Ať už vybíráte do svého budoucího domova nová okna a dveře, střechu nebo elektroinstalace, vždy si dobře ověřte, zda mají všechny platné certifikace. Například necertifikované zásuvky znamenají potenciální riziko požáru či úrazu.

Ovšem v některých případech bohužel ani veškerá platná certifikace není zárukou, že stavební prvek bude mít takové vlastnosti, které od něj očekáváte.

Kdo potvrdí kvalitu oken?
Investovali jste do nových oken a už po první zimě jste zjistili, že netěsní, do bytu jimi zatéká vlhkost či proniká hluk? Pokud byste je blíže prozkoumali, možná byste zjistili, že vůbec neodpovídají tomu, co u nich jejich výrobce papírově deklaruje. A bohužel, praxe ukazuje, že podobné situace u nás nejsou ojedinělé. „Okna prodávaná na českém trhu musí být označena tak zvaným CE štítkem, který dokládá, že okno bylo řádně otestováno a splňuje parametry stanovené Evropskou unií. V nezávislé zkušebně se otestuje prostup tepla, světla, zvuková izolace a další vlastnosti a podle zjištěných výsledků se vystaví certifikát. A právě zde leží jádro problému, protože se ukazuje, že certifikáty, jako je i CE štítek, nejsou u oken pro zákazníka dostatečnou ochranou a zárukou kvality,“ upozorňuje Tomáš Pilský, ředitel pro nové technologie společnosti VEKRA, největšího českého dodavatele oken a stínění na klíč.

Problémem totiž je, že okno se posuzuje jako sériový výrobek – jeho parametry se stanovují na jednom okně pouze v jednom rozměru a provedení. Například v případě plastových oken jde o okno v bílém plastu rozměru 120 × 120 cm. Ale běžně se používají okna mnohem větší a v různých barevných provedeních, které každé jinak reaguje na působení tepla a UV záření. Okno je poměrně složitý stavební prvek, vyráběný na míru podle rozměrů daného otvoru. Každé je proto jiné. „Dalším problémem je, pokud výrobce modifikuje kování, upraví těsnění nebo změní dodavatele profilu. S každou takovou změnou by měl okna nechat znovu otestovat, což se ale reálně téměř neděje. A to ani nemluvím o tom, že některé otvorové výplně, jako jsou HS portály, nadrozměrné prvky nebo okna se třemi a více křídly se nemusí testovat vůbec,“ dodává Tomáš Pilský.

Pozor na původ oken
Problém také je, pokud dodavatel okna sám nevyrábí, ale pouze přeprodává. Certifikát je pak v podstatě jen kus papíru. „Některé firmy okna nakupují ze zahraničí za co nejnižší cenu. Navíc často mění dodávající výrobce, protože jim někdo jiný nabídl lepší podmínky. Kupující pak prakticky nemá šanci zjistit, odkud jeho okna vlastně reálně pochází a tudíž ani to, jaké mají vlastnosti a jaká je jejich očekávaná životnost,“ popisuje Tomáš Pilský ze společnosti VEKRA.

Jak se tedy při výběru oken ochránit?
Rada, podle níž může každý včas poznat, zda si vybral kvalitní okna s reálnými, doložitelnými parametry, je tedy jasná: důkladně vybírejte jejich dodavatele. „Spotřebitele by měl v tomto chránit zákon, ovšem to se zatím neděje. Proto podle nás jde odpovědnost za kvalitu oken v prvé řadě za dodavatelem,“ vysvětluje Tomáš Pilský a radí: „Doporučuji si před podpisem smlouvy dobře prověřit zvolenou firmu. Zjistit si, jestli má jasnou, dohledatelnou historii, jestli okna sama vyrábí, montuje, servisuje a jaké poskytuje záruční podmínky. Dokladem kvality může být i dlouhá záruka bez skrytých požadavků.“

I u střechy se vyplatí obezřetnost
Ani u plechových střešních krytin nemusí být zákonem vyžadované certifikace dostatečným ukazatelem ideální kvality. Není totiž plech jako plech a rozdíly mezi krytinami od různých dodavatelů mohou být značné. Na český trh se totiž občas dostávají krytiny z materiálu, které přesto, že splňují svou tloušťkou a jinými technickými parametry evropskou normu, jsou na její spodní hranici. I když na tyto krytiny má výrobce všechny zákonné certifikace, jejich reálná použitelnost je bohužel sporná. „Problém je například tloušťka plechu. Norma požaduje 0,4 u samonosných ocelových, nebo 0,5 mm u plnoplošně podepřených ocelových krytin a 0,6 až 0,7 mm u stejných typů krytin v hliníkovém provedení. Při použití vstupního materiálu vyrobeném v záporné toleranci může krytina tloušťky 0,4 mm dosahovat síly pouze 0,34 mm, ale z pohledu normy je stále přijatelná. Na pohled je to malý rozdíl, ale pro kvalitu krytiny je zcela zásadní,“ upozorňuje Ing. Petr Tureček, produktový manažer společnosti SATJAM, předního českého výrobce plechových střech.

