Setkání členů redakční rady časopisu Prosperita pro mne vždy bývalo pěknou příležitostí, jak se vidět a jak pohovořit s lidmi, kteří se pohybují v businessu, něco dokázali, jsou odvážní, cílevědomí a umí bojovat za své představy a sny. Vím, že redakční rada se již dvakrát odložila, a to s ohledem na nepříznivou situaci v šíření koronavirové nákazy. Myslím, že nejenom mne to vede k zamyšlení, jak to s námi, lidmi, ten vir vlastně myslí. A že i když je velmi agresivní, firmy a jejich management nemohou podléhat panice, náladám a ztrácet půdu pod nohama. Podnikatelé a manažeři mají velkou odpovědnost, možná větší, než si sami dokáží připustit. Já sám se krizovému řízení věnuji řadu let. Moje zkušenost je jediná: vždy je třeba si poradit. Věřím, že i v tomto období, které boří řadu jistot, neztratí lídři své vize ani optimizmus.
Studenty v současnosti učíme, že kvalita by měla být samozřejmostí a radostí, a to i v tom běžném všedním životě. Je to opravdu tak? Začíná konečně platit známá premisa, že osobní kvalita je základem všech ostatních kvalit? Tak ráda bych odpověděla jednoznačně - ano, je to tak... Už oba Baťové -T. Baťa a J. A. Baťa neustále připomínali, že největším bohatstvím jejich úspěšného podniku jsou lidé v něm, že život všech generací lidí je přece nejcennějším kapitálem, který lidé mají a který si při narození přinášejí s sebou na svět, proto musíme o jeho kvalitu velmi trpělivě a trvale pečovat. Velice ráda jsem proto přivítala, že v koncepčním dokumentu Rady vlády pro udržitelný rozvoj (Strategický rámec ČR 2030) se mj. objevila (a to vůbec poprvé v historii) velmi unikátní perspektiva této koncepce... a to, že jejím cílem není jen konkurenceschopnost a trvalý hospodářský růst, ale především kvalita života obyvatel ČR.
Abych byl upřímný, příchod ekonomické krize v blízké době jsem trošku očekával, protože už je tomu 12 let, kdy Českou republiku ochromila ta poslední. Naše společnost proto už více než rok aktivně pracuje na zefektivnění výroby a výrobních procesů. Přesto začátek roku 2020 příliš nevypovídal o tom, že by krize měla letos propuknout. A o to překvapivější pro všechny bylo téměř úplné zastavení ekonomiky v dubnu a květnu v důsledku pandemie. Myslím si, že koronavirus nám všem ukázal, že na všechno se nemůže připravit ani manažer, ani lidstvo. Já osobně tuto krizi beru jako příležitost a zkoušku, ve které každý manažer musí předvést to nejlepší, co umí, a to jak v oblasti efektivity, výrobních procesů a obchodu, ale i marketingu a inovací. Na druhé straně tato událost donutí manažera k přijetí mnoha nepopulárních opatření, která dlouho odkládal. Přeji všem, ať nás ty turbulence posílí.
