Svaz českých spotřebitelů uspořádal průzkum, co si Češi myslí o dvojí kvalitě potravin. Dostal odpovědi, které podle jeho názoru, příliš neodpovídají realitě. Téměř všichni dotázaní jsou totiž přesvědčeni, že zahraniční dodavatelé uplatňují vůči nám dvojí metr: do českých obchodů posílají stejné zboží s nižší kvalitou než prodávají doma. A z toho také vyvozují, že jsme popelnicí Evropy, tedy že se spokojíme s kdejakým šuntem, i když platíme plnou cenu. Podle zjištění odborníků však tato domněnka se příliš nezakládá na pravdě, nebyla potvrzena. Nicméně i kdyby skutečně globální potravinářské, drogistické a další firmy dodávaly do Česka výrobky pochybné kvality, nikdo není povinen je kupovat. Na tuzemském trhu vládne tvrdá konkurence a velmi široká nabídka v celém nabízeném sortimentu. Žádný státní ani jiný orgán nezaručí, že si pořídíme výhodný nákup. Musíme sami použít svůj jazyk a další smyslové orgány, a především svoji hlavu, abychom vybrali to, co nám chutná, co vyhovuje za přiměřenou cenu a zcela ignorovali méně jakostní a předražené produkty. Vsadím se, že zboží, o něž nebude zájem, z pultů brzy zmizí.

Lidé na vsi jsou prý konzervativní, zaostalí a možná i hloupí. Ano, tak o nich často smýšlí zejména město. Avšak mýlí se, jak ukázal i čerstvý průzkum Asociace malých a střeních podniků a živnostníků ČR. Vyšlo jim, že zemědělci jsou v digitalizaci dál než průmysl. K čemu nejmodernější technologie využívají? Například satelitní navigaci k zjišťování dat o svých pozemcích a pěstovaných plodinách. Sbírají informace všude tam, kde potřebují znát přesnou situaci online. Není pro ně ani neznámý pojem internet zvířat, i na venkově se daří umělé inteligenci... V rostlinné i živočišné výrobě se už bez systémů tzv. přesného zemědělství neobejdou. A to se venkované musí vyrovnat s překážkami, které v městských aglomeracích nemají, kupříkladu se špatným pokrytím vysokorychlostními internetovými službami nebo s horším přístupem k investičním prostředkům. Obrázek dnešního venkova je prostě úplně jiný, než jak se ho snaží někteří z nás vykreslit.

Ti, co stále vyhlížejí příští krizi, dostali pádný argument. Průmyslová výroba v Česku z roku na rok klesla bezmála o čtyři procenta. A nezdá se, že by situace v druhé polovině r. 2019 měla otočit k lepšímu. Jak známo, naše továrny jsou zejména závislé na poptávce po autech. Když kupujících motorových vozidel ubývá v Evropě i ve světě, čísla o produkci musí jit také dolů. Ani výhled do dalších let není příliš růžový. Západní svět postupně přechází na elektromobilitu a do módy jde také celkové omezování spotřeby. Možná, že ekonomického vrcholu už naše automobilky a jejich dodavatelé dosáhli a čeká je pouze jízda z kopce. Je to špatně nebo dobře?

Cestování se některým skupinám obyvatel zlevnilo. Vláda, jak známo, doplácí dětem, mladým lidem a důchodcům tři čtvrtiny z ceny jízdného. Za devět měsíců jí to stálo přes 4 miliardy korun. Proti dotování vlaků a autobusů se ozvala kritika, že by bylo vhodnější dát tyto peníze na jiné účely. Vadí prý zejména podpora cestování starých lidí. Z průzkumu však nyní vyplynulo, že jen pětinu vyplacené částky ze státního rozpočtu spolknou senioři. Ono totiž ve vyšším věku už zpravidla chybí chuť vydávat se na delší cestu. K tomu se přidávají i nemoce, které znepříjemňují každý pohyb. Ať už Babišův kabinet dal slevy dopravcům z jakéhokoli důvodu, myslím, že finance nevynaložil špatně. Mládež má hluboko do kapsy a cestuje ráda, starší lidé jsou odměněni za to, že jen nesedí doma v papučích. Tak komu vadí slevy?

Potkat se s lidmi, s nimiž jste na jedné vlně, kteří se snaží porozumět tomu, co děláte či máte úmysl dělat, to je vždycky okamžik vzpruhy. Domluvit se s těmi, kteří vás neodsoudí na první pohled, mít si s nimi co říci, obdivovat, kolik toho znají a co by ještě rádi dokázali. To jsou úžasné chvíle plné inspirace, které člověku pomáhají překonávat stres, špatnou náladu, pocit zmaru i neúspěchy. Ač je v módě hartusit na všechno možné, anebo se přihlouple komerčně usmívat, věřím, že každý den vám do cesty vstupuje i ta druhá, příjemnější možnost. A vy máte čas si ji uvědomit a prožít. Že prohodíte pár slov s někým, kdo vás obohatí názorem, emocí, otázkou nebo jen tichým přikyvováním.

Zeptejte se podnikatele, jestli a kdy má „okurkovou sezonu“. Podívá se na vás s podezřením, že si z něho chcete utahovat. V podnikání a práci ve firmě totiž nenastanou časy, kdy si člověk může lehnout a usnout na vavřínech. Člověk zaznamená jen období prosperity a útlumu, ale snažit se o business musí tak jako tak. Letos to ani v novinách nevypadá na tu pravou „okurkovou sezonu“, kdy žhavá politická, ekonomická a společenská témata dojdou a redaktor, jak se říká, musí vařit z vody. Událostí přichází na redakční stůl stále dost a dost, a rozhodně nejsou marginální. A pokud jde o pěstitele okurek, to se teprve uvidí, kdy jim sezona začne naplno a jak se vydaří.