playboy se vrací k fotografiím nahotinek. Po roce experimentování zjistil, že krása se závojem prostě netáhne. Světe, div se! Připomíná mi to rozhodnutí vlastníka legendárního večerníku Večerní Praha udělat z něj ranní noviny a kolportéry poslat k vodě. Zřejmě si vydavatelé mysleli, že jim to zaručí úspěch, když může jít dobře na odbyt káva bez kofeinu nebo pivo bez alkoholu. Jenže v případě obou nápojů se jedná více méně o náhražky pro lidi s nemocným srdcem, játry a ledvinami, a také pro řidiče na cestách. Nevím však o nikom, kdo by nemohl ze zdravotních nebo bezpečnostních důvodů číst večerníky nebo se podívat na obnažená děvčata. Prostě marketing se někdy nepovede, i když ho mají v rukou údajně odborníci. Pavel Kačer

Je jasné, že marketing nemá moc dobrou pověst. Ale tak jako se vším i tady platí: Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Vždy mě zaujme, když se do obchodních vztahů dostane člověčina. Cítíte pak, že nejde jen o kšeft, ačkoli je to o něm. Někdy stačí jen málo. Objednal jsem si na eFittness nějakou drobnost. Nejen, že eshop se mnou stále komunikuje, ale také mi napsal: „Vaší objednávku jsme právě předali našim skladníkům Lukášovi a Kamilovi, kteří zboží pečlivě zabalí a předají přepravci nebo k osobnímu odběru.“ Neznám ani jednoho z pánů, ale získal jsem k nim důvěru. Vím, že zboží dostanu včas, v neporušením stavu a že s ním budu spokojen. Pavel Kačer

Když se Indové rozhodli v pražských Letňanech ukončit výrobu lehkých nákladních automobilů Avia, zdálo se, že tím končí víc než čtyřicetiletá historie těchto populárních vozidel. Ale teď přichází z automobilky dobrá zpráva. Chystá se návrat nové avie, která by na vyšší úrovni měla navázat na legendu. Vozidlo bylo oblíbené zejména mezi menšími autodopravci. Podnikatelé dnes při obnově vozového parku musí volit mezi konkurenčními zahraničními značkami. Držím palce podnikateli Strnadovi, aby mu podnikatelský záměr vyšel, českým konstruktérům, aby novinka uspokojila náročné požadavky uživatelů, a všem ostaním, kterým avie na chybí, aby se s ní opět na silnicích potkávali. Pavel Kačer  

Starou mysliveckou jsme vždy ctili. Vždyť jsme jí říkali důvěrně „alkohol s lidskou tváří“. V čem se liší od běžné whisky? Jak prozradili výrobci z Palírny u Zeleného stromu, obsahuje i chuť rozinek, meruněk a dalších látek. Ani po letech neztratil „myslivec“ nic ze své popularity, naopak oblíbili si ho další generace Čechů. Tradiční tuzemská značka lihoviny prostě musí jít s dobou. Z etikety na nás „spiklenecky mrká“sice stále stejný nimrod v klobouku, ale už opět značně omládl. A ve tváři se mu zračí jistý mefistotelský výraz. Své věrné konzumenty si drží dál, ale pro lidi pod čtyřicet musí odhodit trochu té starosvětské usedlosti a ukázat se jako po čertech úspěšný chlapík. Pavel Kačer

Ať je člověk podnikatelem či manažerem, je psychicky odolný, nebo vyžaduje pohodlí, v jednom jsme nejspíš stejní. V pyžamu. Pocit, když člověk nosí pyžamo, se vyrovná málo čemu. Když do něj vklouznete, záhadnou mocí vás tento oděv zklidní, sejme z vás tíhu všedního dne, pracovních povinností. Cítíte se svobodní. Paradoxně se pyžamo stává oděvem nových kreativců 21. století. Home office uniformou všedních dní. To právě proto, že toto osvobození otevírá lidskému jedinci jedinečnou cestu, jak být sám sebou, se sebou a vydat ze sebe to nejlepší, co v něm už tak, téměř přirozeně je. Bylo by krásné, aby i oblek, koktejlky či kostýmek měly podobnou schopnost a člověku dodaly takové pohodlí, v němž by se cítil nesvázaný a plný energie. Nemusel by se hlídat na každém kroku, ale mohl by dýchat bez studu. V něčem, co nám není příjemné, těžko dáme průchod životu naplno – a život, to je přeci i naše práce, pro mnohé poslání. Kateřina Šimková