Studenty v současnosti učíme, že kvalita by měla být samozřejmostí a radostí, a to i v tom běžném všedním životě. Je to opravdu tak? Začíná konečně platit známá premisa, že osobní kvalita je základem všech ostatních kvalit? Tak ráda bych odpověděla jednoznačně - ano, je to tak... Už oba Baťové -T.Baťa a J.A.Baťa neustále připomínali, že největším bohatstvím jejich úspěšného podniku jsou lidé v něm, že život všech generací lidí je přece nejcennějším kapitálem, který lidé mají a který si při narození přinášejí s sebou na svět, proto musíme o jeho kvalitu velmi trpělivě a trvale pečovat. Velice ráda jsem proto přivítala, že v koncepčním dokumentu Rady vlády pro udržitelný rozvoj (Strategický rámec ČR 2030) se mj. objevila (a to vůbec poprvé v historii) velmi unikátní perspektiva této koncepce... a to, že jejím cílem není jen konkurenceschopnost a trvalý hospodářský růst, ale především kvalita života obyvatel ČR. prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., místopředsedkyně Rady kvality ČR, pedagog,členka redakční rady měsíčníku Prosperita
Dovede si někdo představit podzim bez předávání všelijakých cen a ocenění, vyhlašování vítězů všech možných kategorií ve všech možných oborech a odvětvích? Koncem roku a na začátku nového se často bilancuje a od toho je už jen krok k oceňování. Třeba taková kvalita, ta je díky Světovému dni kvality, který připadá každoročně na druhý čtvrtek v listopadu, v kurzu celý podzim až do konce roku. Kompletní seznam všech oceněných, ať jednotlivců nebo firem, v cenách za kvalitu by byl na celou novinovou stranu. Ono stačí už jen ten výčet cen za kvalitu, s kterými jsme se mohli v průběhu konce roku potkat. To máte Cena kvality v sociální péči, Ambasador kvality ČR, Cena Anežky Žaludové, Diamantová liga kvality, Národní ceny kvality ČR, nesmíme zapomenout ani na společenskou odpovědnost a ceny CSR Guru, Národní ceny za společenskou odpovědnost, to by Lorenc koukal, kolik toho máme…
O létu se tvrdí, že je to okurková sezóna. Proč ne – vezmeme-li to doslova, okurky jsou zdravé a máme je všichni rádi, o prázdninách se sklízí, konzumují i nakládají. Na druhé straně okurkovou sezónou myslíme dobu, kdy se zdánlivě ve firmách a organizacích nic neděje. Ale jak víme, zdání klame. Je pravdou, že nebývá tolik akcí, konferencí, seminářů, setkání, protože většina z nás si vybírá zaslouženou dovolenou a má právo si odpočinout. Přesto však na půdě firem nebývá klídek a svaté nicnedělání. Není možné, aby se najednou zastavil čas a na červenec a srpen bychom si naordinovali nepráci. Pekaři dál pečou chleba, uzenáři vyrábějí špekáčky k táborákům a auditoři, účetní nebo vědečtí pracovníci pokračují ve svých úkolech a povinnostech. V našich kalendářích se více objevují data podzimu a slovíčko Vánoce červeně bliká i v létě. Polovina roku je za námi, ta druhá je stejně činorodá jako ta první. Myslím, že mít co dělat je to nejlepší, co si můžeme přát. Možná však, že si ke slunci a koupání více přejeme věnovat se zálibám, snům a přáním. Ať se nám tedy všechno plní.
Také se snažíte dobře hospodařit s každou minutou? Je to někdy to jediné, co člověku zbývá k tomu, aby byl stále aktivní, aby stihl využít hodně z toho, co mu život nabízí. A aby rovněž oplácel v tom nejlepším slova smyslu těm, kteří si to zaslouží. Nechci být patetická, a už vůbec ne škarohlíd a remcal, ale stále častěji přemýšlím o tom, jestli to všechno snažení má vůbec cenu. Jestli má smysl podnikat, odvádět daně, být laskavý, vstřícný, zodpovědný člověk. Všechno může rázem pokazit třeba městská hromadná doprava. Bydlím v Praze a z jednoho místa se snažím jezdit víc než 30 let do centra. Škoda, že jsem si nevedla přehled o všech těch zpožděních, která mi znemožnila obchodní schůzku, včasné zahájení nejrůznějších akcí, účast na tiskových konferencích, zmeškání divadelního představení, cestu do zahraničí.
Povědomí o duševním vlastnictví, jeho významu v podnikání i celé ekonomice země, nutnosti je chránit a odpovídajícím způsobem usilovat o výhody, které nabízí, to jsou témata, která ne vždy rezonují ve strategiích firem či organizací. Je to škoda. Proto nejen Úřad průmyslového vlastnictví, ale také například IP mediační centrum Praha, zapsaný ústav, vyvíjí množství aktivit na podporu správného chápání nehmotného majetku a péče o něj. Hovořila jsem o tom s JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., ředitelem centra a špičkovým odborníkem v tomto směru:
Pokračování ...