Pozdní léto a začínající podzim mám navždy spojený s dozrávajícím šípkem. Přinést ho do školy plný pytlík od přezůvek patřilo ke každoročnímu rituálu. Dodnes mám v paměti, jak jsme s mámou otrhávali šípkové keře. Také jsme se účastnili soutěží ve sběru starého papíru. Prostě jsem žil v době, kdy děti ještě neměly jen samá práva, ale také povinnosti. Nevidím na tom nic špatného, naopak. Už odmalička jsme se tak učili, že nic v životě není zadarmo. A čím větší úsilí vynaložíme, tím slastnější odměna pak na vítěze čeká v cíli. Rád bych se na chvíli do té doby vrátil, ale vím, že tohle přání se mi nesplní. Mohu si o tom nechat jen zdát. Pavel Kačer

Přál bych si, aby u nás byly volby každou chvíli. Ne že bych tak rád volil své zástupce do městských, krajských, sněmovních a senátních lavic. Ale líbí se mi, že si na mě politici vzpomenou. Je to doba, kdy si uvědomí, komu mají skládat své účty. Někteří jen slibují (zpravidla opoziční strany, které by chtěly vládnout), jiní dohánějí, co během svého mandátu zanedbali. A tak se najednou uklidí, opravuje, staví, dělá pořádek, a především se ukazují hodnostáři, jimž za to máme děkovat. Před volbami se zvyšují platy, omezuje byrokracie (jen opatrně, ale přece), rozdávají nejrůznější dárky, pivo, koblihy... Až bude po všem, stane se ze mě zas jen řadový občan, který si bude muset počkat, až se zase přiblíží volební čas. Pavel Kačer

Na summitu G20 v Číně jednají hlavy nejmocnějších států světa o tom, jak podpořit světovou ekonomiku. Směřují prý už ke globální dohodě. Věřme, že nemají na mysli další tisk nekrytých peněz po biliónech a nová regulatorní opatření. Byrokraté všech zemí by se měli spojit a slíbit, že omezí svůj vliv v hospodářské oblasti. Tím by nejvíc prospěli rozvoji podnikání, tvorbě bohatství a svým občanům. Ale můžeme uvěřit tomu, že kapři si tentokrát svůj rybník alespoň trošku povypustí? Pavel Kačer

Z nádraží mizí lidé. Odcházejí výpravčí s červenou čepicí a další železniční personál, které nahrazuje elektronika. Říká se tomu dálkové řízení dopravy a je to budoucnost dráhy. Pokud jde o zabezpečovací systémy traťového provozu, jistě se není čeho bát. Člověk udělá spíš chybu než technika. Ale na automatizovaných stanicích bude mrtvo. Cestující bude odkázán jen na informační tabule, případně za informace přes mobilní telefon. Nastane-li situace jako na kontaktních centrech velkých firem, kde s vámi mluví jen stroje, pak se na železnici máme opravdu na co těšit. Pavel Kačer

Jen ženy vědí, jaká všechna tajemství skrývá jejich dámská kabelka. K nezbytným i méně potřebným věcem, které mohou mít stále při sobě, mohou nyní přiřadit i výkonný počítač NUC vyráběný společností Intel. Procesor Core i7 a grafika Iris Pro 580 jsou na takové úrovni, že umožňují sjíždět i náročné hry. Vzpomínám na dobu ne tak vzdálenou, kdy nás dokázala uchvátit přenosná rádia s několika tranzistory. A představuji si, že za pár let budeme považovat počítač do kabelky NUC jen za dětskou hračku. Ostatně už dnes tak bude matkám nejspíš fungovat – stane se jistě neocenitelným pomocníkem k zabavení ratolesti při nákupech a cestování... Pavel Kačer

V éře automobilů to mají ajznboňáci těžké. Cestovat vlakem, nebo poslat zboží po kolejích, bývá na dlouhé lokte, navíc úroveň přepravy často neodpovídá současným požadavkům. České dráhy se jen těžko vymaňují ze „století páry“ a potřebovaly by nejen více investovat, ale i lépe proškolit svůj personál. Jak mají vypadat dopravní služby na úrovni doby ukazují soukromé společnosti. S jejich příchodem zejména na trať Praha – Ostrava se ukázalo, že moderní železnice opět žije – a může před sebou mít i velkou budoucnost. Rovněž státní ČD srovnaly, přinejmenším na těchto spojích, krok s konkurencí. To co před lety udělaly na silnicích s nabídkou Jančurovy žluté autobusy, dělají na dráze žluté RegioJety a Leo Expressy. Posunuly služby ze socializmu do kapitalizmu. Přál bych si, aby takový svěží vítr zavál na celé železniční síti. Pavel Kačer