Málo platné, na chléb a pečivo nedají Češi dopustit. Patří na jejich stůl odjakživa. Nikdy se nepřejí a můžeme si ho dopřát k snídani, k obědu i k večeři. I to mluví o jeho výsadním postavení v našem stravování. Svaz pekařů a cukrářů v České republice je na obor, který reprezentuje, náležitě hrdý. Přesto jeho zástupci neskrývají, že se česká pekařina potýká s velkými potížemi, a to především v oblasti lidských zdrojů. A mladou generaci tohle nádherné a voňavé řemeslo s obrovskou tradicí dnes neoslovuje.

Být organizací, firmou, subjektem, který má váhu, prestiž a na něhož se mohou například odběratelé stoprocentně spolehnout. To už není sen, ale tržní nutnost. Prokázat se tím, že umím, že jsem schopen držet kvalitu zboží, služeb, procesů, že garantuji výsledek a kvalitu. Zákon, který platí zcela nesmlouvavě.

Jak rychle se mění trh práce? A jak budou vypadat některé tradiční profese za deset let? Kolik nových přibyde a kterak se budou nazývat, co si pod nimi budeme moci představit? Jak náročné bude umění vést týmy k vyšší výkonnosti, kreativitě, jak efektivně si kdo z nás poradí v neobvyklých situacích? Budeme násobně více závislí na nových technologiích, nezblázníme se z počítačů a mobilů, online gramotnosti, dokážeme být k sobě milí, zdvořilí, nepřestaneme spolu mluvit tváří v tvář?

Letiště v nejrůznějších částech světa mají svébytnou atmosféru, tak trochu se jedno podobá druhému, ať jde o ta největší, nebo malá, krajová. Kromě mnohých benefitů nabízejí i špetku nadcházejícího dobrodružství a adrenalinu, které se vážou k překonávání dálek i očekávání od tohoto aktu. Ať už směřujeme na dovolenou, nebo na pracovní pobyt, významnou zahraniční konferenci nebo obchodní jednání, je letiště a letadlo a čas zde strávený podmaněn ojedinělým kouzlem až dramatem.

Život každého z nás je jedinečným příběhem. Radujeme se, smutníme, smějeme se i pláčeme. Stavíme plnohodnotné vztahy s nejbližšími, stejně tak v práci budujeme zpravidla trvalé vazby, které nás velmi ovlivňují. Poslední dobou se o vztazích mezi lidmi, ať v rodině, v zaměstnání, v nejrůznějších sociálních skupinách, na globální úrovni, v terénu sociálních sítí, hodně mluví. Co všechno je ovlivňuje, jaké jsou a vnímáme je jako horší, nebo lepší než v minulosti? Těžko odpovědět. Přesto se o to pokusily autorky nové publikace Nakladatelského domu GRADA Velký vztahový restart, Jana Fabiánová a Renata Ježková. První jmenovaná je zpěvačka, herečka a koučka, druhá terapeutka:

Ale nejen to, především ženy si přejí být také krásné, půvabné, obdivované, i když se vztah k zevnějšku člověka v současné době trošku mění. Ostatně to vyplynulo ze slov Mgr. et Bc. Renaty Rýglové, zakladatelky a ředitelky VitaRegen clinic Prague s.r.o., když v rozhovoru zdůraznila, že lidé dnes touží být sice krásní, ale zároveň i zdraví, protože si začínají uvědomovat podmíněnost obojího. Její pracoviště nabízí unikátní službu, která zájemce o soulad zdraví, vitality i krásy k optimálnějšímu stárnutí přivede. Využívá neuvěřitelných možností epigenetiky.

Vůně poctivě upečeného chleba se nedá ničím nahradit. Stejně jako chuť, která patří na český stůl. Chléb je unikátní potravina, která se člověku nepřejí. Má tedy v našem jídelníčku výsadní postavení. Ostatně, všimli jste si, že když vám doma jeho zásoba dochází, začínáte být lehce nervózní? Jasný důkaz o tom, že symbióza člověka a chleba je kořen, z něhož vyrůstá hodnota nade vše, tedy náš život.

Knedlík. Dříve samozřejmost české kuchyně, takřka nutnost nejednoho oběda. Každá maminka, babička i dcera ho musela umět uvařit. Dnes dokonce kulinářské umění. Naštěstí již minula doba, kdy se vedly diskuze o tom, zda jsou knedlíky trnem v oku výživových poradců, či nikoli. Jak tvrdí Vladimír Zikmunda, majoritní majitel firmy Knedlíky Láznička s.r.o., a její šéfkuchař Petr Kosiner, jejich knedlíky jsou opravdu zdravé. Protože se vaří z nejkvalitnějších surovin, jaké lze na trhu sehnat.

(pokračování rozhovoru z říjnového čísla)
Válcují vás povinnosti, cítíte se k ničemu? Na podobnou notu začínal rozhovor v říjnovém vydání naší Madam Business s Ing. Simonou Mylikovjanovou, Ph.D., MBA, MBE, majitelkou společnosti SiMyCo. Byl o tom, že mnohé starosti a strachy si přiděláváme sami jen tím, že si nedokážeme sami v sobě ujasnit priority a cestu k nim. Že se blokujeme určitými mechanizmy, které nám staví do cesty jen překážky místo toho, abychom měli mechanizmy jiné, osvobozující a povzbuzující. Je to přitom tak jednoduché. I když, jak se to vezme.

Když se u nás rodilo novodobé podnikatelské prostředí, obětovala mu tehdejší generace, která zakládala první firmy v ČR, vše. Svůj elán, rodinu, zdraví, dala mu veškerý svůj čas. A není se čemu divit. Lidé si začali plnit své dávné sny, tužby, představy, které dřímaly kdesi v koutku jejich srdce. A najednou byl prostor. Najednou se jim otevřela náruč neznáma, ale také velké odvahy a pokušení. Chtěli dokázat cosi, co odpovídalo jejich naturelu, touze po štěstí, činorodosti. Bylo to krásné, mámivé. Dnes jsou jejich společnosti buď v rozkvětu, nebo právě teď neví, kudy kam. Potenciál růstu se zastavil, majitelé zestárli a sil jim ubylo. Co dál?