Evropa má dohodu na druhém záchranném balíku pro Řecko v celkovém objemu 109 mld. eur. Současně by se měli pomoci účastnit i soukromí věřitelé, kteří by v nadcházejících třech letech měli splatný řecký dluh zhruba v hodnotě 37 miliard eur nahradit novým třicetiletým (účast v plánu je ale dobrovolná a celkový efekt lze stěží odhadnout). Vedle toho dostanou banky možnost prodat pod cenou (21 % oproti nominálu) řecký dluh v celkové hodnotě 12,6 mld. eur.

Jak ukázal červnový průzkum zaměstnaneckých benefitů, který uskutečnila ING Pojišťovna se Svazem průmyslu a dopravy ČR ve 112 firmách, 98 % z nich aktuálně poskytuje daňově zvýhodněné zaměstnanecké benefity a počet benefitů nárůstá. Ačkoliv byly až donedávna jedničkou v jejich nabídce stravenky, letos již převažuje vzdělávání.

Podle aktuálního průzkumu celosvětové sítě poradenských společností KPMG má téměř jedna čtvrtina (23 procent) vrcholových manažerů v Evropě a na Blízkém východě pochybnosti o budoucnosti jednotné evropské měny. Zda ve své stávající podobě euro přežije následujících pět let, si v České republice není jistá celá třetina vysoce postavených manažerů (33 procent).

„Podpora vhodného bydlení pro seniory je velmi důležitá, protože dnes často senioři žijí v příliš velkých a příliš drahých bytech a nemají možnost najít si vhodnější a dostupnější alternativu. Je také správné, že stát připravuje střednědobou koncepci podpory bydlení, je ale otázkou, zdali má docházet k tak radikální změně zaměření podpory oproti předchozí koncepci, která byla úspěšná a pomohla významné části české populace ke zlepšení bytové situace.

Stejně jako domácnost, která si vezme hypoteční úvěr, by si i stát měl hlídat to, kolik je schopen ze svých zdrojů (zejm. daní) zaplatit na úrocích. Tento poznatek platí speciálně pro země eurozóny. Ty, stejně jako například jakákoliv domácnost, nemají vlastní centrální banku, která může státu dočasně vypomoci tím, že si k úhradě dluhů „natiskne" vlastní peníze.

„Ministři financí eurozóny sepisují deklarace o nutnosti zachování stability, které mají asi stejnou důvěryhodnost jako permanentní „boj za mír" v dobách socialismu. Zřejmě proto se panika šíří i na trh italských dluhopisů.