Vláda zřejmě rozšíří svoji působnost do sfér, kam dříve nezasahovala. Chce se starat nejen o sociální jistoty svých občanů, ale také o jejich emoce. Pochopitelně, že bude usilovat jen o ty kladné, zatímco s těmi zápornými bude bojovat. Jak jinak si vysvětlit, že ministerstvo práce a sociálních věcí hodlá do povinností zaměstnavatele zanést předcházení stresu. Tedy stresovat se nesmí zaměstnanci, nikoli podnikatelé a top manažeři. S tímto právně vymahatelným nárokem – klídek na práci, který boří dosavadní tabu, však vznikají určité problémy. Jak měřit úroveň klidu, respektive nastavit hranici, za níž už je pracovník vystaven stresujícím tlakům? Co s tím, když hodnota psychické zátěže bude vyšší než povolená? Postačí povinné pracovní přestávky? Bude třeba firemních preventistů, psychologů a psychiatrů, kteří budou stresové faktory zaznamenávat, zmírňovat, či rovnou odstraňovat? Nestoupne mnoha lidem adrenalin už jen z faktu, že si musí ráno přivstat do zaměstnání a tam si obléknout pracáky? To ukáže až samotný život, ale je třeba nevzdát to předem. Pokud se boj se stresem podaří vyhrát, mohou na ministerstvu už rovnou přikročit k předpisům, jimiž se bude kodifikovat právo na štěstí. Jistě uznáte, že bez něho se nedá žít! Pavel Kačer

Řepkový olej to nemá v českých zemích lehké. V očích konzumentů je totiž velmi podceňován – a to naprosto nezaslouženě. Hospodyňky si totiž pamatují, jak chutnal, vypadal, voněl před čtvrt stoletím a dřív. Proti slunečnicovému, natož pak olivovému oleji vystupoval jako chudý příbuzný. A další ránu mu zasadilo jeho užití v automobilových palivech jako částečná náhrada za ropu. Rozšíření jeho pěstování, často až kam oko dohlédne, také nepřispělo k jeho popularitě. Nicméně řepkový olej je svým složením, vysokým podílem nenasycených mastných kyselin, omega 3 a omega 6, vhodný ve studené a teplé kuchyni, zvláště pak jako panenský, za studena lisovaný. Jak říkají ti, kteří báječnou plodinu řepku olejku důvěrně znají – do traktoru je jí škoda!   Pavel Kačer

Stát versus šmejdi, už několikáté kolo souboje, v němž zatím není vítězů, jen poražených. Organizátoři loni pořádali méně předváděcích akcí. Dostali pokuty za 30 milionů korun. Kolik bylo napálených seniorů a o co se je podařilo zkasírovat, nikdo neví. Je s podivem, že stále stejná finta zůstává i po letech výnosná. Veřejnost, podrobně a pravidelně seznamována s pochybnými praktikami šmejdů, jim opakovaně sedá na lep. Bez ohledu na to, že legislativní rámec pro tuto činnost se zmenšuje a zpřísňuje. Podstata problému totiž spočívá tam, kam zákony nesahají. Někteří lidé si stále myslí, že mohou dostat něco zadarmo, že ostatní přechytračí. Nejen na úžasném zájezdu s občerstvením. Vypočítavost se ale ani v tomto případě nevyplácí. Můžeme předváděcí akce pro důchodce úplně zakázat, šmejdy pozavírat, stejně to nebude nic platné, dokud si lidé neuvědomí. že žádný oběd není zadarmo.  Pavel Kačer

Řidiči se i letos musí obrnit trpělivostí. Chystá se totiž rekordní počet uzavírek, ještě víc než loni. Špatná zpráva však přináší i pozitivní efekt, že se snad ještě naše generace dožije silnic, které budou v dobrém stavu. Ani víc než čtvrt století od socialistické plánované ekonomiky se totiž stav mnoha vozovek nijak nezlepšil. Rozumný argument, proč, chybí. Patrně proto, že politikům se vyplatio před volbami slibovat „modré nebe“, nikoli silniční síť srovnatelnou s vyspělou západní Evropou. Nevím, jak dlouho bude trvat, než se k takové kvalitě přiblížíme. Zatím by stačilo, kdyby se Ředitelství silnic a dálnic domluvilo s kraji, jimž patří komunikace 2. a 3. třídy, aby opravy probíhaly s ohledem na silniční provoz, který by neměly zcela znemožnit. Máme tolik úřadů a úředníků, že by snad neměl být takový problém počet uzavírek, jejich dobu a vedení objízdných tras dobře zkoordinovat. Pavel Kačer

Mladá Polka se rozhodla radikálně změnit svůj život. Pohodlné přežívání v manažerské pozici velké společnosti ve Varšavě jí přestalo vyhovovat, proto ho opustila, aby na venkově založila vlastní firmu, postavila dům a našla lásku. Po deseti letech však zjistila, že ani jedno přání se jí nesplnilo. Její pole u Mazurských jezer nerodila, místní lidé ji mezi sebe nepřijali, výstavba rodinného hnízda se opozdila, s rodiči se rozhádala, jen narostly dluhy a chlap nikde. Žena prostě podlehla své ideální představě, že jinde a jindy bude líp. Kromě vůle jí chyběly ostatní předpoklady, aby svůj sen dotáhla do úspěšného konce. Žít svobodně může člověk kdekoli, jde o jeho vnitřní stav. Ne nadarmo filozofové tvrdí, že důležité je být tady a teď. Možná však, že tento tvrdý náraz na realitu přivede podnikatelku k pochopení svých omylů a ona se vydá správnou cestou. Pavel Kačer

Když srovnáváme, jak se žilo před víc než čtvrt stoletím a dnes, zapomínáme na mnoho důležitých věcí. K těm nejdůležitějším patří ekologie. Československo bylo zemí s otráveným vzduchem, vodou i půdou, protože na jejich ochranu chyběly peníze. Dnes představují ekologické investice desítky miliard korun ročně. Jenže takto vynaložené prostředky nemusí být hned vidět. Když se doslechnu o tom, že se na Kokořínsko, nebo na Šumavu vrátili vlci, na březích řek se objevili bobři, v potoce zahlédnu raky, mám z toho větší radost než z bůhvíjaké věci, kterou si mohu koupit. Příroda a naše životní prostředí je zdravější, i to patří ke kvalitě života. Obrovské peníze, které tímto směrem vynakládáme, rozhodně stojí za to. Pavel Kačer