Cestování se některým skupinám obyvatel zlevnilo. Vláda, jak známo, doplácí dětem, mladým lidem a důchodcům tři čtvrtiny z ceny jízdného. Za devět měsíců jí to stálo přes 4 miliardy korun. Proti dotování vlaků a autobusů se ozvala kritika, že by bylo vhodnější dát tyto peníze na jiné účely. Vadí prý zejména podpora cestování starých lidí. Z průzkumu však nyní vyplynulo, že jen pětinu vyplacené částky ze státního rozpočtu spolknou senioři. Ono totiž ve vyšším věku už zpravidla chybí chuť vydávat se na delší cestu. K tomu se přidávají i nemoce, které znepříjemňují každý pohyb. Ať už Babišův kabinet dal slevy dopravcům z jakéhokoli důvodu, myslím, že finance nevynaložil špatně. Mládež má hluboko do kapsy a cestuje ráda, starší lidé jsou odměněni za to, že jen nesedí doma v papučích. Tak komu vadí slevy?

Potkat se s lidmi, s nimiž jste na jedné vlně, kteří se snaží porozumět tomu, co děláte či máte úmysl dělat, to je vždycky okamžik vzpruhy. Domluvit se s těmi, kteří vás neodsoudí na první pohled, mít si s nimi co říci, obdivovat, kolik toho znají a co by ještě rádi dokázali. To jsou úžasné chvíle plné inspirace, které člověku pomáhají překonávat stres, špatnou náladu, pocit zmaru i neúspěchy. Ač je v módě hartusit na všechno možné, anebo se přihlouple komerčně usmívat, věřím, že každý den vám do cesty vstupuje i ta druhá, příjemnější možnost. A vy máte čas si ji uvědomit a prožít. Že prohodíte pár slov s někým, kdo vás obohatí názorem, emocí, otázkou nebo jen tichým přikyvováním.

Zeptejte se podnikatele, jestli a kdy má „okurkovou sezonu“. Podívá se na vás s podezřením, že si z něho chcete utahovat. V podnikání a práci ve firmě totiž nenastanou časy, kdy si člověk může lehnout a usnout na vavřínech. Člověk zaznamená jen období prosperity a útlumu, ale snažit se o business musí tak jako tak. Letos to ani v novinách nevypadá na tu pravou „okurkovou sezonu“, kdy žhavá politická, ekonomická a společenská témata dojdou a redaktor, jak se říká, musí vařit z vody. Událostí přichází na redakční stůl stále dost a dost, a rozhodně nejsou marginální. A pokud jde o pěstitele okurek, to se teprve uvidí, kdy jim sezona začne naplno a jak se vydaří.

Lidé rádi vzpomínají na “staré dobré časy”, protože jim připomínají dětství a mládí, dobu bezstrarostnosti. A vše, co tuhle životní etapu evokuje, jim připadá milé. Platí to také o výrobcích, které jsme kupovali před listopadem 1989. Prodejci si toho jsou dobře vědomi a umožňují návrat do minulosti právě prostřednictvím retro nabídek. Ani já neodolal a když Kaufland přišel s “esíčky”, koupil jsem si celou krabici. Před půl stoletím, když jsem se učil v Lomnici nad Popelkou, jsem je s chutí baštil. V místním závodě se totiž tyhle sušenky vyráběly a zlomky za zlomkovou cenu nabízela prodejna potravin na náměstí. Hned jsem se cítil na okamžik jako šestnáctiletý. Proto ať žijí vzpomínky a retro výrobky!

Světové firmy, které mají své výrobní závody v Čínské lidové republice, přemýšlejí o jejich přesunu do Evropy. „Meziročně evidujeme od exportérů čtyřikrát více žádostí o propočty ekonomické výhodnosti přesunu výroby do Česka,“ říká Luděk Procházka ze společnosti Gerlach. A kdo za to může? Na přece Trump, prezident USA, respektive jím vyvolaná obchodní americko-čínská válka. A samozřejmě i zvyšující se platy v ČLR, které zdražují práci čínských rukou a mozků. Zdá se, že mnohem výhodnější bude zboží pro globální trh opět vyrábět v evropských zemích. A to je dobrá zpráva v záplavě těch špatných, které přicházejí dnes a denně z celého světa.

Penzijní reforma se sice stále odkládá, avšak týmy odborníků nelení. Snaží se najít trvale udržitelný způsob financování důchodců. Musí počítat přinejmenším se dvěma problémy. Prvním je rostoucí počet osob, které budou dávky pobírat. A druhým nutnost alespoň zachovat, lépe však zvyšovat úroveň důchodů. A teď jim vyšlo, že dnešní čtyřicátníci musí jít proto do penze o rok později, mladí lidé ve věku 25 let dokonce o dva roky déle než dnes, tedy v 67 letech. To nepokládám za tak hroznou perspektivu už s tím vědomím, že průměrný věk dožití se má dále zvyšovat. Později narození se však na penzi dívají realisticky a většinou tvrdí, že se penze nedožijí. Buď nebude z čeho dávat, nebo, a to je prý pravděpodobnější, je uštve hektický způsob moderní civilizace.