Nezávislé testy rozdíly potvrdily
Kvůli slabšímu materiálu se s krytinou může hůře manipulovat, takže se může snadněji poškodit. Při neopatrném pohybu po střeše se zase snadno promáčkne. Problematická je funkčnost šroubů, kterými se jednotlivé díly krytiny spojují mezi sebou, nebo šroubů, kterými se do krytiny mohou kotvit různé komponenty. To vše zvyšuje riziko poškození, zatékání, ale i náročnost realizace a zvyšuje náklady na práci. „Abychom si to potvrdili i v praxi, krytinu jsme nechali otestovat. Nešlo o certifikovaný test, ale postupovali jsme podle normy. Použili jsme tři trapézové plechy stejného tvaru, vyrobené z plechu shodné třídy oceli, ale o různých silách, a to 0,4 mm, 0,5 mm a 1,0 mm a nechali jsme na ně působit bodové zatížení, dokud nedošlo k destrukci. Plech tloušťky 0,5 mm měl oproti nejslabší variantě téměř dvojnásobnou únosnost, plech tloušťky 1,0 mm pak dokonce více než šestinásobnou. Nejslabší materiál by sice požadavky normy splnil, ovšem test ukázal, že zvětšení tloušťky o 0,1 mm znamená zvýšení únosnosti o 100 kg, popisuje Ing. Petr Tureček ze společnosti SATJAM. U všech typů plechových krytin sice podobné testy norma nevyžaduje, ovšem i v jejich případě bude mít i jen minimální odchylka v síle materiálu zásadní význam.

Certifikace jako potvrzení kvality
Pokud tedy od nové plechové střechy požadujete, aby vám vydržela sloužit bez problémů po desítky let, i v jejím případě platí, že výrobce je nutné obezřetně vybírat. Prioritou by pro něj měla být kvalita krytiny. Ta ale nemusí být na první pohled snadno rozeznatelná. „Řešením je zvolit krytinu od osvědčeného výrobce, který si úroveň zpracování dlouhodobě hlídá. Ukazatelem, podle kterého se každý snadno zorientuje, jsou certifikace a dále ocenění, potvrzující dlouhodobou kvalitu krytiny, jako je například Česká kvalita – Osvědčeno pro stavbu,“ doplňuje Ing. Petr Tureček ze SATJAMu.

Zásuvka jako potenciální zdroj nebezpečí
Obezřetnost by pak měla ještě stoupat například při výběru prvků domovní elektroinstalace, které mohou být zdrojem nebezpečí pro lidské zdraví. „Necertifikované součástky nemusí splňovat bezpečnostní normy, to může vést k poruchám v elektrickém obvodu, a dokonce i ostatních zařízeních. Nízká kvalita materiálů a špatná konstrukce vypínačů a zásuvek pak může způsobit také přehřívání, což zvyšuje riziko požáru,“ upozorňuje Ing. Martina Obadalová, vedoucí marketingu společnosti OBZOR Zlín, tradičního českého výrobce domovní elektroinstalace, a pokračuje: „Velmi nebezpečná je nekvalitní výroba a špatná izolace, které mohou způsobit únik elektrického proudu. Ten může přivodit elektrický šok.“

U zásuvek, vypínačů a dalších komponentů proto pozorně sledujte, jestli jsou opatřeny příslušnou certifikací. Samozřejmostí by měl být tak zvaný CE štítek potvrzující, že přístroj splňuje základní bezpečnostní normy EU. „Prvky české výroby pak mohou nést označení ČSN, což je Česká státní norma. Tyto značky bývají viditelně vytištěny nebo vyraženy přímo na výrobku, jeho obalu nebo v přiložené dokumentaci,“ doplňuje Ing. Martina Obadalová. Na obalu a v přiložené dokumentaci nebo technickém listu by měly být uvedené bezpečnostní normy, které produkt splňuje, informace o výrobci, zemi původu a certifikacích. Od prodejce si také můžete vyžádat prohlášení o shodě nebo technickou specifikaci. Seriózní firma by vám rozhodně měla vyhovět.

RADA NA ZÁVĚR:
„Spolehlivým receptem na „nespálenou kaši“ je záruka kvality výrobce, a to nejen z pohledu výroby, ale i montáže a následného servisu. Důrazně varuji před nákupy na internetu či cenově výhodnými nabídkami. Kvalitní výrobce má historii, řadu reálných spokojených zákazníků a jejich realizací, u kterých si každý může ověřit pravdivost dané firmy. I přes to, že některá provedení prodávaných stavebních prvků na českém trhu jsou tristní, bohužel mnohé jsou v rámci současných předpisů v normě. Je tedy zřejmé, že nastal čas je zpřesnit a hlavně zpřísnit. Prvním krokem by například u oken, měla být změna oken z kategorie sériového výrobku na výrobek zakázkový, abychom jako spotřebitelé dostávali opravdu to, za co si zaplatíme.“

Tomáš Sysel z Institutu zdravého bydlení

(tz)