Evropa má dohodu na druhém záchranném balíku pro Řecko v celkovém objemu 109 mld. eur. Současně by se měli pomoci účastnit i soukromí věřitelé, kteří by v nadcházejících třech letech měli splatný řecký dluh zhruba v hodnotě 37 miliard eur nahradit novým třicetiletým (účast v plánu je ale dobrovolná a celkový efekt lze stěží odhadnout). Vedle toho dostanou banky možnost prodat pod cenou (21 % oproti nominálu) řecký dluh v celkové hodnotě 12,6 mld. eur.

To je opatření, které by mělo vést ke snížení dluhové zátěže a současně pravděpodobně vyvolá první selektivní bankrot členské země eurozóny. Jde o průlom v dosavadním přístupu, protože slovo bankrot bylo prozatím v evropských kruzích zakázané a ostře proti němu vystupovala především ECB.

Eurozóna současně s tím rozhodla o rozšíření pravomocí záchranného fondu EFSF. Z toho by se měla dát financovat i pomoc bankovnímu sektoru (do-kapitalizace), a to navíc v zemích, které nemají a nechtějí dohodu na záchranném balíku. Současně bude mít EFSF možnost intervenovat na sekundárních trzích a budou výrazně změkčeny podmínky pro pomoc z fondu (delší splatnost - ze 7,5 na 15 až 30 let a za úrok 3,5 %).

Co si z toho všeho odnést?

Pozitivní rozhodně je, že se evropští politici dohodli s ECB na tom, že selektivní bankrot Řecka není tabu. Současně byl rozšířen zbrojní arsenál EFSF tak, aby se dala lépe zastavit nákaza ve finančním systému.

Řecký dluh ale pravděpodobně bude nakonec potřebovat osekat daleko více, než si jsou evropští politici v tuto chvíli schopni přiznat. Současná opatření by měla z celkové dluhové zátěže v ideálním případě odmazat zhruba 26 mld. eur (to jen asi 7 % z dluhu 350 mld. eur). Aby se Řecko stalo solventní, je třeba odmazat násobně více (180 - 200 mld eur). I když tedy současná dohoda poskytuje periferiím eurozóny vítaný oddech, o definitivní řešení řeckého problému půjde jen stěží.

- Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny