Z evropských fondů se v Česku financuje kde co, případně se peníze nechají propadnout. Nevím, zda to je náhoda nebo záměr, ale skutečně důležité projekty jakoby na peníze z Bruselu neměly nárok. Ale teď se snad blýská na lepší časy. Podle ministryně pro místní rozvoj ČR 13 miliard korun, které máme čerpat z EU, dostanou kraje na opravy silnic druhé a třetí třídy. Ačkoli „podinvestovanost“ těchto regionálních komunikací je asi trojnásobně vyšší, přesto lze úmysl Věry Jourové ocenit, jde nejsprávnějším směrem. Co je občanům i podnikatelům platné, že mohou používat nové cyklostezky, financované unií, když se po silnicích s auty už ani nedá jezdit! Pavel Kačer

Zlínský podnikatel Tomáš Baťa označil příčinu hospodářských problémů ve 30. letech XX. století za krizi důvěry.  Také současná recese má stejného původce. Lidé si nemohou věřit, protože jeden druhého se snaží podvést. Firmy si nemohou být jisty, že jim odběratel zaplatí. Daňoví poplatníci nedůvěřují státu, mají obavu, že s jejich penězi nebude nakládat rozumně, případně že rovnou budou rozkradeny. Za takového stavu věcí se nedaří vybírat daně, úspěšně podnikat a bez obav utrácet (nebo šetřit na stáří). Musíme budovat složité legislativní systémy, posilovat represivní složky, platit právníky, draze se pojišťovat a zajišťovat. A přitom stačí tak málo. Jednat vždy a s každým férově. Pavel Kačer

Když přišla do Česka před pěti lety hospodářská krize, dotkla se všech a zareagovat museli všichni. V podnikatelské sféře následovalo velmi tvrdé omezování nákladů a zvyšování efektivnosti. Spotřebitelé s potěšením zjišťovali, že ceny mnoha výrobků šly citelně dolů (u automobilů až o třetinu) a v mnoha případech se jejich postavení zlepšilo, pokud si udrželi práci. Šetřit se začalo i ve veřejné správě, i když velmi nedostatečně a někdy na nepravém místě. A z ministerstev a dalších státních institucí se teď ozývá volání po větším přídělu peněz, po navyšování rozpočtů. Ministr financí Andrej Babiš, který si i jako politik zachoval podnikatelské myšlení, však úředníkům vzkazuje: „Nepřidám ani korunu, naučte se správně hospodařit!“  Babiš jako správce státní kasy nejlíp ví, že by si na nové výdaje musel vypůjčit další peníze a na dluh se věčně žít nedá. Pavel Kačer

V Brně se bojuje o Amazon. Globální společnost přinese do moravské metropole pracovní místa, ale také veškerá negativa, která jsou s podnikáním spojena. Lidé sice chtějí mít dobře placené, atraktivní zaměstnání, ale nikoli nepříjemnosti s tím spojené. Připomíná mi to boj proti dálnici za humny. Všichni si přejí hustou a dobře průjezdnou síť komunikací, ale ne za svým domem, u své obce. Ať se postaví jinde! Výstavba nových silnic a průmyslových objektů se tak stává neřešitelnou. Každá mince, jak známo, ale má dvě strany, a to nezměníme, ať se proti tomu budeme stavět třeba na hlavu. Pavel Kačer

Letošní zima – nezima někomu dělá radost a jinému žalost. Určitě nehraje do karet vlekařům, plynárnám, teplárnám i elektrárnám, kteří potřebují tuhou zimu s množstvím sněhu. Naopak silničáři, a s nimi i řidiči, mohou být spokojeni. Co se ušetří na zimní údržbě, to by se mělo věnovat na zlepšení technického stavu zubožených českých vozovek. Neobvyklý průběh počasí alespoň trochu osladí „hořkou kávu“ českým domácnostem, jimž ČNB díky oslabené koruně podražilo kde co, a stavařům, jimž chybí státní a zčásti i soukromé stavební zakázky. A jaký z toho vyleze hrubý domácí produkt? Ať bude takový nebo makový, vždy se najdou někteří, kteří se budou na letošní zimu – nezimu vymlouvat. Pavel Kačer

Zdánlivá maličkost – jeden podpis na jedné, vulgárně řečeno, nevýznamné smlouvě. Jediný podpis, který stvrdí, že si organizace vyjdou vzájemně vstříc v propagaci užitečného projektu. Ten podpis byl potřeba „dodat“ za pár dnů. „To u nás nepůjde,“ jako bych slyšela ozvěnu za ozvěnou z úst slečny, která to měla v příslušné organizaci na starost. „My máme procesy nastavené tak, že podepsat smlouvu trvá více než měsíc, opravdu.“ No, potěšpánbůh, usmála jsem se v duchu vědoma si toho, že i já se s řadou věcí loudám, když nevím, čemu dát přednost, když opravdu nestíhám. Ale měsíc na dvě stránky textu, když vlastně až o tolik moc nejde, „jen o vstřícnost“? No, co se dá dělat. Státní organizace má svá pravidla, svůj řád. Znám však i takové (státní instituce a domy), kde jsou procesy a systém o minutách, pochopení a radosti. Ty, kde se minuty v měsíce ani měnit nesmí. A kdyby podle měsíčních řádů neřádů úřadovala malá firma, zaniklo by podnikání v Čechách. Čas není o trvání, ale o rychlosti a chuti přinášet nové možnosti.   Eva Brixi